Kdo si chce zlepšit náladu z politické kultury, nechť hledá naději u prvního českého prezidenta. O Václavu Havlovi bylo napsáno mnohé, sám Havel byl autorem nespočtu děl, proto jsem uvítal celkem útlou knížku od publicisty a scénáristy Pavla Kosatíka, který sesumíroval 100 slavných, ale i méně známých výroků (podobně jako dříve u Tomáše Garrigua Masaryka) a přidal k nim kontext a komentář. Dokáže tím přiblížit Havlovo myšlení i čtenářům, kteří tolik neznají Havlovu minulost nebo jeho stěžejní díla. Myšlenky Václava Havla jsou bezesporu stále aktuální, rád se k nim vracím a připomínám si je. Dodnes se mi po tomhle srdečném filozofovi stýská. Ano, jsem havloid a pravdoláskař, to už víte.
Kniha 100 x Václav Havel
Musí být těžké vybrat z Havlových výroků ty nejzajímavější. Kniha Pavla Kosatíka se o to pokusila a pohltila mě od začátku, výroku z roku 1956, až do konce, 2011. Ať už jde o kritiku režimu, myšlenku "nepolitické politiky", úvahy z vězení nebo absurdního divadla, projevů z mezinárodních konferencí, svědectví ze spisovatelských dýchánků, ze soukromé korespondence... čtenář při tom všem žasne, jak inspirativní Václav Havel vlastně byl. Je rozhodně jedním z mých největších vzorů.
"Zlu je třeba čelit hned v jeho zárodku, a nejde-li to jinak, pak i silou. Nesmírně inteligentní a nesmírně drahé moderní zbraně nechť v případě, že musí být použity, uchrání civilní obyvatelstvo. Nedokáží-li to, byly miliardy do nich investované vyhozeny."
V knize se dočteme, že tato myšlenka je součástí dopisu ve Wall Street Journal, v němž se osm významných představitelů evropských států snažilo získat podporu mezinárodní veřejnosti pro prezidenta Spojených států, když se rozhodl jít do války s Irákem bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Víme, že dopis svou úlohu splnil. Výrok ale můžeme brát i mnohem obecněji. Člověk by neměl zavírat oči před zlem – stát byl dle něj dílem lidským, člověk dílem Božím, proto je ochrana člověka vyšší povinnosti než respekt ke státu.
"Rusko neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, přesto má pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují ti nepatrní sousedé, které kolem sebe má."
Mráz po zádech jde člověku ve chvílích, kdy čte o tom, jak se Havel vyjadřoval o hranicích Ruska a rozdílnosti ruské vlády od zbytku Evropy. Popisuje imperiální politiku, která nesla různé názvy: za cara, komunistů i za Putina. Podstatou Ruska vždy bylo získávání nových území a jejich politické ovládnutí, nikdy nedokázali vládnout jiným způsobem než tím, jenž je doslova vidět na mapě (posouvat své hranice). Václav Havel zkrátka ruskou invazi na Ukrajinu vizionářsky předpověděl.
"Zatím mne nic nepřesvědčilo o tom, že nejlepší politikou není udělat prostě to, co nám velí naše srdce."
Víme, že Havel byl racionální člověk, přesto je u něj známá jeho emocionální složka, možná proto byl tolik oblíbený i ve světě. Jako spisovatel dokázal do svých projevů zakomponovat cit, obraznost a hodnoty, které by měly být vlastní všem, kterým jde o mír. Vlastně když už si připomeneme další výrok o lásce a pravdě, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, docházíme k tomu, že Havlovy ideje byly silně spjaty s emocemi a sentimentalitou. "Nejsme jako oni a nikomu se nebudeme mstít." Navíc sám Havel měl mnoho důvodů k tvrzení, že pravda člověka zbavuje strachu. Politika by podle Havla měla být praktikovaná mravnost. Asi by se divil, kam ještě mravnost dotáhli Zeman nebo Babiš.
"Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí."
Výše zmíněná citace je pro mě asi nejsilnější Havlovo poselství, co se týká voleb. Je zkrátka vždy platné, a řekl bych, že i v soukromém životě. Nevěřit těm, co slibují vzdušné zámky, co vás chtějí zbavit odpovědnosti za vlastní život. Ztráta zodpovědnosti jde to ruku v ruce se ztrátou svobody.
"Naše snaha začlenit se do NATO není jen snahou mít mezinárodní bezpečnostní záruky, ale vyrůstá i z vůle přebírat svůj díl spoluzodpovědnosti za obecný stav na našem kontinentně... nechceme prostě jen brát a sami nic nedávat."
Při spolupráci s většími státy mu nešlo o pouhé výhody; věřil, že čím menší stát, tím více je třeba prokazovat svou odpovědnost, dokazovat, že alespoň mentálně jsme na srovnatelné úrovni, dobrým partnerem. Vyzdvihoval vědomí multikulturnosti a hledání spirituálních kořenů, které jsou pro všechny kultury společné. Také dobrými Čechy se podle něj nestali ti, kteří byli zahledění do svého češství, uzavřeli se do sebe a zapomněli na okolní svět. Možná i v tom sympatizoval s myšlenkou Evropana a začlenění se do vyššího celku. Ostatně díky Havlovi jsme vstoupili do NATO, zaručil naši bezpečnost. Kde bychom bez něj teď mohli být? "Cokoli se děje kdekoli na evropské půdě, dotýká se celé Evropy." Silná je také kapitola o jeho mezinárodním vlivu při prosazování zastavení vraždění civilistů v Kosově.
"Zdá se, že člověk si svou roli nevolí tak docela sám, ale že si ona volí jeho, respektive že spíš, než že by si ji člověk volil, prostě do ní padá."
Kdo čte můj blog, tak ví, že tenhle druh filozofie miluju. Jako lidé neustále hledáme nějaký smysl, ale někdy zapomínáme, že když se budeme chovat podle svých nejniternějších hodnot, když budeme sami sebou, smysl si nakonec najde nás. Václav Havel vybízí člověka chovat se tak, jako by měl na této Zemi pobývat navždy, jako by měl být souzen za stav světa, nést za něj odpovědnost a být pro něj přínosem. V knize se dočteme o perspektivě, že svět lze nejen vědou zvenčí pozorovat, ale také zevnitř žít. Kdokoli byl vedle něho, necítil se méněcenný. Meditoval s dalajlámou, který mu pár týdnů před smrtí slíbil, že nezemře, ale jeho duše se reinkarnuje. Nevím, zda se reinkarnoval do nového těla, ale vím, že minimálně jeho duchovní odkaz nikdy nezemřel.
