Je zvláštní, jak se domníváme, že máme svůj život pod vědomou kontrolou. Pravdou je, že se o to jen snažíme, vytváříme dojem jakési jistoty, abychom nežili v neustálém strachu z toho, jaký chaos může zavládnout. Nicméně na světě existuje nepřeberné množství vnějších i vnitřních vlivů, které nejenže neovládáme, ale o nichž vůbec ani nevíme. Týkají se tedy prostředí, v němž se nacházíme, které nás může kdykoli zničit, ale i vlastního těla, jehož chemické reakce vědomě nespouštíme a jsou nám každodenní záhadou.
Co je to nevědomí
Běžně slýcháme o tom, že vedle vědomých procesů v nás pracuje také nevědomí. Jsou to jevy, které nějak zpracovávají podněty z vnějšího světa i z naší vlastní mysli, ale my o nich nevíme, nemůžeme s nimi tedy nic dělat, nahlédnout na ně ani je pochopit. Prostě si v nás jen tak tajně a záhadně existují. O procesech, které zásadně ovlivňují naše myšlení, emoce i chování vědci vůbec nepochybují, pojem nevědomí proslavil již Sigmund Freud ve své psychoanalýze, tak jak je možné, že se víc nepozastavujeme nad tak zásadním fenoménem, jež zastupuje klíčovou roli v naší psychice? Jednoduše víme, že víme jen to, že spoustu věcí nevíme, ale že bychom bez toho nemohli fungovat.
Svoji identitu často spojujeme se svým tělem, neboť se domníváme, že jej ovládáme. Ale většina těla nemá s vědomým ovládáním nic společného. Je to stroj, který si žije vlastním životem. Až na pár svalových pohybů je tělo celkem neovladatelné. Nepřijde vám to tak? Zkuste na povel stahovat zorničky, ovládat srdce, ledviny, růst nehtů, naježit chlupy, přerušit sluch, pracovat s potravou ve střevě, spouštět miliony chemických procesů a elektrických výbojů... A co víc, to, že to nedokážeme ukočírovat, je naší výhodou, protože bychom nedokázali vymyslet, co všechno právě v této vteřině tělo musí udělat, aby okamžitě nezemřelo.
Doslova každou vteřinou naše tělo díky nevědomí bojuje o přežití. Kdyby nevědomí "zapomnělo", co má dělat, tělo by prostě přestalo pracovat.
Jak by to dopadlo, kdybyste teď měli sestrojit a řídit kosmickou raketu? Zdá se to nepředstavitelné, přesto uřídit vlastní tělo by bylo mnohonásobně složitější. Tělo je schopnější, s naším vědomým já bychom okamžitě selhali. A to se bavíme jen o jednom spektru procesů našeho lidství, čímž je naše tělo. Na podobném principu ale funguje i abstraktní část lidství, čímž je mysl (pro spirituálněji založené i duše).
Fenomén nevědomé mysli
Nevědomí obsahuje informace, vzpomínky, emoce, touhy a impulsy, které jsou buď potlačeny, nebo jednoduše nejsou vědomě přístupné. Tyto obsahy však mohou významně ovlivnit naše chování a vnímání. Sigmund Freud byl jedním z prvních, kdo systematicky zkoumal nevědomí prostřednictvím psychoanalýzy. Zkoumal sny, volné asociace a přeřeknutí (Freudovy přeřeky), aby odhalil nevědomé myšlenky a přání. Freud věřil, že nevědomí je plné potlačených sexuálních a agresivních impulzů, které ovlivňují naše vědomé chování.
Podle některých odhadů hraje nevědomí obrovskou roli v našem každodenním životě. Vědci, jako například David Eagleman, odhadují, že velká část našeho mozkového zpracování probíhá na nevědomé úrovni, někteří hovoří až o 95 % veškerých našich myšlenkových procesů. Z toho vyplývá, že vědomé rozhodování tvoří jen malou část celkového zpracování informací v mozku.
Myslíte si, že se vědomě rozhodujete, ale vaše mysl rozhoduje za vás. Ona určuje, co si představíte, jak zareagujete, jaké emoce ve vás vyvolá, jaké jsou vaše instinkty nebo zvyky. Nevědomí je i důvodem, proč vás přitahuje určitý typ lidí nebo produktů, je kořenem našich předsudků a celkového postoje ke světu.
Určitě jste už slyšeli například o podprahové reklamě, kdy je vám promítnuto něco tak krátce, že to nejste schopni vědomě pochytit, ale vaše mysl na to zareaguje, někdy dokonce i tělesně, třeba vegetativní reakcí ve formě strachu při obrázku pavouka. Dotyčný přitom vůbec neví, proč tento strach pocítil, mysl ovšem ano. Přijde mi to strašidelné a úžasné zároveň.
Umění ztratit kontrolu
Přemýšlet o nevědomí je moje oblíbená filozofická chvilka. O myšlení mám proto na blogu celou rubriku. Souvisí s tím, jakou kontrolu máme nad svým vlastním životem a je to výzva pro nás samé, abychom si uvědomili, že tuto kontrolu musíme z velké části umět ztratit. Nevědomí často funguje jako obranný mechanismus, který chrání vědomí před nepříjemnými myšlenkami nebo zážitky. Například traumatické vzpomínky mohou být potlačeny do nevědomí, aby se snížilo emocionální utrpení. My, lidé, jsme byli jako by vloženi do skořápky, skrze níž poznáváme svět, ona nás každou vteřinou zachraňuje a zprostředkovává nám nedocenitelné zkušenosti, sama při tom pomalu chřadne.
Jsme v tomto těle na překrásné nevědomé návštěvě.
Naše chování může být řízeno nevědomými motivy, jako jsou nevědomé touhy nebo potřeby. Tyto motivace mohou vycházet z dřívějších zážitků, zejména z dětství, a ovlivňovat naše rozhodování, aniž bychom to vědomě vnímali. Dokonce tedy i naše rozhodnutí může být na nevědomé úrovni učiněno dříve, než si to uvědomíme, přestože se často domníváme, že rozhodování je pečlivě uvážlivá svobodná volba.
Moderní neurověda toto dokazuje a já jako odvěký idealista tancuju radostí, neboť to podporuje představu, že všechno, co vnímáme, vzniká prapůvodně díky nehmotné myšlence. Někomu se to může zdát děsivé, jako by všechno bylo už předem nalinkované a my vlastně neměli svobodnou vůli. Já říkám: Pracujme s tím, co ovlivnit můžeme. To je přeci taková otřepaná, avšak pravdivá věta: Přijměme a smiřme se s tím, co nemůžeme ovlivnit, a změňme to, co ovlivnit jde tak, abychom byli šťastní.
Možná existují důvody pro to, že víme právě o těch věcech, o kterých víme.
Rozdíl mezi nevědomím a podvědomím
O podvědomí se mluví poměrně často, ačkoli to není zcela jednoznačný pojem. V tomto kontextu je podvědomí spíše oblastí, která je těsně pod úrovní
vědomí a může být vlastně snadno přístupná. Podvědomí tak obsahuje spíše věci,
které nejsou aktivně v popředí mysli, ale které mohou být rychle
vyvolány, když se na ně zaměříme. Znamená to, že si něco zrovna neuvědomujeme, nepřikládáme tomu pozornost, ale když se nad tím zamyslíme, dojde k uvědomění.
Příkladem mohou být automatické procesy nebo zautomatizované reakce, třeba naše opakované návyky, "zlozvyky" nebo informace, které známe, ale momentálně o nich nepřemýšlíme, například zapamatování si cesty do práce. Menší shrnutí:
- Nevědomí je hluboká část mysli, která obsahuje potlačené obsahy, které jsou často nepřístupné vědomí a ovlivňují chování z hlubin, aniž by si toho byl člověk vědom.
- Podvědomí je oblast, která leží těsně pod vědomím a obsahuje věci, které nejsou momentálně v centru naší pozornosti, ale které mohou být snadněji vyvolány.
Jednou z cest, jak se nevědomí projevuje, jsou podle Sigmunda Freuda třeba sny, které někdy bývá těžké interpretovat. Freud považoval sny za královskou cestu do nevědomí, protože věřil, že během spánku se potlačené obsahy nevědomí dostávají na povrch v podobě symbolů a metafor. To mi přijde trochu podobné tomu, když někdo mluví o podvědomí, k němuž máme přístup, když se nad ním hluboce zamyslíme. A když půjdu ještě dál, co si položit takovéto filozofické otázky?
- Jestliže naše tělo i mysl ví mnohem víc, než si připouštíme, co když máme všechny odpovědi už v sobě, jen k nim potřebujeme najít přístup?
- Není vlastně psychoanalýza, meditace či modlitba jen jiné pojmenování pro snahu spojit se s touto vnitřní databází odpovědí?
- Není nirvána, pocit nejvyššího štěstí, božství či nebe jen uvědomnění si celistvosti vlastní mysli a toho, co všechno ví?
- Co když nemusíme nikam cestovat, něčeho dokazovat nebo plnit nejrůznější cíle, protože všechny odpovědi už naše tělo a mysl znají?
Jedno je jisté: to, co vnímáme, je plné symbolů a metafor, celý náš život je symbolický. Svět nám ukazuje vjemy, které se sami snažíme interpretovat a přikládat jim smysl. Zdá se tedy, že odpovědi na naše nejpalčivější otázky jsou někde hluboko v abstraktním světě nevědomé mysli. I když si mravenci neuvědomují svět lidí a i když si lidé neuvědomují svět hvězd a galaxií, neznamená to, že tento svět neexistuje. Za každou milisekundou našeho života je svět nevědomých procesů, svět asteroidů, jež ničí světy, a svět atomů a buněk, jež vytvářejí světy nové.
