7 druhů lásky: Existuje bezpodmínečná láska?

 

S pojmem bezpodmínečné lásky se operuje celkem běžně, aniž by se nějak zvlášť rozvíjel jeho význam. Jako amatérský láskolog jsem se po bezpodmínečné lásce pídil a zjistil, že je vysvětlována opravdu různě. Logicky se namane jednoduchá dedukce, že bezpodmínečná láska znamená milovat někoho bez jakýchkoliv podmínek. Něco takového, ať se to snažím brát z jakéhokoliv úhlu, ale podle mě není možné. Milujeme-li partnera, vždycky musí splňovat nějaké podmínky – pohlaví, přitažlivost, stejný zájem, věrnost, porozumění, pořádkumilovnost, důvěra, komunikace, neměl by nám ubližovat a vlastně by měl splňovat desítky dalších očekávání. Takže kde se vzal onen mýtus a fráze bezpodmínečné lásky? Při bádání jsem se vrátil až k filozofii starých Řeků.

Je naivní milovat bez podmínky?

Když mi někdo povídá, že miluje toho druhého bezpodmínečně, hned se mám na pozoru. Hezky to zní, ale je to svým způsobem velká naivita. Hned si představuji situace, kdy bychom měli milovat někoho, kdo nás podvádí, napadá nás, propadá drogám a gamblingu nebo nás ponižuje, jen proto, že nemáme žádné podmínky. Ať se druhý chová jakkoli, ať dělá nebo nedělá cokoliv, ať říká cokoliv... tak tohle by bylo jen trpitelství a obětování se. 

 

"Miluju tě, jaký jsi. Buď sám sebou. Ale ne takhle. Jinak. Jak chci já." 

Ve vztahu zkrátka vždy očekáváme, že bude láska opětovaná a máme o ní mnohdy romantizované představy, které očekáváme pro to, abychom byli šťastní. Ovšem kámen úrazu zde není to, že láska má podmínky, ale že vztahy mají podmínky a že láska není vztah. A také že štěstí nevychází ze vztahu, ale je to náš vlastní stav mysli.

Když se tak díváme kolem sebe, vidíme podmínečnost téměř všude a někteří lidé jsou ve vztazích, v nichž mají neustálý strach, že buď nesplní podmínky, anebo jsou ublížení, protože partner/ka nesplňují podmínky a očekávání. Slýcháme o vyznáních nekonečné lásky, dokud se dva nerozejdou. Silná slova bezpodmínečné lásky se promění v nadávky, výčitky, hádky, zoufalství, hněv a vše, co fakt nemá s láskou co dělat. Takže jak to s tou bezpodmínečnou láskou vlastně je?

7 druhů lásky

Láska samotná je mnohem víc než vztah dvou milenců. O tom jsem psal už v článku, co je vlastně láska. A pozná to každý, kdo se někdy podíval zvířeti do očí, kdo usínal pod hvězdami, kdo přivoněl ke květině, plaval v moři, posadil se do trávy a užíval si léta, kdo je vděčný za to, co v životě má, kdo někdy cítil vesmírnou ochranu, kterou si nedokázal vysvětlit... 

 

Láska je zkrátka mnohem víc než to, co nám ukazují vztahové seriály. Staří Řekové byli k lásce velice volnomyšlenkářští, což je mi sympatické, a definovali celkem 7 druhů lásky, proto si myslím, že nemůžeme pojem bezpodmínečné lásky ihned zazdít.

1. PHILAUTIA – Jedná se o sebelásku, lásku k sobě samému. Je na prvním místě, protože abychom mohli skutečně milovat někoho dalšího, musíme milovat nejdříve sami sebe. Bohužel někteří si ji pletou s narcismem, který vychází z touhy po slávě, moci či bohatství. Ve skutečnosti jde však o aspekty lásky, kterými jsou sebeúcta, sebehodnota nebo sebedůvěra.
2. LUDUS – Jde o nezávaznou, koketní a zábavnou lásku. Vyznává se hravostí, nezávazností, nevinným pošťuchováním a smíchem. Toto pojetí znamená, že i v nezávaznosti je láska, nemusí být vždy oddaná a svazující, ale existuje pro čiré potěšení, prožívá se tady a teď bez ohledu na budoucnost.
   
3. EROS – Bláznivá tělesná a milenecká láska, jako by nás Amor zasáhl svým šípem. Charakterizuje se vášní, sexuální touhou, romantikou, poblouzněním a nepochopitelnou přitažlivostí. Této lásce chybí rozum, přesto když lidé mluví o lásce, myslí často právě tuhle. Mohli bychom ji však nazvat prostou zamilovaností, která dříve či později vyhasne, nebo se promění v něco vyššího.
4. PHILIA – Philia je platonická láska, kterou můžeme cítit ke svým přátelům, příbuzným či sourozencům. Navazujeme ji s lidmi, s nimiž si hluboce rozumíme, důvěřujeme jim a vyznáváme s nimi společné hodnoty. Patří mezi nejsilnější pouta, která mají dlouhé trvání, je založena na pravdivosti a bezpečí.
   
5. STORGE – Jde o lásku, kterou prožívá rodič k dětem. Říká se, že jde o lásku věčnou. Je zde však na rozdíl od jiných druhů vztah nerovnosti. Rodič pečuje o dítě, je na něm závislé, nejsou si sobě rovni. Zahrnuje pocity přijetí, bezpečí, ochrany nebo odpuštění.
6. PRAGMA – Jde o dlouhodobou lásku, která již přečkala zamilovanost a přešla v hlubokou oddanost, díky které jsme také lepšími lidmi společně. Vyznává se vzájemnou spoluprací, sdílenými hodnotami a zájmy, společným směrem, vyšším dobrem a synergií.
7. AGAPÉ – Tuhle lásku jsem si záměrně nechal na konec, protože v sobě obsahuje všechny předešlé. Je to univerzální všeobjímající láska, nazývaná jako bezpodmínečná ke všemu živému, k vesmíru a přírodě kolem nás. Je to láska duševní. Vyznačuje se soucitem, nezištností, nečeká nic nazpět, je plná inspirace a laskavosti.

 

 

Je možné zažít agapé, bezpodmínečnou lásku?

 

Díváme-li se na lásku všeobecně, tak, že zahrnuje všechny ty krásné emoce, procesy a stavy, může se zdát, že jde o něco nedosažitelného, především uvnitř vztahů, neboť všichni si v srdci přejeme zažívat právě tyto nejhlubší pocity. Narodili jsme se kvůli lásce, dává věcem smysl. Takže pokud filozofuji o lásce bezpodmínečné, představuji si ji asi takhle:

Bezpodmínečná láska neznamená, že se vzdáme philautie, sebelásky. Ta je prvním předpokladem k jejímu plnému pochopení. Bezpodmínečná láska nás tedy nenutí slevovat ze svých hodnot a štěstí. Nemusíme si nechávat od partnerů vše líbit, nemusíme být ochranářští, nemusíme druhé zachraňovat, sloužit a skákat podle druhých. Dokonce nemusíme ani souhlasit s tím, co partner/ka říká, nebo schvalovat to, co dělá.

 

Přijímej a měj rád to, co je kolem tebe, ale nikoliv za cenu, že odmítneš nebo přestaneš mít rád sám sebe.

Bezpodmínečná láska je totiž svobodná a přijímá druhé takové, jací jsou jako svébytné bytosti. Chcete-li navazovat vztah, hledejte někoho, koho nechcete a nemusíte měnit, i když se to zdá náročné. Nemůžeme dát naše štěstí do rukou druhých, ale můžeme ho sdílet. Neznamená to, že se nebudete ve vztahu vyvíjet nebo se společně učit, ale je třeba mít kompatibilitu v tom, co je láska, co společně sdílet chceme. Láska není o manipulaci, moci, vychytralosti, nečestnosti, domýšlivosti ani ovládání.

 

Člověk miluje, i když nemusí vědět proč. Ale ve vztazích se musí přemýšlet.

Tato svobodná bezelstná (bezpodmínečná) láska visí nad všemi možnými nástrahami vztahu, kde jsou problémy zcela normální. Tento druh lásky ale spojuje, zjistíte, že to je ta pravá láska, dá vás zase dohromady a pomůže vše vyřešit i přes nevyhnutelné nástrahy. Znamená to, že žijeme svou přirozenost, a přesto si všichni musíme odžít to, pro co jsme se rozhodli, co se potřebujeme naučit, pro co jsme na tuhle planetu přišli. 

 

Někdy to znamená nechat druhého dělat chyby, odpouštět, podporovat v osobním růstu, nezasahovat do toho, co si druhý ze srdce zvolí, nezasahovat do toho, kým je. Jít společně, ale někdy se i rozejít, pokud je to pro oba lepší. Tato láska se nedá vynutit, je o rozhodování, vůli a musí být sdílená, otevřená a svobodná. Někdy totiž není nejdůležitější, jak moc jste si podobní, ale jak je váš duševní život a vy sami lepší díky tomu, že jste spolu. 

 

Když tedy přemýšlím o bezpodmínečné lásce, vnímám ji jako lásku k sobě samému, hravou, oddanou, rozumnou, sexuální, duchovní, bezpečnou i svobodnou. A něco takového zažít je asi ten nejkrásnější pocit.