Hookup kultura se tváří jako oslava svobody, ale ve skutečnosti je spíš prázdným rituálem moderní doby. Lidé hledají blízkost, ale místo toho sbírají rychlé zážitky, které sotva zanechají stopu. Sex bez emocí, náhodná těla, dočasná validace, otevřené vztahy – to je nový standard, který nás možná víc vzdaluje, než spojuje. Kdy jsme se přestali bát povrchnosti a začali se bát skutečné intimity?
Moje zkušenost z gay baru
V gay barech je to ukázkově šablonovité, stalo se mi zhruba tohle: Jdu si objednat pití na bar a při čekání ke mně přistoupí naprosto nádherný člověk, dnešní terminologií deset z deseti. Z nějakého důvodu o mně jeví zájem, což mi samozřejmě lichotí. Začíná nejrůznějšími lichotkami, pohledy do očí, letmé doteky, nabízí, že koupí pití, flirtuje, drží se mě a já mám v tu chvíli hroznou chuť umět být součástí téhle hry, ale nejde mi to. Nejde ani tak o to, že jsem zadaný – můj přítel je typ člověka, který by mě snad ještě pochválil, že dokážu sbalit někoho tak hezkého, což je možná úsměvně svobodomyslné – ale jde přeci o mně, o mé vnitřní pocity, hodnoty. Začínám si připadat, jako by mi bylo znovu patnáct a ta ubohá hra instantního seznamování se vůbec nezměnila. Vzpomínám na dávnou minulost, kdy jsem k něčemu takovému sklouzl a zanechalo to ve mně jen pocity zklamání.
Odmítám pozvání a odcházím. Nádherný člověk jde na parket a do minuty se líbá s dalšími dvěma náhodnými známostmi, tak, jak je zvyklý, posléze s nimi odchází. Najde se spousta dalších, co neodmítnou, další v řadě. A já v tu chvíli pociťuju vztek. Nejdřív jen na sebe, že se možná jen neumím odvázat, že všechno beru moc vážně. Mohl bych prostě jen přijmout tu validaci, že mě chce někdo tak hezký, naboostovat si ego. Jenže pak si pokládám otázku: K čemu je validace od člověka, který tu validaci prokazuje vlastně všem okolo, aniž by o nich něco věděl? Co je lehce přístupné, stává se nehodnotným. Vidím ve všem symboly, gesta, nuance. Prostě mě nejvíc naštvala ta banálnost a vyprázdněnost celého seznamování. Žádné spojení, žádné hlubší navázání komunikace, prostě jen rychlý nástroj. Easy come, easy go.
Rozhlížím se po celém tom baru, vidím všechny ty postavy okolo a říkám si: Co já tady vlastně dělám? Vždyť já sem prostě vůbec nepatřím a nechci být toho součástí, celé té hookup kultury, kterou jsem nikdy nemohl pochopit, ocenit, vystát. Nechápejte mě špatně, ať si prostě každý dělá, co chce; jsou to jejich těla, jejich rozkoš, jejich životy, jen jsem si prostě ujasnil, že i kdybych chtěl, nejspíš jako INFJ a demisexuál mám linie, které nepřekročím, i když v mysli to zní neškodně, i když jsem opilý, i když si namlouvám, že žijeme jen jednou nebo že zkusit se má všechno. Nemá.
Intuice, z latinského slova intueri, znamená soustředěně se dívat. Je to schopnost jakéhosi bezprostředního postižení pravdy bez předcházejícího logického úsudku.
Říkám si, proč bych měl věnovat svůj čas a energii něčemu, co prostě druhý den zmizí. Vybírám si to, co je trvalé, loajální a smysluplné. Nedovedu ani pochopit, proč to někdo dělá opakovaně, proč někdo dává přístup ke své nejintimnější části cizímu člověku jen proto, že je svůdný. Zase si uvědomím, že můj domov je jinde, vracím se k příteli a silně ho obejmu, ta energie se má investovat do něj, má pečovat o to štěstí, které už dávno mám.
Co je vlastně hookup kultura
Hookup kultura je způsob seznamování a sexuálních interakcí, který se soustředí na krátkodobé a nezávazné vztahy, často bez hlubšího citového propojení. Tento fenomén je zvláště rozšířený v moderní digitální době, kdy seznamovací aplikace umožňují snadné a rychlé spojení mezi lidmi. Typické znaky hookup kultury jsou:
- Rychlá a nezávazná setkání – často bez zájmu o emocionální propojení
- Seznamovací aplikace a digitální platformy – Tinder, Grindr a další aplikace usnadňují vyhledávání partnerů na jednu noc
- Kultura „ghostingu“ – náhlé zmizení a přerušení kontaktu bez vysvětlení je běžné
- Přechodnost a anonymita – časté střídání partnerů, minimální investice do vztahů
- Důraz na fyzickou přitažlivost – vzhled často převažuje nad osobností a charakterem
- Normalizace povrchních vztahů – emocionální vazby jsou vnímány jako nepodstatné nebo překážející
Studie ukazují, že lidé, kteří se často zapojují do nezávazného sexu, mohou být náchylnější k depresím a úzkostem. Výzkum publikovaný v časopise Journal of Sex Research naznačuje, že lidé, kteří často praktikují hookup styl života, mívají nižší sebeúctu a vyšší hladiny stresu. Hookup kultura může vést k emocionální otupělosti, kdy se sex stává jen prostředkem k dočasnému úniku, namísto skutečného propojení.
Místo aby hookup kultura posilovala sebevědomí, může v mnoha případech jen podkopávat pocit vlastní důležitosti a autenticity. Čím více se člověk stává součástí tohoto cyklu, tím těžší může být návrat k opravdovým emocionálním vztahům. Pokud se sex stane jen prostředkem k potvrzení vlastní hodnoty, ale bez hlubšího lidského spojení, nakonec se může stát zdrojem vnitřního vyprázdnění.
Vypnout emoce a degradovat se
Ať se na to dívám z jakéhokoli pohledu, tohle přeci není něco, co jako lidé chceme, nebo ano? Je to prostě praxe odosbnění, nejen od těch partnerů, ale i od sebe samých. Když se stanu lhostejným, nepřijdu si jako dobrý člověk. Stačí jít po takové cestě dostatečně dlouho a něco krásného jako intimita a sex se stane bezobsažným. Sex jen pro sex. Potěšení jen pro potěšení. Odizolujeme emoce, otupíme smysly, překřičíme autenticitu, zbytky vnitřní integrity rozhážeme a stáváme se vyprázdněnými schránkami. Už to ani není o sexu, ale o pocitu cítit cokoliv, být žádoucí, toužit, odevzdat se a dokazovat si. Někteří se kvůli tomu stávají doslova masochisty.
Tohle není jen fyzično, je to totální freudovská sexuální psychologie, ta nejosobnější, kterou můžete cítit jako lidská bytost.
Naprosto chápu, že to všichni takhle neprožívají, já jsem overthinker a filozofuju úplně nad vším, chci hledat smysl ve všem, možná i tam, kde to nemá cenu. Mluvím tedy jen ze svých zkušeností, nebo spíš z oné intuice, kdy poslouchám sám sebe a posuzuju, co mě energeticky vysává, po čem se necítím dobře. Okamžitě se na lidi napojuji a chápu, že nic nemusí být reciproční. Já ale taky neočekávám závazky ani hlubokou emocionalitu od cizích lidí, ale vyžaduju autenticitu, pravdu, nikoli jen dokola se opakující laciný vzorec, kde se jen mění proměnné v podobě dalších náručí, do kterých spadnout a znovu vypadnout. Tohle nemá být morální kázání, užívejme si života, ale nezapomínejme na důsledky, abychom se sami sobě nestali cizinci. Jde jen o sebelásku před milováním se.
