Nejčastější argumentační fauly, komunikační triky a klamy

 

Argumentační fauly lidé používají, aby dokázali někoho zmanipulovat. Příklady se dobře ilustrují například v politických diskuzích, ale objevují se vesměs napříč všemi druhy komunikace. Na každého z nás někdy někdo použil řečnický trik – ať už to jsou reklamy, vztahové sliby, výchovné manipulace – a pravděpodobně se i my sami k argumentačním faulům občas unáhlíme. Jejich rozeznání je podle mě důležité k tomu, abychom dokázali rozpoznávat fake news, jsou vodítky k ověřování důvěryhodnosti i pravdivosti tvrzení, zvláště v mediálním světě, kde se na nás valí jedna informace za druhou. Pokusil jsem se tedy sesumírovat a připomenout ty nejčastější argumentační fauly, na něž lze narážet dnes a denně.

Emoční fauly

Argumentační fauly s důrazem na emoce patří mezi ty, které jsou nejvíce manipulativní. Mluvčí se snaží místo argumentace působit strachem, lítostí, vinou, soucitem nebo třeba posměšky. Využívá často tzv. kvalifikující jazyk. Snaží se sesadit rozumové vysvětlení na druhou kolej.

 

• Strach – Jedná se o jeden z nejčastějších a manipulativních argumentačních faulů. Mluvčí mylně dovozuje, že co působí děsivě, proti tomu je třeba bojovat, popřípadě je třeba to ihned odmítnout. Tento faul říká, že co vyvolává strach, to je špatné. Případně důsledky mohou být natolik nepřijatelné a vyhrocené, že jim nikdo nechce věřit.
  
• Vztek a zášť – Vytváří mylný dojem, že když mluvčího nemají lidé rádi, je nepopulární nebo na něj mají vztek, automaticky to znamená, že to, co říká, není pravda. Využívá také společenský apel, například pokud někoho volí většina lidí, automaticky je to podle mluvčího správně.
  
• Výsměch a ponížení – Místo aby mluvčí argument vyvrátil, snaží se jej jakkoli zesměšnit. Zároveň mylně dochází k tomu, že cokoli směšné je zároveň nepravdivé. Snaží se navodit dojem, že tvrzení je absurdní tím, že ho zlehčuje, zesměšňuje, přirovnává k něčemu vtipnému.
  
• Normalita a přirozenost – Mluvčí mylně vyvozuje, že co je normální, je dobré, a co je nenormální, je špatné. Případně co považuje za nepřirozené, je automaticky špatné. Samotná norma je často spíš dojmem mluvčího. "Homosexuálové nejsou normální, proč by měli mít práva?"
  
• Lichotky a podlézání – Někteří lidé podporují své tvrzení tím, že lichotí adresátovi. Tvrdí například, že všichni inteligentní lidé by s nimi souhlasili, chovali se stejně jako oni. "Silní muži nepláčou."
  
• Soucit, smutek, lítost – Argumentační faul, který říká, že když něco je smutné, je to zároveň špatné. Působí na adresáta například kladením viny. "Vždyť je to tak laskavý chudák, nemohl by toho být schopen."
• Přání otcem myšlenky – Mluvčí tvrdí, že něco tak je, protože tomu chce věřit. Naopak se bojí uvěřit čemukoliv jinému. "Kdyby neexistoval Bůh, jaký by to mělo smysl?"

 

 

Fauly k odvádění pozornosti 

 

Slovní nástroje k odvádění pozornosti se využívají nejlépe ve chvílích, kdy se chce mluvčí vyhnout nějakému tématu, je pro něj nepříjemné nebo si sám nechce přiznat, že by vše mohlo být jinak. Někdy lidé totiž nelžou jen ostatním, ale především sami sobě. Odvádění pozornosti funguje k vyhýbání se nepříjemným konfrontacím, nicméně se obvykle nedojde ke kýženému závěru.

 

• Úhybný manévr – Mluvčí například tvrdí, že jeho argument není špatný, protože argument oponenta je horší. Možná verze je například argumentum ad lapidem, kdy se místo vyslovení protiargumentu mluvčí odmítá o věci nadále bavit.
  
• Falešná stopa – Jeden z nejčastějších argumentačních faulů. Mluvčí tvrdí něco irelevantního, aby odvedl pozornost. Snaží se například vyvrátit obecnou pravdu tím, že on to dělá jinak. Zaměřuje se na anekdoty a osobní zkušenost, nebere v potaz jiné možnosti. "Děda kouřil a dožil se 80 let, tak mi neříkej, že kouření je zdraví škodlivé."
  
• Zahlcení informacemi – Mluvčí začne dramaticky vyprávět nebo podávat tolik informací, že oponent nemá čas nebo možnosti je všechny korigovat a vyvrátit.
  
• Útok na oponenta – Místo vyvracení argumentu mluvčí zaútočí na oponenta, například zpochybňuje jeho charakter, vlastnosti, motivy, útočí na vzhled, původ, pohlaví, věk, zkušenosti, sexualitu, národnost...
  
• Nevědomost nebo neuvěřitelnost – Mluvčí tvrdí, že něco je pravdivé na základě toho, že to ještě nikdo nevyvrátil. Nebo naopak tvrdí, že někdo lže, protože to neumí dokázat. "Nebyl nalezen důkaz, takže se to nestalo. Existence Boha nebyla potvrzena, tudíž neexistuje."
  
• Falešné dilema – Mluvčí vyvolává dojem, že existují pouze dvě varianty, černobílé vidění světa, případně velmi omezené množství variant, a z toho něco vyvozuje. "Kdo nepůjde na vysokou, nenajde práci."
• Tu quoque – Místo vyvracení argumentu mluvčí poukazuje na to, že se jím oponent sám neřídí nebo jej není schopen posuzovat. "Můžeš soudit film, až když něco sám natočíš. Neříkej, že ti to nechutná, když sám neumíš vařit." Případně vyzdvihuje pokrytectví nebo nemorálnost. "Nemůžeš kázat vodu, když piješ víno."
  
• Slaměný panák – Mluvčí schválně přehání a vytváří hyperbolizovanou verzi oponentova tvrzení a vyvádí chybné závěry. "Nesouhlasíš s vítěznou stranou, takže nerespektuješ výsledky voleb."
• Pálení čarodějnic – Mluvčí se zaměřuje na to, jak oponent k argumentu došel, místo aby jej vyvracel. "Nechápu, jak tohle můžete říct. Takovou hloupost nikdy nepochopím." 
• Relativismus – Mluvčí se zaměřuje na povahu pravdivosti a tvrdí, že každý má svoji pravdu nebo že pravdivé je jen takové tvrzení, které vzejde z kompromisu.
• Falešná svoboda slova – Mluvčí se místo argumentu zaměřuje na svobodu slova. Je to pro něj pravda, protože to (podle něj či nehledě na zákony) může říkat.
  

 

 

Fauly z chybného odvozování

 

Argumentační fauly, které vznikají chybným odvozením, jednoduše neberou v potaz logickou příčinu a důsledek. Spojují nespojitelné, dochází k chybným interpretacím, tvrzení jsou zkrátka odvozená špatně. Někdy je klíčové rozpoznat, zda někdo využívá chybné odvození záměrně, a jedná se tedy o manipulaci, anebo jde prostě o nevědomě chyby, kterých se jako lidé dopouštíme vskutku často.

• Z tradice nebo běžného postupu – Mluvčí tvrdí, že něco je správné, protože se to tak dělá odnepaměti, odjakživa, protože to tak dělá vždy, protože je to tradice. Stejně tak poukazuje na minulost nebo původ a vytváří se dojem, že co se dělo v minulosti, to je vždy platné. "Tomu národu se nedá věřit, protože v minulosti válčil. Romové kradli, pozor na ně."
  
• Z autority, popularity nebo většiny – Mluvčí tvrdí, že to, co říká autorita, je pravdivé, přičemž autorita je často silně subjektivní. "Je to pravda, protože to říká kamarádka, vědec, celebrita, kněz, prezident." Tato autorita bývá také anonymní a univerzální, například že něco říká hodně lidí. "Uvedl to zdroj, nezávislí lidé, expert." Jde o typické příklady, kdy někdo něco slyšel, četl, viděl v televize, a proto si myslí, že to je pravda. 
• Ze stáří a novoty – Mluvčí například uvádí, že nové věci jsou lepší, starší teorie pravdivější. "Mládí je hloupé a stáří je moudré."
• Z nepodloženého názoru – Někteří mluvčí činí obecné pravidlo z toho, že se jedná o jejich názor. Svůj názor považuje za fakt a nepodrobuje ho žádné kritice či pochybám.
  
• Z peněz – Sem patří třeba tvrzení, že kdo je bohatý, už nepotřebuje krást. Nebo naopak, kdo je bohatý, musel k penězům přijít nelegálně. "Chudí lidé jsou poctiví a nezkažení." Patří sem i marketingové praktiky. "Co je drahé, to je kvalitní." 
• Z etymologie – Chybný závěr se vyvozuje už z pouhého původu slova. "Zdravotní sestra nemůže být muž. Hasič může jen hasit, nemůže nikoho vyprostit. Manželství je pouze pro muže a ženu."
  
• Ze zbrklého paušalizování a chybné dedukce – Na základě jedné vlastnosti mluvčí hodnotí celek, zaměňuje také například příčinu a důsledek nebo některý jev má více příčin, ale označujeme jenom jednu z nich, například že za druhou světovou válku může Mein Kampf. Někdy mluvčí odvozuje argument z příliš malého vzorku, špatně předpokládá, že vlastnost jednotlivce lze použít na skupinu, vytváří unáhlené závěry bez rozmyslu, určí chybně kauzalitu a korelaci, činí závěry na základě toho, co je ve středu pozornosti. Patří sem všemožné logické nesrovnalosti a výroky, které samy sobě odporují.
  
• Z šikmé plochy – Tohle označení se používá ve chvíli, kdy mluvčí tvrdí, že něco malého vyvolá velké řetězové reakce, aniž by k tomu měl podporující důkazy. "Když povolíme sňatky homosexuálů, skončí to u sňatků zvířat, dojde k populační krizi a zničí se tradiční rodiny."
• Z argumentačního faulu – Tento příklad jsem si nechal na konec. Využívají ho ti, kteří tvrdí, že někdo nemá pravdu, protože se dopustil argumentačního faulu. To, že někdo nedokáže své tvrzení obhájit, neznamená, že je vždy nepravdivé.

 

Zajímá vás toto téma? Přečtěte si také článek o typech manipulací, jak s námi svět manipuluje nebo jak na nás působí nastolování mediální agendy a framing.