Když se mluví o psychické bolesti, mnoho lidí si představuje dlouhodobě sklíčeného člověka, melancholika, izolovaného a asociálního. Z druhé strany případně afektovaného blázna, který je plný agrese a nepředvídatelnosti. Nic není černé a bílé, je to spektrum.
Jak se může projevovat psychická bolest
Pravdou je, že žijeme ve světě, kde někdy musíme nasazovat masky a hrát určité role, a proto psychické problémy na lidech vůbec nemusíme rozpoznávat. Tohle vím, protože jsem sám takovou masku nosil, dokud jsem nepochopil, že právě maskování je to, z čeho jsou mysl i tělo nejvíce unavené. Navíc neexistuje jediný druh psychických bolestí, jediný stav, jak se při ní lidé cítí.
- Někteří zažívají intenzivní smutek a brečí, jiní se cítí naprosto apaticky, bez emocí
- Někdo zažívá velké záchvaty psychické bolesti a pak se cítí v pohodě, jiní mohou zažívat bolest neustále, ale v menší míře
- Někteří se přejídají, jiní nemají na nic chuť
- Někteří nemají zájem o sex, jiní jsou hypersexuální
- Někteří se nedokážou soustředit a cokoliv tvořit, jiní jsou v hypománii a kreativní
- Někteří nemohou spát, jiní prospí celé dny
- Někteří nemohou vstát z postele, jiní vstávají úplně normálně
- Někteří o svých problémech hodně mluví, jiní nechtějí mluvit vůbec s nikým
- Někteří mohou pracovat a předstírat úsměv celý den, jiní jsou z toho tak unavení, že mají problém dojít i do sprchy
Psychická bolest prostě neznamená pustit si smutnou písničku a zavřít se v izolované tmavé místnosti. Mezi tím vším probíhá život, práce, společnost, povinnosti, zodpovědnost, ovšem to všechno se jeví člověku s psychickou bolestí jako nekončící boj. Proto je třeba nikoho nestigmatizovat, psychická bolest má mnoho tváří.
Jak lidé popisují psychickou bolest
Když procházím diskuze nebo když mi lidé píšou komentáře k článkům ohledně psychického zdraví, popisují různé druhy bolesti.
- Nemohu se na nic soustředit, nedělám žádný progres
- Je to jako topit se, akorát vidíš, že všichni okolo dýchají
- Je to jako být neustále uvězněný v malé krabici
- Připomíná to posedlost mozkomorem z Harryho Pottera, který z tebe neustále vysává štěstí
- Depersonalizace, odpojení od okolního světa, nepochopení
- Je to, jako by nic nemělo smysl a ničeho se nechceš účastnit
- Vím, že je něco špatně, ale nedokážu to změnit, pořád dokola
Už jen z těchto řádků je jasné, že nejde o jednoduchou emoci. V psychické bolesti je ukryto mnohem víc, je to soustava myšlenek a pochybností o všem. A mnoho lidí raději volí strategii maskování, protože vyrůstali v přesvědčení, že vyjadřovat emoce je slabost, muži by neměli brečet a měli by se pochlapit a psychické problémy bychom měli překousnout, což akorát způsobí to, že v nás hnijou. A především je to všechno neviditelné, nedá se použít rovnítko na to, že to, co je uvnitř, je také venku, protože:
- můžete získávat miliony lajků a stejně se cítit opuštění, nemilovaní
- můžete předstírat úsměvy
- můžete se vymlouvat na únavu, přitom je v tom mnohem více
- můžete mlčet, protože nechcete nikomu nic vysvětlovat a někoho otravovat
- můžete překrývat bolest humorem
- můžete být obklopeni přáteli, ale stejně se cítit sami
- můžete odepisovat, že se máte dobře, a přitom se trápit
- můžete být úžasný zaměstnanec, ale kolabovat po příchodu domů
- můžete vypadat sebejistě, ale stejně o sobě neustále pochybovat
- může to zkrátka vypadat, že máte všechno, ale bude vám připadat, že nemáte nic
A teď něco pozitivního
Možná jste zpozorovali, že lidé, kteří si prošli nějakým psychickým trápením, mají některé v dnešní době velmi vzácné vlastnosti. Například dokážou být velmi empatičtí s lidmi, kteří bojují podobným způsobem, jsou chápající, mnohem více oceňují malé projevy dobrosrdečnosti, dokážou ostatní lépe povzbuzovat, dokážou o věcech mluvit víc do hloubky, nakonec dokážou najít humor i potěšení v těžkých časech. A proto bych dnes i já chtěl všem, kteří se necítí zrovna nejlépe, předat několik vět:
- Nejste v ničem sami, je nás mnohem víc, kdo tohle chápe
- Jsme mnohem víc než to, co se nám mysl snaží předkládat, deprese je lhářka
- Je normální nebýt šťastný v jednom kuse, je v pořádku zažívat i negativní emoce
- Je v pořádku požádat o pomoc a objednat se na terapii
- Psychická bolest není slabost, ale vzniká spíš proto, že jsme chtěli být silní moc dlouho
- Je zdravé stavět sám sebe na první místo, neznamená to být lhostejný k ostatním
- Nemusíme na sobě nosit tíhu celého světa
- Nemusíme nikomu nic dokazovat
- Nic netrvá věčně, těžké časy přejdou, a i když se něco může zdát těžké, vyřeší se to
- Jsem rád, že tu vůbec jsi a čteš řádky tohohle blogu
Slova dokážou pomoci, především ta, která říkáme sami sobě. Někdy si potřebujeme připomínat, že jsou tu lidé, kteří tu pro nás jsou i v těžkých časech; že to zvládneme; že to není psychická bolest, co nás definuje; že slunce všech dnů ještě nezhaslo; že nejsme líní, jen máme své limity; že si zasloužíme být šťastní a milovaní; že si vedeme lépe, než si připouštíme a jednou se podíváme zpátky s tím, proč jsme se vlastně tak trápili. Malé kroky vedou k velkým cílům, přestože tahle cesta není o cíli, ale o pokroku, který jsme učinili oproti včerejšku.
Nezlehčujme emoce, vyjadřujme je svobodně a mějme soucit k druhým.
Děkuju za tenhle článek!
OdpovědětVymazatkrása, výborně napsáno
OdpovědětVymazat