20 věcí, kterými se lidé vychloubají, i když to nedává smysl

 

Lidé se někdy rádi pochlubí. I když sem tam závidím, snažím se být přejícný člověk. Dnešní doba tomu trochu nahrává, ukazovat se v hezkém světle, prezentovat high-lighty našich životů a sdílet to, co v životě považujeme za úspěch. V nějaké diskuzi to někdo dokonce nazval pornem bez jakéhokoli sexuálního podtextu – sledujeme obrázky dokonalé krásy, svalstva, rodinných životů, kariér, cestování, chutného jídla, schopností atd. Je vlastně na nás, jak moc takové porno konzumujeme a jak moc uvěříme, že je to realita. Tráva se jinde může zdát zelenější, protože to bývá fake. Něco jiného ovšem je, jakým způsobem k nám někdo promlouvá a jak vlastně působí. Připadá mi, že se lidé chlubí i tím, co vlastně obdivuhodné vůbec není, a tak jsem zkusil i s pomocí internetových diskuzí sesumírovat tenhle úsměvný seznam 20 věcí, jimiž se někteří chlubí, i když to nedává smysl.

Buďme na pozoru, když někteří dokola hlásají:

1. že je nezajímá, co si druzí myslí – Paradoxně kdo to dokola opakuje, ten si spíš opravdu přeje, aby to tak bylo. A tím nechci vůbec tvrdit, že je dobré řídit se tím, co si myslí ostatní, ale co naše rodina, přátelé, vzory? Smiřme se s tím, že každý občas potřebuje svoji dávku validace.
   
2. že měli šílené vztahy a že toho museli hodně přetrpět se svými ex – Stěžovat si na někoho, koho jsme si dobrovolně vybrali a chodili s ním, vypovídá víc něco o nás než o našich ex. A někteří si pořád dokola stěžují i na současné partnery. A platí to obecně, když si lidé stěžují, jak se k nim někdo chová, zvláště když přejdou k viktimizaci (derou se do role oběti). Když nazýváš všechny ostatní kretény, tak jsi to možná ty, kdo je kretén.
3. že vyhráli rozchod – Souvisí s tím předešlým, tleskáme.
   
4. jak jsou vždy upřímní a jednají na rovinu – Ale to se někdy používá spíše pro neschopnost vyjádřit se tak, aby to nutně nemuselo někoho urážet. Někteří odmítají pochopit, že slova dokážou zasáhnout nebo ranit lidi kolem nás. A ostatní si z toho mají sednout na zadek?
   
5. že nikdy nečtou – Všimli jste si, že někteří lidé vytvářejí svoji image na tom, že nejsou "šprti" a nikdy nečtou knihy? A někdo dokonce odmítá psát pravopisně nebo gramaticky správně, aby nepůsobil prudérně. A pak tu máme tolik lidí, co neumějí rozvinout větu a křičí, jací jsou vlastenci.
6. jací byli ve škole grázlové a lajdáci – Znovu něco, co mě napadlo s předchozím odstavcem, aneb ti, co se smějí tomu, jací byli ve škole grázlové, často se domnívajíce, že to byla sranda, když někoho šikanovali nebo ustavičně vyrušovali. Některým lidem to vydrželo do dospělosti a vychloubají se, že překročili morální nebo i zákonné hranice, aby se tomu později zasmáli.
   
7. že měli mnohem těžší život než ostatní – I když nikdo nebyl v kůži nikoho jiného, najdou se tací, kterým si můžeme postěžovat a vzápětí se téma přetočí na ně, jak si prošli horšími strastmi, měli to těžší, jak se dokázali poprat s většími nástrahami života a musí se o všechno starat.
   
8. jak moc jsou hodní – Když to někdo musí dokola prohlašovat, často je to manipulátor typu obětavec, aneb nejhodnější lidé jsou někdy nejhorší. 
9. že je doma bili (nebo byli nějak zneužíváni) a jsou z nich teď vychovaní pohodoví jedinci – Tohle mi vždy připadalo, jako by někdo mezi řádky prohlašoval "trpěl jsem a je to norma, ostatní by to neměli ani řešit". Ne, násilí nikdy nebylo OK. A celkově boomerský přístup "za nás to bylo takhle a všechno taky nějak fungovalo, tak proč to měnit".
10. jak snadno se dokážou vytočit nebo přejít k násilí – To jsou pravděpodobně produkty těch, co vyrůstali v prostředí, kde násilí bylo normální. Dodnes slyším především některé muže chlubit se tím, jak by někoho zmlátili, co surového by mu udělali, kdyby jim někdo něco řekl, jak by každého jednoduše zlikvidovali, protože s ním nesouhlasí. Ne, nejsou to maskulinní chlapáci, ale chudáci. Možná jde o opak "toho hodného", protože se vychloubají tím, jak moc jsou zlí a jak by se jich lidé měli bát.
    
11. jak moc dřou a málo spí – Mluvím o workoholicích, kteří se vychloubají, jak jsou pracovití, jak práce stojí hlavně na nich nebo že si nebrali den volna, ani když se jim narodilo dítě. Protože má být asi úspěch nebýt doma, nevidět rodinu, nemít balanc mezi pracovním a volným časem a směřovat k vyhoření.
    
12. že pozitivní myšlení je toxické a motivační citáty k ničemu – Někdo staví svoji osobnost na sarkasmu a skepticismu, musí shodit ty, co vykážou pozitivní myšlenku, a utrousit nějakou uštěpačnou poznámku, co má asi pozitivně smýšlející lidi ponížit. Někteří lidé si na jakési pasivní agresi a toxicitě vytvářejí osobnost, protože se cítí být drsnější a jednají tak s druhými jako s kusem hadru. Život je někdy na ho*no pro každého, není důvod se na tom přičiňovat.
    
13. že všechno se musí vyřešit pozitivním myšlením – A pak je tu ten druhý extrém, obtěžující sluníčkáři, kteří se nám snaží vštěpovat, že smutek, vztek, zloba, pesimismus nebo závist nejsou normální emoce a měli bychom je potlačovat. A jako v předešlém případě, nechme lidi být lidmi, jakými být chtějí.
14. že na všechno existuje jednoduché řešení – "Usměj se a deprese přejde. Nejez tolik a zhubneš. Když se hádáte, rozejděte se. Skonči s prací, sežeň si lepší. Skonči se závislostí. Unavený ze všeho? Vyspi se." Nic není úplně černobílé a některá řešení vyžadují čas, odvahu, píli, zkušenosti, sílu...
    
15. že dokázali někoho přechytračit nebo podvést – Někteří lidé se chlubí tím, že na někoho vyzráli a obalamutili ho a čekají za to uznání. "Nevěrný a nezjistila to? To je borec!"
16. kolik lidí měli v posteli a co dělali – Jako by hodnota člověka záležela na pestrém sexuálním životě. Pryč jsou chvíle, kdy byla promiskuita brána za něco hanebného, ale u některých se to zcela otočilo, jako bychom měli obdivovat ty, co se nedokážou usadit a jen si užívají vztahy na jednu noc. Dodnes se někdo chlubí tím, jak brzy přišel o panictví/panenství. I když to tak někdo chce, není to asi nic, čím by se měl člověk chlubit. Někteří se chlubí svými sexuálními aktivitami nejspíš jen proto, že si sami potřebují něco dokazovat.
    
17. kolik toho dokážou vypít – Zejména v Česku je pití alkoholu bráno jako běžná záležitost, horší je, když někdo staví svoji image na tom, jak moc se zase opil, kolik dokáže vypít drinků, kolik toho vydrží na rozdíl od ostatních a že to dokážou po party odřídit. Osobně už jsem alergický, když mi někdo vnucuje panáky, které nechci, a pak na mě hodí odsuzovačný pohled, jako že kazím partu. Aneb uznání za alkoholismus, bravo!
18. že je něco nezajímá a nestresují se politikou – Jako by chtěli uznání za to, že jsou pohodáři, protože ignorují společenské problémy. A pak uvěří první dezinformaci, kterou někdo nasdílí, cpou do vás konspirační teorie, vykládají tarot a volí populisty.
    
19. jaký žijí luxusní život – Existují lidé, kteří se vychloubají svým luxusním lifestylem, i když si ho vlastně nemohou dovolit a jsou raději zadlužení, než aby si odpustili dovolenou, nebo týden nejedí, jen aby ohromili novým značkovým oblečením. Obzvláště na Facebooku či Instagramu se pak zdá, že máme obdivovat ty, jimž se daří prezentovat jako boháči, kterými nejsou, jako by materialismus byl neustálou zárukou a lákadlem pro obdiv. Vlastně je asi celkově zvláštní chlubit se penězi a věcmi, co jsme si nakoupili.
    
20. v čem jsou lepší – Tento bod shrnuje všechny. Ono totiž není nic hrozného na tom, že se někdo sem tam pochlubí, i když často pochybnými věcmi, horší je, když se nám tím snaží říct, že je lepší než ostatní. A i když třeba v určitém ohledu je, vychloubačnost zkrátka nikdy nebyla cool. Lidé, co jsou v pohodě, nemají zapotřebí se nad někoho povyšovat.