Nehodlám tady popírat pravidlo, že za peníze si štěstí nekoupíme. Jednak už jsem poznal hodně lidí obklopených majetkem a bohatstvím, kteří se necítili být šťastní, a stejně tak znám spoustu lidí, kteří toho nikdy moc neměli a mají pořád úsměv na tváři. Tohle prostě vždycky platilo, je to stav mysli. O podstatě štěstí a proč jej vlastně nikdy nedosáhneme, už jsem napsal několik článků, dneska bych se chtěl ale zaměřit na to, kam skutečně investovat peníze, aby to mělo dlouhodobý pozitivní vliv právě na naši mysl.
Peníze jako zkratka ke štěstí
Na internetu kolují různé vtípky o tom, že štěstí si za peníze nekoupíme, ale je lepší plakat v limuzíně, na pláži nebo ve vile s bazénem. Nejrůznější výzkumy uvádějí, že s penězi je život lepší, nicméně zajímavé je, že jen do určité částky, pak se emoce vrací do stejných kolejí. Jednoduše pokud máte zajištěné základní potřeby a koupíte si i něco navíc, váš život lepší bude. Na začátek ale ještě musím shrnout základní pilíře své filozofie štěstí, ale hned potom, slibuji, přejdu k zaručeným investicím vedoucím k tomu, jak mít v mysli vitalismus a radost ze života, i když máme hluboko do kapsy.
- Na štěstí není návod a nedá se ho dosahovat, je to úhel pohledu.
- Potřebujeme mít základní zázemí, abychom neměli hlad, cítili se bezpečně nebo mohli žít důstojně. Cesta k penězům vede nespravedlivě přes privilegia: místo narození, dobré zázemí, pohlaví, barva kůže, možnost vzdělání, známosti a možné příležitosti. Peníze lze vydělat i bez tvrdé dřiny a čím víc peněz už máme, tím snadnější je vydělávat další větší sumy. To ale pořád neimplikuje, že peníze jsou tím hlavním ukazatelem štěstí.
- Když jsme byli dětmi, dokázali jsme se radovat, aniž bychom cokoliv
měli. Spousta mých nejšťastnějších vzpomínek sahá do dob, kdy jsem měl
prázdnou peněženku. Štěstí nemusí mít s penězi nic společného, pokud se
tak rozhodneme.
- Štěstí není permanentní pocit radosti. Souvisí s akceptací, i toho negativního. Je skryté v pravdě, proto štěstí není kvůli něčemu, ale navzdory něčemu.
- Někdo chce peníze jen proto, že se mylně domnívá, že jsou cestou ke svobodě.
- Štěstí neznamená umět létat bez křídel, ale být šťastný navzdory tomu, že se nám to ještě nepodařilo. Štěstí je víc vděčností za to, co máme, než za to, co bychom mít mohli.
Jaký je tedy vztah peněz a životního štěstí? Jedná se skutečně o zkratku? Přijde mi, že ve společnosti se pořád drží onen rámec, kterému ale v hloubi duše málokdo věří, že bohatství je jednou podmínkou ke štěstí, dále to je kariéra, partnerský vztah, rodina a děti, přátelé, cestování a poznávání, inteligence a krása. Zkrátka dokonalost, která neustále vyvíjí nátlak, díky němuž pochybujeme o své hodnotě, zpřetrháváme pozitivní vztah hlavně sami se sebou, protože si nepřipadáme dost dobří.
Velký podíl hraje sociální srovnávání: Když lidé zjišťují, že ostatní hodně vydělávají, v nejhorším případě dokonce víc, ruší to efekt, jaký mají peníze na štěstí. Zaměstnanec, kterému šéf slíbil pětiprocentní zvýšení platu, by mohl vycházet z jeho pracovny s rozzářeným úsměvem. Co s ním ale udělá, když se ho kolega zeptá: "Taky jsi dostal přidáno 10 %?" (Weimann a kol., 2012).
Pravda je, že nikdy nebudeme dost dobří podle měřítek společnosti. Vždycky bude někdo nesouhlasit, někomu se zprotivíme, někdo nás pošle někam, ať už máme na kontě miliony nebo si myslíme, že splňujeme všechny požadavky, jež jsou na nás společensky kladeny. Takže ještě jednou: Bohatství není zárukou štěstí. Nemusíme mít kdovíjaké příjmy, ale klíč může být právě v tom, za co a jak je utrácíme.
1) Investujte do času
Pokud bych měl vyzdvihnout tu nejdražší věc, kterou můžeme ovlivnit všichni, je to čas. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že investice do času je pro radostnou mysl klíčové. Čas je náplní našeho života. Je to způsob žití – vztahuje se k lidem, k místům i k volbám... Lidé si kupují drahá auta, aby denně dojížděli za prací, která jim umožňuje kupovat dražší auta. Někteří lidé kupují ruiny, aby je přestavěli na domy, které budou mít mnohonásobně vyšší hodnotu s tím, že do investice nezapočítávají roky, které vloží do rekonstrukce.
Zeptejte se sami sebe, co by vám skutečně ušetřilo čas?
Pravda je, že náš život může být velmi krátký, ale místo, abychom se zamýšleli nad časem, který investujeme, motivuje nás vidina budoucnosti, jak by to jednou mohlo být. Někdy si říkáme, že je zbytečné zaplatit za službu, kterou bychom zvládli sami, ale zapomínáme na to, že si nekupujeme jenom službu, ale především právě čas. Pro větší spokojenost i nejrůznější psychologické výzkumy radí outsorcovat práci na druhé a mít více volného času. Jsem si jistý, že odpočatý člověk, který dokáže řídit svůj time management, je nakonec i v práci paradoxně produktivnější. Věřím, že peníze investované do večera s lidmi, které milujete; místa, kam jste chtěli vždy vycestovat, nebo koníčku, jemuž jste se chtěli vždy věnovat, jsou ty nejlépe investované peníze.
2) Investujte do zážitků
Zážitky a vzpomínky vám nikdo nevezme, peníze ale nakonec zmizí vždycky. Nad investicemi do zážitků, jako je například cestování, lidé někdy přemýšlejí jako na jednorázové vyhození peněz, kdežto nová televize je investice dlouhodobá. Psychické procesy ale fungují přesně naopak. Materiální věci působí vždy dočasné štěstí, jednoduše si na ně zvykáme, kdežto zážitky sdílíme s radostí po celý život, vracíme se k nim, uklidňují nás, dávají našemu životnímu času opravdovou náplň.
Cestování není otázkou peněz, ale odvahy. – Paulo Coelho
3) Investujte jen do toho, co si skutečně můžete dovolit
Neznám horší pocit než mít dluhy, a to v jakékoli sféře života. Dluhy si asi nikdo dobrovolně nevybírá, někdy se ale můžeme rozhodovat třeba o tom, zda vzít něco na splátky. Jsem zastánce toho, že když na něco nemám našetřeno a nemusím to mít hned, prostě si to nekoupím. Dluhy a splátky jsou něco jako dlouhodobá otrava, která se neustále připomíná a vede k utrpení, navíc to je málokdy skutečně výhodné.
Existují lidé, kteří mají peníze, a lidé, kteří jsou bohatí. – Coco Chanel
4) Investujte do druhých
Investice do druhých zní trochu zvláštně, měli bychom přeci věřit hlavně sami sobě, především co se týče financí. Ale je třeba to trochu rozvést. Koluje takový citát, který říká, že koupit si psa je jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku. Ve skutečnosti je to o tom, že své peníze investujeme do lidí, které milujeme a kteří milují nás – anebo do zvířat, vrátím-li se k původnímu citátu.
Existují lidé, kteří mají vše, ale nedali by nikomu nic. Existují lidé, kteří nemají nic, ale rozdali by vše. Věřím tomu, že druhý typ lidí má ke štěstí nakročeno mnohem blíže, že jsou šťastnější. Pokud někomu něco darujete a cítíte radost, je to reálná hodnota. Hodnota, jež byla možná koupena za peníze, ale při troše představivosti existují dary, které nějaké valné finance nevyžadují. Cena daru nerozhoduje tolik jako vidina jeho dopadu na náladu obdarovaného. Faktem je, že rozdávat můžete vždycky, a především sami ze sebe, z toho, jací lidé jste. Ve chvíli, kdy rozdáváte srdečnost, stáváte se hodnotnějšími pro všechny.
5) Investujte do vztahu k věcem
V konzumní společnosti se nevyhneme nakupování materiálních věcí, podle mě není nic špatného na kupování spotřebního zboží (v rámci mezí, nestane-li se z vás nákupní maniak). Ani nevyzývám k nějakému asketickému způsobu života, přestože věřím v sílu minimalismu a tomu, že méně věcí zkrátka méně zatěžuje mysl. Mám jedno obnošené triko, které miluju, přestože bych ho neprodal už ani v sekáči. K věcem můžeme mít vztah a tento vztah je pro mě důležitý při rozhodování, co si kupuju.
Nadbytek a hojnost neznamená bohatství.
Věci samy o sobě využíváme často jako nálepku, kompenzaci za něco. Líbí se nám boty, koupíme si je. I kvalitní kupování ale souvisí s prožitkem, který z dané věci máme. Někdy věci kupujeme jen kvůli egu nebo abychom něco dokazovali sobě či ostatním, radost nepramení z toho, že obouváme nové boty, ale zajímáme se spíš o to, jak v nich působíme. Věci se stávají více nástrojem než zdrojem štěstí a dříve či později se okoukají, jejich využitím z nich vysajeme účel, s nímž byly kupovány.
Úvaha na závěr
Čím jsem starší, tím nesmyslnější mi přijde peníze spořit. Jako by moje životní cesta měla záviset na tom, že se dívám na čísla, která žere inflace, abych si časem vydělal dostatek peněz na hypotéku, s ní bych investoval do vlastního bydlení, které bude mé vlastní až na stará kolena. A to jen v případě, že se stáří dožiju. A během toho života, jako by vše důležité, to skutečně bohaté, na úkor toho utíkalo mezi prsty.
Štve mě, asi jako i vás, když vidím nechutně bohaté lidi naprosto odtržené od reality, jak rozhazují finance za nesmysly, že fotbalové a jiné hvězdičky vydělávají asi tolik, kolik nevydělá průměrný člověk za celý život, nebo když se někdo provdá za miliardáře a mluví o těžké dřině či autenticitě, aniž by přisuzoval cokoliv svým jasným privilegiím. Bohatí lidé často skutečně nemusí dřít více než chudí nebo průměrně vydělávající lidé,
nemusí být ani schopnější – zkrátka to tak je – zároveň si ovšem nemůžeme nárokovat, aby všichni měli všechno, nejsou nikomu nic dlužní. Je to jejich život, ne náš. Společnost tak funguje a to, zda sami sebe proklejeme vztekem a závistí, pak závisí čistě na našem vnímání toho, co je vlastně štěstí.
Víc peněz nepřináší větší štěstí, ale člověk je nešťastný, když nemá žádné nebo jich má příliš málo. Lidé jsou tím náročnější, čím víc vydělávají. (Easterlin, Graham)
A někdy mi přijde, že se hodnota člověka zbytečně měří tím, jak moc je zajištěný, jak moc sází na jistotu, zatímco snílci žijící přítomností jsou považováni za blázny, které realita nakonec stejně dožene. Ale nedožene nás nakonec svým způsobem všechny? Přemýšlejte nad tím, do čeho investujete, možná je to zbytečné.
