Co je pohlaví, gender, sexuální orientace a identita

 

K napsání článku o základních pojmech sexuální výchovy mě donutily stále se opakující komentáře lidí, kteří prohlašují, že liberálové usilují o 27 pohlaví, transgender osoby to nemají v hlavě srovnané nebo že dnešní generace jsou sněhové vločky, jež se vyznačují zženštilostí a řešením nesmyslů. Za zmíněnými názory stojí ovšem jako vždy spíš ignorance, lhostejnost, strach, nenávist nebo neznalost.

 

Proč je to tak matoucí?

 

Heterosexuálové v mnohých případech nemají potřebu svou sexualitu jakkoli identifikovat, neboť žijí ve většinovém zastoupení. Už od útlého dětství přijímají své role a nemají s nimi žádný problém, cítí se normálně, což je samozřejmě v pořádku. Jak ovšem víme, ve společnosti existují skupiny obyvatel, kteří se necítí být heterosexuální, nepociťují tedy přitažlivost jen k osobám opačného pohlaví anebo se jakkoli vymykají kategoriím muž/žena.

Ona i samotná zkratka LGBTQ+ je poněkud zavádějící, neboť v sobě spojuje jak množinu lidí s neheterosexuální orientací (L jako lesby, G jako gayové, B jako bisexuálové), tak ty, kteří jsou v rozporu se svým biologickým pohlavím (T jako transsexuálové) a zastřešuje všechny s odlišnou sexuální orientací či identitou (Q jako queer, všichni neheterosexuální a genderově nonkomformní jedinci). V současné době statistika už neuvádí pouhé 4 % neheterosexuálních lidí v populaci, ale až 10 % a nutné je vzít v potaz, že sexualita není úplně vyhraněná, je to také jakási škála.

Společenské konvence se ovšem vyvíjejí pomalu, zatímco realita je už dávno pestrá, rychlá a rozmanitá. Vždy je to o svobodomyslnosti, liberalizaci a otevřenosti, na druhé straně také o dlouhodobých společenských konvencích, tradicích i náboženských dogmatech, kvůli čemuž vzniká vyhrocená polarizace. Pojďme si v tom udělat trochu pořádek.

Pohlaví: jsou jenom dvě?

Pokud se bavíme o pohlaví, zaměřujeme se na biologické a fyziologické rozdíly v našich tělech. Pohlaví je tedy určeno na základě pohlavních orgánů, stavbě těla, genů, chromozomů či hormonů. V běžném chápání se tedy pohlaví dělí skutečně jen na dvě kategorie: mužské (XY chromozomy) a ženské (XX chromozomy).

 

K tomu je třeba dodat, že ve velmi vzácných případech, odhaduje se asi 1 % populace, se mohou narodit jedinci s nejednoznačnými biologickými rysy. To znamená, že v malé části společnosti můžeme narazit na někoho, kdo neodpovídá tradičnímu binárnímu rozdělení mužského a ženského pohlaví. Věda tuto kategorii nazývá třetím pohlavím nebo intersex. Dříve se intersex osobám říkalo také hermafrodité, ale od tohoto označení se dnes už spíš upustilo. Některé intersex osoby ani nemusí mít navenek patrné znaky intersexuality, identifikují se zkrátka buď jako muž, nebo žena (většinou na základě převažujících rysů), takže o tom ani nemusíme vědět.

 

Takovéto dělení pohlaví platí i pro transsexuály. Jsou to lidé, kteří se narodili s mužskými, nebo ženskými pohlavními rysy a podstupují-li "změnu pohlaví", tzv. tranzici, jde o sérii plastických operací a hormonální podpory, jejímž cílem je v drtivě většině napodobit znaky opačného pohlaví. Většina civilizovaných států pak na takovémto základě eviduje změnu pohlaví zákonně. Stále se tu ale, co se týče pohlaví, bavíme na škále muž a žena. Společenská debata, jež v posledních desetiletích zaplavila nejen mediální prostor, se týká hlavně slova gender.

Co je to gender

Gender se s pojmem pohlaví někdy zaměňuje, nejspíš kvůli chybnému překladu a vlastně i určitému společenskému posunu ve výkladu a definici. V našem prostředí je možná mnohem přesnější termín genderová/pohlavní identita. Gender se týká sociálně konstruovaných rolí, chování, očekávání a identit, které jsou spojeny s mužstvím a ženstvím (maskulinitou a feminitou) v dané společnosti. 

 

Člověk si nevybírá, jak se cítí, kým se cítí být. Je to jeho přirozenost.

Pokud bych to měl zjednodušit, jde o takové ty stereotypy platné pro sociální role, co by měli dělat kluci a holky, jak by se měli chovat ženy a muži. Společnost je plná předsudků a očekávání vůči tomu, jak by se měl jedinec s určitým pohlavím projevovat. Velká část společnosti například očekává, že muži budou silní a neemocionální, zatímco ženy budou pečlivé a empatické; kluci si hrají s angličáky, holky s panenkami; chlapi opravují, nosí kalhoty a kravaty, ženské zase sukně a podpatky, jindy stojí u plotny se zástěrou a starají se o děti... zkrátka genderové stereotypy, které jste určitě slýchávali už od dětství.

Gender je tedy sociální konstrukt. Něco, co vymyslela společnost jako určité normy chování mužů a žen. Jedná se o kulturní a společenské atributy, které mohou být proměnlivé a lišit se od jedné kultury nebo společnosti k druhé.

Společnost ve shodě s pohlavím předpokládá automaticky existenci dvou genderů, tedy mužského a ženského a u většiny lidí se shoduje jejich pohlaví také s tím, kým se cítí být, je tedy v souladu s jejich genderem (takovým lidem říkáme cisgender jako protipól transgenderu). Transgender jsou tedy osoby, u nichž se jejich genderová identita neshoduje s pohlavím, s nímž se narodili. Pozor, ani genderová identita nemusí být na člověku na první pohled patrná, někteří lidé nefungují v mantinelech dvou pohlaví a gender zcela odmítají, mění nebo se považují za "něco mezi" bez ohledu na pohlavní biologické rysy. 

Co je sexuální orientace

Přestože se sexuální orientace s pohlavím a genderem často spojuje, vlastně jde o něco docela jiného. Sexuální orientace neřeší vlastní genderovou identitu, ale pouze to, k jakému pohlaví je jedinec fyzicky a citově přitahován. Za základní dělení sexuální orientace bych označil:

 

• heterosexuální – sexuální přitažlivost k opačnému pohlaví
• homosexuální – sexuální přitažlivost ke stejnému pohlaví (gayové, lesby)
• bisexuální – sexuální přitažlivost k oběma pohlavím (řadím sem i pansexuály, tedy ty, kdo vůbec neřeší pohlaví ani gender)
  
• asexuální – žádná sexuální přitažlivost
  

Sexuální orientaci si stejně jako pohlaví nebo genderovou příslušnost člověk nevybírá a navzdory různým předsudkům ji ani nepoznáme, proto ji mnozí skrývají, než projdou coming outem. Někdo může namítnout, že například mnozí homosexuálové otevřeně vykazují charakteristiky přisuzované ženám, podle nichž je poznáme, ale to nesouvisí tolik s orientací jako právě s jejich pojetím sebe samých, proto je tu ještě termín sexuální identita.

Co je sexuální identita

Sexuální identita se týká toho, jakým způsobem jedinec vnímá a identifikuje svou sexuální orientaci v rámci svého celkového pocitu identity a jak se prezentuje. Jedná se o to, jak jedinec pojímá a označuje sám sebe na základě svých sexuálních pocitů a přitažlivosti. Sexuální identita je velice komplexní záležitost, mísí se v ní fyzická a citová přitažlivost, sexuální chování nebo způsoby, jakými navazujeme vztahy.

 

Někdo se tak může vydávat třeba za transgender bisexuálního demisexuála – osoba, která má genderovou identitu opačného pohlaví, je přitahována k oběma pohlavím a zároveň je s nimi schopná navázat sexuální vztah teprve po navázání silné citové vazby. Třeba sapiosexuály zase vzrušuje více inteligence než vzhled. A takových typů přitažlivosti existuje opravdu velké množství, podobně jako je to třeba s fobiemi, ale to neznamená, že tu máme desítky pohlaví, jak se někteří snaží dezinformovat, aby de facto degradovali skupiny menšin.

 

Pojetí sexuální identity je tak mnohovrstevnatou záležitostí, která v sobě zahrnuje všechny předešlé pojmy, které jsem se snažil v dnešním článku vysvětlit. Možná je to právě sexuální identita, co dnes (ale vlastně odnepaměti) způsobuje takový rozruch a zmatek. Všichni jsme různí, barevní, jinak se cítíme, jiné věci nás baví, přitahují a mnoho lidí má stále problém akceptovat jakoukoli jinakost, přestože je vlastně nijak neohrožuje. Základním předpokladem pochopení je trochu vyjít ze své ulity a přijmout fakt, že naše vidění světa není jediné správné.

 

Tohle prostě není o tom, že jsme si náhle vymysleli milion nových pohlaví, nemáme to v hlavě srovnané nebo jsme víc zženštilí, jen jsme začali otevřeně mluvit o tom, co tu bylo vždycky, a především konečně máme odvahu neschovávat to, kým jsme. 

 

Lidé byli vždycky různí, s mnohými můžeme nesouhlasit nebo nechápat jejich životní styl, ale v konečném důsledku je každý odpovědný za svůj vlastní život a není důvod nerespektovat druhé za to, jací jsou. Kdyby se našel byť jediný člověk, který by se na palčivé otázky sexuality po tomto článku díval otevřeněji než dřív, budu fakt rád.