Seriál Bílý lotos sarkasticky popisuje všudypřítomnou přetvářku

 

Seriál HBO Bílý lotos si zaslouží všechna svá ocenění a hned vám povím proč. Ačkoli se může zdát, že jde o nenápadnou tragikomedii, která si bere na paškál několik zbohatlíků v luxusních prázdninových rezortech, pod dialogy postav se skrývá hloubka, která trefně kritizuje všechny vrstvy společnosti – od starých sexistů, konzervativců přes na první pohled spokojené páry po mladičké "woke" progresivisty. 

 

 

Bílý Lotos (ČSFD 79 %)

 

Kvantum skvěle zahraných postav nabízí chytré i vtipné interakce, dostáváme se na hrany názorových střetů a neschopnost postav pochopit jiné vidění světa. Nic z toho však nesklouzává ke stereotypům. I k postavám, jež se zdají být nesympatické, divák dříve či později nalezne sympatie a svým způsobem s nimi dokáže soucítit. Vybrat si tak stranu dobra a zla nejde, což vede k zamyšlení, zda my sami nejsme součástí rezortu, který z dálky vypadá jako divadlo.

 

"Tvoje síla je ve tvé nezávislosti."

Každá série se věnuje jinému rezortu a jiným postavám (snad kromě brilantní Jennifer Coolidge, jež se svou postavou nezapomenutelné Taniy propojuje první dvě série). První řada téhle satiry se nachází v prostředí krásné Havaje, kamera je zde podmanivá a hudba perfektně doplňuje atmosféru. Nemohu si pomoci, ale už jen chytlavá úvodní znělka mi pořád hraje v hlavě. Ve druhé řadě pak navštívíme malebnou Sicílii. 

 

"Nemrhej život pro emocionálně nedostupné muže."

Příběhy spojuje úvodní odhalení, kdy se dozvídáme, že někteří z účastníků pobytu zemřou, ovšem nevíme kdo. Režisér Mike White se tak ničeho příliš nebojí. Scény jsou zobrazeny celkem bez příkras, ale nejsou zde prvoplánově. I přes popsanou smrtící osudovost nejde ani o žádné krimi. Navzdory tomu, že si seriál někdy hraje s divákem a dodává falešná vodítka – ty nejnebezpečnější okamžiky se najdou v pouhých mezilidských vztazích – tak jsou jednotlivé dějové linky dobře vypointované a potěší i jejich nenápadná propojenost. Samotná smrt je nakonec jakousi vedlejší záležitostí, jde jen o nepředvídanou náhodu ve sletu chaosu, které hrdinové luxusních resortů zapříčiní.

 

"Nemusíš o druhém vědět všechno, abys ho miloval. Vždycky je tam nějaké tajemství."

Sociální kritika odhaluje hlavně pokrytectví, masky jak hostů, tak personálu, neústupné snahy něco někomu dokazovat, faleš, ale vlastně i lidskost nebo nenadálou moudrost u postav, u nichž bychom to nečekali. Přestože vedení na vedení vztahů poukazuje seriál sarkasticky a mnohdy beznadějně, i zde dojdeme k určitým silným hodnotám a poselstvím. Například že každý se někdy setkal s toxickým člověkem, že i my jsme někdy toxičtí a že přes veškerou rozdílnost můžeme alespoň tolerovat druhého člověka a jeho pohledy, protože mít rád neznamená vždy souhlasit nebo procházet růžovým sadem. Nic však není na sílu, plyne to přirozeně, i když finále nakonec může překvapivě vygradovat až na pokraj žánru, přesune se do napětí i katarze.

 

Nevíte, na co se podívat a chtěli byste tipy na něco, co má hloubku? Nakoukněte také do rubriky Filmy a seriály, kde je spousta doporučení.