Tři pilíře stoické filozofie aneb být v souladu se životem

 

 

Stoická filozofie je jedna z mých oblíbených, patří totiž mezi ty, jež se snaží člověka navádět ke vnitřnímu klidu. Už když jsem četl Hovory k sobě Marca Aurelia, zarazilo mě, jak moc jsou stoikové aktuální. Stoicismus vlastně svou aktuálnost neztratil nikdy, neboť zachování klidu i v nepříjemných situacích je jeden schod ke štěstí, na nějž chtějí lidé došlápnout, avšak ne vždy se jim to jednoduše daří. Zakladatelem stoicismu byl filozof Zénón z Kitia (bavíme se tu o době kolem 380 př. n. l.), který pravil, že člověk sice nemůže měnit přírodní zákony, ale může se těšit z mnoha výhod, jež přinášejí, zároveň musí však dokázat přijímat jejich krutost. Podle Zenóna však máme svobodnou volbu ovládat naše vnímání a jednání a dle toho žít také dobrý život.

 

Podle stoicismu jsou naše emoce, postoje a rozhodnutí v naší moci, zatímco vnější události jsou nevyhnutelné a neměnné. Stoici zdůrazňovali, že bychom měli přijmout osud s klidem a vyrovnaností, a to vůči nepříjemnostem a utrpení. Cílem stoicismu je dosáhnout stavu duševního míru a vnitřní svobody prostřednictvím rozvoje rozumného myšlení, sebekázně a soucitu ke všem bytostem. 

 

1) Ovládej své vnímání

Tahle obecná fráze se může zdát příliš prostá, anebo naopak nezdolatelná. Podle stoické filozofie je zásadní naslouchat vlastní mysli. Stoikové své myšlenky třídí a rozlišují, což spočívá ve filtraci toho, co mohou ovlivnit a co ne. Lze to někdy připodobnit k probuzení ze snu, kdy zjistíme, že to, podle čeho se řídíme, jsou zkrátka jen přeludy, jež jsme si doposud nedokázali přiznat.

 

Seneca také pravil: "Nechť má veškeré tvé úsilí svůj směr, nechť někam míří. Lidi nedovádí k šílenství činorodost, nýbrž mylné představy."

Slyšeli jste už někdy, že filozofie je zbytečná? Je zbytečná jen tehdy, kdy ji nedokážete uvést do praxe. A jak se myšlenky uvádí do praxe? Když v nich najdete svůj vlastní směr a pochopíte, kdo jste, kam míříte a co tady vlastně děláte. Tyhle jednoduché otázky, na něž málokdo dokáže skutečně s jistotou odpovědět, jsou ale ty nejzásadnější v našem životě. Určují to, jakým jste člověkem a jaký je smysl toho, proč jste vstoupili na tuhle planetu.

 

Pokud máme ovládat své vnímání, musíme být schopní ujasnit si své záměry. Součástí toho je i přístup, jenž mi připomíná minimalismus, tedy uklidit si v hlavě (a vlastně celkově životě) myšlenky i věci tak, abychom nebyli zavalení zbytečným balastem, ale zaměřili svůj materiální a idealistický prostor na to, co je pro nás opravdu důležité, co připomíná hodnoty, které jsme si ujasnili. Žádný soucit se zbytečnostmi, žádné marnění času s něčím, co nám do života nepřináší vnitřní naplnění.

 

To ale neznamená, že bychom měli být lhostejní k těm, co nám nic nenabízí. Stoici zdůrazňovali důležitost soucitu k ostatním lidem a respektování spravedlnosti. Věřili, že jsme součástí jedné lidské rodiny a měli bychom jednat s ohledem na dobro všech. Snažili se rozvíjet ctnosti jako jsou spravedlnost, mírnost, statečnost a sebekázeň.

 

2) Usměrňujte své jednání

Jednou z nejtěžších věcí životě je umět říkat ne. Jednou z nejhorších rad, kterou v životě můžete dostat, je: "Buďte se všemi za dobře." Jedním z nejdůležitějších úkolů je poznat sám sebe a jednat podle toho, i když se to druhým nemusí líbit. Hledání hranic a vymezování neznamená, že jste netykavka, ale že usměrňujete své jednání na základě svých přesvědčení. Čím více budete odmítat věci, na kterých vám vlastně nezáleží, tím častěji budete přijímat ty, na kterých si zakládáte. Budete konečně žít svůj vlastní život.

 

Usměrňovat své jednání spočívá také v tom, že i když v životě přijde spousta bouří a kroků vedle, záleží jen na nás, jak na takové události zareagujeme. Můžeme propuknout ve vztek či smutek, nebo se zaměřit na to, co můžeme z takové situace nakonec vytěžit. Stoici kladli důraz na rozum a považovali ho za průvodce životem. Věřili, že rozumné myšlení nám pomáhá pochopit přirozený řád světa a žít v jeho souladu. Stoikové se snažili o rozvoj rozumného myšlení a sebeovládání, aby mohli přijímat moudrá rozhodnutí a zvládat výzvy života s klidem.

 

Zlé věci se v životě zdají nepochopitelné či nespravedlivé, ale postupem času, z jiné perspektivy, dostávají zcela nové poselství o tom, jak nás změnily, jak nás posunuly, jak nám pomohly utřídit si myšlenky.

Žít svůj vlastní život nemusí být snadné. Neustále nám společnost něco vnucuje, reklamy nám říkají, co musíme mít; sociální sítě předhazují, co máme dělat a koho sledovat; zprávy nám předhazují, o čem máme přemýšlet. Do života nám mluví politika, ekonomie, celebrity, ale i blízcí lidé, přátelé, rodina, partneři. A postavit se i těm, na nichž nám záleží, je opravdu složité, ale ve výsledku osvobozující. Protože ač někdy dostáváme rady do života, ač to s námi kdokoli myslí dobře, konečné rozhodování je na nás a má to dopad na naše vlastní vnímání a emoce.

 

 

3) Přijímejte to, co je mimo vaši kontrolu

 

Někdy si děláme život zbytečně těžší tím, že na sebe bereme váhu toho, co nedokážeme ovlivnit, a svádíme bitvy, které nemůžeme vyhrát. Stoická filozofie stojí na tom, abychom ovlivňovali jen to, co opravdu ovlivnit můžeme a to ostaní zkrátka přijali, protože to stejně nezměníme. Nezměníme naši fyziologii, světový chaos, zdravotní problémy, rodiče, kterým jsme se narodili... ale dokážeme ovlivňovat naše vztahy, můžeme se rozhodnout, kam pojedeme a kde budeme zůstávat, koho budeme následovat, koho odmítneme, co dnes uděláme nebo neuděláme.

 

Marcus Aurelius, o němž jsem hovořil v úvodu, napsal: "Nedej okolnostem moc rozhněvat tě. Vždyť jim je to naprosto lhostejné."

 

Stoikové se snažili být nezávislí na vnějších okolnostech a materiálních statcích. Věřili, že pravé štěstí a naplnění se nachází ve vnitřním stavu duše a ne v externích podmínkách. A že něco děláme špatně, že se věci vymknou kontrole, že jsme řekli něco, co jsme tak nemysleli, že jsme udělali věci, kterých litujeme... na tom již dnes nezáleží. 

 

Zahoďte balast minulosti a vymačkejte z něj to důležité. Vykolejením se nezmění filozofie, kterou máte. Že se věci nepovedly, neznamená, že už nemáte schopnost jednat správně, věci napravovat, více je promýšlet. Stále se můžeme vzdělávat, posouvat a růst. Výkyvy v jednání jsou zcela normální a fungují jako připomínky toho, zda jdeme správnou cestou. A kdybych měl článek zakončit slovy zakladatele stoicismu, Zenónem z Kitia, cílem života je žít ve shodě s přírodou. Když se oprostíme od všech těch společenských záležitostí a zaměříme se na přírodu, její zákonitosti a na to, jak se při tom cítíme, můžeme právě v samotném přírodním procesu najít vytoužený klid.