Téma emočního násilí je celkem složité a myslím, že je ve společnosti často nepochopeno. Pod pojmem násilí si většina lidí asi stále představuje především to fyzické; pěsti, facky, kopance, monokly, trestání... Rovněž je fyzické násilí v médiích často méně provokující a více normalizované než sex, lidé se chodí dívat do kina na krev a jsou fascinováni brutalitou. Setkáváme se také s názory, že se rodí generace sněhových vloček, která se cítí emočně zraněna prakticky čímkoliv – na někoho se stačí špatně podívat a hned je dotčený – takže se emoční násilí znevažuje a když někdo není vyloženě fyzicky zbitý, nevypadá jako důvěryhodná oběť. Emoční násilí nemusí být vidět a samotné oběti zpochybňují, zdali jsou vůbec oběťmi. Není tak trochu šílené, že nevěříme lidem, jež se cítí být zranění? Nebo že nevěříme sami sobě, když se cítíme mizerně?
Na začátku bývá gaslighting
Gaslighting se řadí mezi manipulativní techniky. Ve vztazích – nejen partnerských, ale i rodinných, obchodních, pracovních, v médiích a politice – přichází celkem plíživě a má také dlouhého trvání, než ji dokážeme úplně rozklíčovat. V češtině se někdy překládá jako efekt plynového osvětlení, vychází to z divadelní hry Patricka Hamiltona z roku 1938, kde se muž snaží nenápadně přesvědčit svou ženu, že je psychicky nemocná tím, že mění intenzitu plynových světel v místnosti. Jeho žena mu důvěřuje a postupně nabývá pocitu, že si změnu osvětlení pouze představuje, zpochybňuje svoje zdravé a pravdivé vnímání, protože nečeká a ani nechce věřit tomu, že by jí blízká osoba chtěla jakkoli ublížit.
Gaslighting se projevuje několika charakteristikami:
- trivializuje hodnotu člověka, jeho důstojnost a schopnosti
- zatajuje nebo překrucuje informace, popírání, lži
- odklání oběť od vnějších vlivů a činí ji závislou (finančně, společensky, citově)
- zpochybňuje zdravý rozum, úsudek a názory
- slovně znevažuje, zesměšňuje, ponižuje, obviňuje
- zpochybňuje naši paměť a mentální zdraví
- odmítá naslouchat
- postupně nabaluje jedny pochyby na další
- střídá láskyplné a manipulativní chování
Cílem gaslightera je tedy znejistit svou oběť, vyvolat u ní pochybnosti o vlastním úsudku, snižovat její sebevědomí a učinit ji závislou na manipulátorovi. Takový manipulátor nicméně přesvědčuje svou oběť, že jí chce pomoci, že mu na ní záleží, že se zajímá a že bez něj ztrácí svou vlastní hodnotu, respekt nebo důstojnost. Postupně tak získává kontrolu nad pocity, myšlenkami i činy druhé osoby. Ta se stává nejistou a zmatenou, cítí se nehodna další náklonnosti, a kvůli tomu se taktéž bojí z manipulativního vzorce vystoupit. Základem je včas tuto manipulaci rozpoznat.
Neviditelné násilí kolem nás
Smutné je, že ani ti, kdo emoční násilí páchají, si jej často neuvědomují a zároveň oni sami byli nebo jsou takovému násilí vystaveni. Jednoduše se ve společnosti přebírají vzorce nejrůznějších traumat a určitý styl komunikace nebo útoku se mnohde normalizoval jako způsob řešení konfliktu. Ti, kdo se dopouštějí emočního násilí, bývají vnitřně rozpolcení, snaží se ostatním i sami sobě dokazovat svou nadřazenost, mají v sobě určitou soutěživost, skrývají svou nejistotu.
Začal jsem gaslightingem, neboť je prvním varovným signálem emočního násilí (někdy také nazývaného jako verbální či psychické zneužívání). Začne u nás blikat vnitřní alarm, že je něco špatně a že si za to můžeme sami – našimi rozhodnutími, naší neschopností, naší chybou. Faktem je, že ta hranice mezi fyzickým a emočním násilím není zase tak tlustá, v obou případech jsme zraňováni a je jedno, zda nás někdo přesvědčuje, že by to mohlo být horší, že aspoň nejsme bití nebo že si to jen vymýšlíme, takže bychom se měli spokojit s tím, co máme.
Emoční násilí je taky násilí.
Vyrůstal jsem v prostředí, kde k takovému jednání docházelo a bohužel si ani nemyslím, že to bylo nějak výjimečné. Kdo se nikdy necítil poníženě, emocionálně vyšťaveně, energicky vysán, byť by to bylo ze strany vlastní rodiny, spolužáků nebo i cizích lidí na internetu? Kdo si nikdy nepřipadal jako nejhorší člověk na světě, že za nic nestojí, že mu možná už hrabe, protože mu někdo něco řekl? Člověk, který je vystavený emočnímu násilí, zvláště od osob, které miluje nebo kterým skutečně věří, zpravidla nepřestane mít rád druhé, ale sám sebe. Snižuje vlastní hodnotu a dostává se tak snáze do situací, které jsou nedůstojné, protože se domnívá, že si víc než tyto opovrženíhodné situace a lidi kolem sebe nezaslouží. Ale to je lež.
Lidé jsou s neuctivými lidmi, když nemají úctu sami k sobě.
Gaslighting se může rozvíjet a projevit jako mystifikování (známe to ze všech dezinformačních webů, konspiračních teorií, fake news), pasivní agrese a mikroagrese (nepřímé urážky, předsudky, necitelnost, podjatost), šikana, bossing, falešné obviňování, zneužívání, nadávky, zahanbování, kontrolování, izolace, agrese... když manipulátor zjišťuje, že mu jeho technika vychází, nemusí se bát přitvrzovat.
Jak reagovat na emoční násilí
Snadno by se řeklo sbalit si kufry a vytěsnit ze života ty, kteří nás psychicky ubíjejí. Obětem se často doporučuje, že by se měly přestat obviňovat a uvědomit si, že situace, do níž se dostaly, není jejich vina. Je pravda, že nemůžeme za to, když se staneme obětí, ale vždycky je na nás, jak se k tomu postavíme. Existují totiž také ti, kteří viní druhé za všechno špatné, co se jim v životě děje, za to, jak se cítí. Pravdou je, že máme život ve svých rukou, a to, že se staneme oběťmi emočního násilí, neznamená, že někdo jiný má zodpovědnost za to, jak žijeme náš život.
Čím více se budeme dohadovat s emočním násilníkem, tím více bude zpochybňovat naše psychické zdraví.
Takže v bodech: rozpoznejte situaci, zachovejte klid, najděte podporu v okolí, zaznamenávejte důkazy (veďte si poznámky), udržte si především bezpečnost, snažte se o otevřenou komunikaci, jasně vyjádřete své obavy a emoce. Zvažte ukončení vztahu, často je to lepší řešení než se zbytečně trápit. V případě zhoršení situace můžete vyhledat psychologickou pomoc či podniknout právní kroky.
Takže pokud se po konverzaci s někým cítíme příšerně, pokud z nás někdo vysává energii, pokud zjistíme, že kvůli někomu pochybujeme sami o sobě, zkusme si říct, že nikdo jiný nám nemůže říkat, jak se máme cítit, nikdo nás nezná lépe než my sami sebe. Nemávejme rukou nad posměšky a nevhodnými narážkami, rozlišujme mezi názory a pravdou, nebojme si říct o pomoc třetí straně. Emoce ve vztazích nemohou sloužit jako zbraně. Není v pořádku podřizovat se člověku, kvůli němuž pochybujeme o sobe samých. Ozvěme se, když cítíme, že někdo znevažuje naši důstojnost, zkušenosti nebo schopnosti. Obklopujme se těmi, kdož nás podporují; lidmi, kteří nám energii naopak dodávají a věří v nás.
