Mělo by být volební právo podmíněné základními znalostmi?

 

Volby, v nichž vyhrávají populisté, mě opakovaně nutí zamýšlet se nad tím, zda by volební právo nemělo být podmíněné nějakým primitivním testem objektivních znalostí, jako se to dělá třeba v autoškole. Rovnou se přiznám, že nevěřím, že jsou všichni občané stejně kompetentní k tomu, aby posoudili závažnost či důsledky některých svých názorů a rozhodnutí, jakým směrem by se měla politika ubírat. V tomhle zkrátka nejsem rovnostář a váha hlasu člověka s aspoň minimálními znalostmi o tom, jak vlastně politický systém funguje, by neměla dosahovat stejné úrovně někoho, kdo neumí dát dohromady větu bez chyby a nedokáže rozpoznat a kriticky zhodnotit i ty nejhloupější konspirace.

 

 

Jak by mohly vypadat podmíněné volby na základě znalostí

 

Lidé, kteří v naší zemi žádají o občanství, musejí skládat zkoušku z reálií nebo z jazyka. Na silnici vás nepustí bez řidičského oprávnění. Na spoustu pracovních míst vás nevezmou bez maturity, diplomu nebo jiné potřebné kvalifikace. Někteří lidé, s nimiž jsem o tom diskutoval, byli tak razantní, že by podobné testy zavedli i u mateřství nebo chovu zvířat.

 

Představme si, že by byl někde veřejně vystaven seznam otázek. Šlo by o uzavřený dotazník: možnosti zakroužkovat odpovědi A, B, nebo C. Otázky by se týkaly objektivních znalostí, jež se vyučují třeba v rámci občanské výchovy na základní škole. Přístup k testu by měli všichni. Každý by si mohl navíc test opravit, dovzdělat se, měl-li by zájem. Uvedu pár příkladů možných otázek, některé z nich jsou vyňaty přímo z databanky testových úloh z českých reálií při zkoušce občanství Ministerstva vnitra a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy:

 

• Co je to Ústava?
• Co je demokracie, totalita, monarchie?
• Co je konzervatismus, liberalismus, komunismus?
• Kdo je premiér?
  
• Jaké pravomoci má prezident?
• Co je Evropská unie?
• Kdy vznikla Česká republika?

 

Základní znalost o zemi, ve které žiju, je podle mě dost relevantní, když o její budoucnosti mám volit. Z databanky otázek by se losovalo náhodně třeba 12 otázek, přičemž pod 10 dosažených bodů by se snižovala váhla hlasu, řekněme, o 10 % nebo pod určitý počet bodů by byl hlas třeba poloviční. Přijde vám to moc radikální, nebo se kvůli neznalosti úplných banalit dočkáme radikálních vlád?

Diskriminace osob na základě vzdělání?

Automaticky předpokládáme, že jsou všichni občané kompetentní rozhodovat o budoucnosti země, zatímco regulujeme všechno možné, protože se dle různých směrnic nedokážou občané rozhodnout ani o tom, jaký produkt si koupí v obchodě, co jim škodí a prospívá. Abych to upřesnil, já nechci nikomu znemožňovat volbu, ale byl bych rád, kdyby se vzdělanost některých lidí posílila alespoň na základní minimum. Nejde ani tolik o tu kvalifikaci, jako spíše vyfiltrovat ty, co nemají minimální snahu a zájem cokoliv si zjišťovat, pasivní příjemce dezinfoscény a radikality. Na tuhle myšlenku mě přivedla nějaká anketa v televizi, rozhovory s lidmi na ulici, kteří nedali dohromadu jedinou větu správně, natož aby svedli nějak kriticky přemýšlet o tom, co právě řekli, ale vždycky moc dobře věděli, kdo může za jejich problémy a kdo je z nich zázračně vysvobodí.

 

Nechci vytvořit síto, kterým by neprošli jinak smýšlející lidé či lidé s jinými hodnotami, než mám já, ale ti, které obtěžuje vyvinout minimální aktivitu zjistit si základní informace nebo si je ověřit.

Častým protiargumentem je, že by se někomu nemuselo líbit, když budou otázky nastavené tak, že jimi někdo neprojde. Ale tím by se dalo stejně ohánět u maturity nebo právě autoškoly. Všude je nějaká nezávislá komise, co to vybírá, určuje relevantnost. A když by ty otázky byly veřejné i s odpověďmi, co je jednodušší, než se je prostě naučit? Základní minimální aktivita, která by zase vyloučila ty, kdo nemají absolutně žádný zájem a jdou volit kvůli koblize nebo protože jim někdo jen řekl, koho hodit do volební urny.

 

Když jsem o tom debatoval se čtenáři na sociálních sítích, mnoho z nich poukázalo na to, že náš volební systém je základní princip demokracie – to, že nevzdělaný, nebo i třeba hloupý člověk má stejný hlas jako vzdělaný a chytrý, bohatý i chudý, tělesně postižený i sportovec, že je to omezené jen věkem a nesvéprávností. To je samozřejmě pravda, jen mě vážně děsí, kam se to ubírá a polemizuju nad čímkoli, co by mohlo situaci zlepšit.

 

Takže když mě někdo nařkne, že je to diskrimance osob se sníženým intelektem nebo bez vzdělání, bude to znít tvrdě, ale o to tady jde. V tom je ten point, že pro mnohé z nás není správné, aby měl stejné volební právo ten, kdo nechápe princip a důsledek vlastní volby a nedá dohromady ani primitivní test s veřejnými odpověďmi a možností opravy.

 

 

Podmíněné volební právo jako zbraň proti populismu

Jsem si vědom toho, že v otázce podmíněnosti volebního práva se dostávám na tenký led, ale nemohu si pomoct při představě budoucnosti, kde jednoho profesora přehlasuje pět vyznavačů placaté Země. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby se nemusela zavádět žádná opatření a existovala by skutečně efektivní výuka třeba mediální gramotnosti, která by aspoň lidi podnítila ověřovat zdroje a záměry nejrůznějších sdělení, rozeznávat názory od vědeckých faktů, my ale žijeme ve světě hlasitých populistů, kteří vítězí díky dezinformacím a šíření strachu.

Klasické znaky populistů jsou simplifikace (zjednodušování) problémů, jakýsi anti-elitismus, jenž útočí na menšiny. Typicky je zde i postava vůdce, který všechny spasí, co nabízí jednoduchá řešení na otázky světa. Populistické strany nemají směr, hodnoty ani jakékoliv ukotvení, řídí se jen volebními průzkumy a tím, co lidé chtějí slyšet. Neuskutečnitelné sliby, radikální postoje vedoucí až k extremismu, bezbřehé rozdávání a kupování hlasů. Populismus cílí právě na nevzdělanost a obavy, na to, že PR udělá větší roli než jakýkoli volební program, neboť pro masy nevzdělaných lidí je lépe stravitelný. Jeden slogan, který slíbí, že vyřeší váš problém, je uchopitelnější než jakákoliv analýza.

 

Nechci nařizovat, koho volit. Chci jen, aby před vhozením lístku do volební urny lidé aspoň trochu přemýšleli, jakým způsobem mohou volenou stranu či člověka hodnotově definovat.

Tohle je zkrátka Achillova pata demokracie. Nemělo by se skutečně nějak zakročit proti těm, co přijímají i šíří lži, strach, konspirace, dezonformace nebo nenávist? Jak dlouho budeme čekat, než dobrovolně skočíme do područí totality kvůli lidem, co si nespočítají 1+1? Někdo může namítat, že by se pak méně vzdělaní museli spoléhat na ty "chytřejší", například co se týče podpory či sociálních dávek, zatímco dnes si tito lidé mohou zvolit strany, které jim peníze slíbí i na úkor státní pokladny. Není ale přeci jen děsivější představa, že se vzdělaní stanou závislými na těch nemyslících, protože jich jednou zkrátka může být víc?

Spisovatel Michail Žvaněckij pronesl: "Svět dříve řídili chytří. Bylo to brutální. Chytří nutili tupce, aby se učili. Pro tupce to bylo těžké. Teď svět řídí tupci. Je to spravedlivé, protože tupců je mnohem víc. Teď se chytří učí mluvit tak, aby jim tupci rozuměli. Když tupci něčemu nerozumí, je to problém chytrých. Dříve tupci trpěli. Teď trpí chytří. Ale celkově je trápení míň, protože počet chytrých se stále zmenšuje."