Nejspíš na základě profesní deformace rád přirovnávám všechny poznatky ze svého života k literární teorii. Nejinak je tomu u cestování. Cestování lze přirovnat ke knize. Zůstat celý život na jednom místě je jako číst knihu a zůstat pouze na jedné stránce. Svět je kniha, která toho nabízí tolik, že ji nejspíš nikdy nepřečteme celou, ale můžeme se těšit z jejího děje. Dnešní stránku věnuji cestě do Francie.
Návštěva města lásky – Paříž
Zastavit se cestou v hlavním francouzském městě je takřka povinnost. Paříž svou pověst města lásky nenese náhodou. Romantické uličky a památky na každém kroku, malíři, hudebníci a další umělci v okolí Montmartru mi připomněli film o Amélii, a nejen v hlavě mi hrála typická francouzská hudba. Paříž samozřejmě není jen Eiffelova věž, Louvre, Notre-Dame nebo Vítězný oblouk, ačkoli je nejspíš povinnost každého turisty tyhle pamětihodnosti navštívit.
Osobně jsem si Paříž nejlépe užil při plavbě po řece Seině, k večeru celé město získává zase jinou atmosféru. Konala se i procházka po Champs-Élysées, dokud nezačaly bolet nohy, vyhlídka na terase Montparnassu, odkud je Eiffelovka úplně maličká, a zajímavé jsou i mrakodrapy ve slavné moderní čtvrti La Défense.
Nechci ale v cestovatelské rubrice mluvit jen o obligátní Paříži, která je všemi známá a profláknutá. Pro ty z vás, kteří mají raději přírodu nebo návštěvu méně známých, ale nikoli méně krásnějších měst, je tu možnost vyrazit dál na západ. Já jsem vyrazil směrem na cesty po překrásné Normandii a Bretani.
Normandie
Když jsme dorazili do Rouenu, hlavního města Normandie, navštívili jsme katedrálu Notre Dame (ano, ve Francii se enormní množství katedrál jmenuje stejně) a velice moderní kostel k uctění Johanky z Arku. Právě v Rouenu byla Johanka (nebo také zvaná Jana) z Arku upálena, je zde mimo jiné nenápadná cedulka v květinovém záhonu, která označuje přesné místo jejího upálení.
Jeden z nejkrásnějších zážitků z Normandie se pro mě však týkal návštěvy lázeňského městečka Etrétat. Kolem pláže z barevných oblázků se lemují ty nejroztodivnější bílé útesy s nepřekonatelnými výhledy na širé moře. Je to právě jeden z těch zážitků, který se nedá popsat, ale musí se zažít.
Bretaň
Abychom si trochu odpočinuli od města a turistických center, zastavili jsme se na březích Atlantiku. Ty nejkrásnější francouzské divoké pláže se podle mě nacházejí v Quiberonu. Tohle pobřeží se nazývá Cote Savage a nabízí ty nejkrásnější a nejfotogeničtější vyhlídky. Odtud se mi opravdu nechtělo. Tělo i mysl odpočívá na březích Atlantiku.
Celý zájezd jsme zakončili ve městě Vennes. Jde o jeden z největších francouzských přístavů. Nacházejí se zde typické francouzské restaurace na každém kroku. Z jedné nás vyhodili, protože jsme nevěděli, že všude je potřeba mít rezervaci. Mimochodem ve Francii s vámi nikdo nehodlá mluvit anglicky, takže domluva je někdy velmi zajímavá.
Jediný obchod s potravinami zavřel někdy odpoledne, takže jsme se najedli až na benzinové pumpě v Mekáči. Mimochodem, asi bych dokázal napsat encyklopedii Mekáčů po celé Evropě, nicméně pokud nelpíte jíst pouze tradiční pokrmy, zjistíte, že je to asi to cenově nejdostupnější a nejpraktičtější, co se týče objednávek prostřednictvím objednávacích dotykových tabulí!