I když jsem celkem seriálový labužník, už je to zase delší dobu, co ve mně nějaký seriál zarezonoval natolik, abych o něm sepsal doporučení a vystavil si ho navěky na svůj blog. A pak přišla britská Fleabag a já se přes počáteční rozporuplné reakce zamiloval do všech těch chybujících postav, prapodivných dějových záplatek i nesympatické hlavní hrdinky a jejího boření čtvrté stěny.
Kdo je Phoebe Waller-Bridge
Ještě než začnu o samotném seriálu, určitě bych měl představit jeho autorku. Phoebe Waller-Bridge je britská herečka, scenáristka a producentka, která se během několika let stala jednou z nejvýraznějších tváří moderní televize. Narodila se v roce 1985 v Londýně a svou kariéru zahájila jako herečka v divadle, kde debutovala i s monodramatem Fleabag, které se později stalo základem stejnojmenného seriálu. U nás dostal název Potvora.
Její talent spočívá v jedinečné schopnosti kombinovat černý humor, syrovou upřímnost a emocionální hloubku. Waller-Bridge je známá svou ochotou bořit zažité stereotypy a odhalovat nešikovnost a zranitelnost lidské povahy, což ji vyneslo nejen uznání kritiky, ale i několik prestižních cen, včetně cen Emmy a BAFTA. Kromě Potvory stojí také za úspěšným seriálem Killing Eve a přispěla k filmu No Time to Die ze série o Jamesi Bondovi.
O čem je Potvora
Potvora je jedním z těch seriálů, které z počátku působí jako celkem hloupý sitcom, ale posléze zjistíte, že si jen připravuje půdu pro to, aby vás později chytl za srdce, rozesměje vás, znechutí vás, a nakonec vás rozloží na tisíc kousků. Phoebe Waller-Bridge, která je nejen nepojmenovanou hlavní hrdinkou, ale také autorkou scénáře, je perfektním mixem černého humoru, upřímné tragédie a syrového pohledu na život moderní ženy, nebo možná prostě jen běžně chybujícího člověka. Najdete si k ní cestu pomalu, ale jistě.
"Mám hrozný pocit, že jsem chamtivá, zvrácená, sobecká, apatická, cynická, zhýralá, morálně zkrachovalá žena, která se ani nemůže nazývat feministkou."
Seriál sleduje její pokusy o smíření se sebou, svými chybami a ztrátami. Je to také neuvěřitelně vtipná sonda do každodenního života, která často boří čtvrtou stěnu (mluví k divákovi přímo do kamery), což přináší jakýsi pocit spiklenectví s hlavní postavou, jako to činila už například komediální Miranda Hart. Ovšem v tomhle typicky britském humoru najdete i spoustu bolesti a černoty, která dává všemu úplně jiný rozměr než jen pokus vás rozesmát nebo tvářit se nejistě u trapných momentů.
"Nemyslím si, že musíš být sám, abys byl osamělý."
Když například hrdinka během večeře s rodinou nechá vybuchnout svou frustraci a vykřičí na sestru pravdu o její neúspěšném manželství, divák se ocitá v mrazivě vtipné situaci, která zároveň bolí. Takové momenty, kdy se smích mísí s nepříjemným pocitem na hrudi, jsou přesně tím, co dělá seriál jedinečným.
Potvora se nikdy nesnaží o sentimentální vykoupení – místo toho vás nutí přijmout realitu a jít dál, ať už je jakkoli nepříjemná, absurdní, trapná.
Pak je tu legendární sexy kněz v podání Andrewa Scotta, který se objevuje ve druhé sérii a přináší do příběhu nečekaný rozměr; přitažlivost mezi oběma postavami je tak intenzivní, že téměř přeskočí z obrazovky. Konkrétní moment, kdy kněz zavtipkuje o neškodnosti gin-tonicu, zatímco oba bojují s nevyřčeným napětím, je dokonalým příkladem mistrovského mixu humoru a chemie. Závěr druhé série je pak emocionální demolice, která by se mohla stát kultem jen tím jedním dialogem, který ve mně rezonuje dodnes, přestože už je to dlouho, co jsem seriál dokoukal.
