Co navštívit ve francouzské Normandii a Bretani

 

Nejspíš na základě profesní deformace rád přirovnávám všechny poznatky ze svého života k literární teorii. Nejinak je tomu u cestování. Cestování lze přirovnat ke knize. Zůstat celý život na jednom místě je jako číst knihu a zůstat pouze na jedné stránce. Svět je kniha, která toho nabízí tolik, že ji nejspíš nikdy nepřečteme celou, ale můžeme se těšit z jejího děje. Dnešní stránku věnuji cestě do Francie.

 

Návštěva města lásky – Paříž

Zastavit se cestou v hlavním francouzském městě je takřka povinnost. Paříž svou pověst města lásky nenese náhodou. Romantické uličky a památky na každém kroku, malíři, hudebníci a další umělci v okolí Montmartru mi připomněli film o Amélii, a nejen v hlavě mi hrála typická francouzská hudba. Paříž samozřejmě není jen Eiffelova věž, Louvre, Notre-Dame nebo Vítězný oblouk, ačkoli je nejspíš povinnost každého turisty tyhle pamětihodnosti navštívit. 

 

 

 

Osobně jsem si Paříž nejlépe užil při plavbě po řece Seině, k večeru celé město získává zase jinou atmosféru. Konala se i procházka po Champs-Élysées, dokud nezačaly bolet nohy, vyhlídka na terase Montparnassu, odkud je Eiffelovka úplně maličká, a zajímavé jsou i mrakodrapy ve slavné moderní čtvrti La Défense.

 

 

 

Nechci ale v cestovatelské rubrice mluvit jen o obligátní Paříži, která je všemi známá a profláknutá. Pro ty z vás, kteří mají raději přírodu nebo návštěvu méně známých, ale nikoli méně krásnějších měst, je tu možnost vyrazit dál na západ. Já jsem vyrazil směrem na cesty po překrásné Normandii a Bretani.

Normandie

Když jsme dorazili do Rouenu, hlavního města Normandie, navštívili jsme katedrálu Notre Dame (ano, ve Francii se enormní množství katedrál jmenuje stejně) a velice moderní kostel k uctění Johanky z Arku. Právě v Rouenu byla Johanka (nebo také zvaná Jana) z Arku upálena, je zde mimo jiné nenápadná cedulka v květinovém záhonu, která označuje přesné místo jejího upálení.

 

 

Jeden z nejkrásnějších zážitků z Normandie se pro mě však týkal návštěvy lázeňského městečka Etrétat. Kolem pláže z barevných oblázků se lemují ty nejroztodivnější bílé útesy s nepřekonatelnými výhledy na širé moře. Je to právě jeden z těch zážitků, který se nedá popsat, ale musí se zažít.  

 

Poblíž největšího lanového mostu Port du Normandie se nachází další úchvatná zastávka, tentokrát jde o historický přístav Honfleur. Kromě typické řady jachet a lodí nejrůznějších velikostí je zde zajímavá architektura. Jsou zde křivé úzké domečky, které mi připomínaly ty, které jsem mohl vidět už v nizozemském Amsterdamu. Tento přístav leží také v ústí řeky Seiny.

 

 

 

Když se řekne Normandie, lidem se často asociují unikátní vojenské operace a vylodění britské divize za druhé světové války. Navštívil jsem krásné přímořské lázně Arromanches-Les Bains, kde se nachází o vylodění v Normandii muzeum a promítají zde film se záběry, které nejsou vidět nikde jinde. Hned za muzeem je pak nádherná pláž, kde jsou zachovány zbytky konstrukce sloužící právě k vylodění.

 

 

 

Jedna z největších perel Normandie se nachází v její dolní části. Asi nejkrásnější klášter, jež jsem měl možnost navštívit, se nachází na hoře, která se po přílivu stává ostrovem. Ano, jde o slavný Mont Saint-Michelle vábící už z dálky svou pompézností u normandského pobřeží.

 

Bretaň

 

V zálivu Lamanžského průlivu mezi Bretaní a Normandií určitě doporučuji návštěvu jednoho z nejúžasnějších přístavních měst, které jsem měl to štěstí navštívit. Jedná se o Saint-Malo. Tohle město je obehnané hradbami kolem dokola, lze jej projít a vidět tak do rozmanitých uliček, ale i do přístavů, pláží a při hezkém počasí dohlédneme i na ostrůvky Severního moře. Ze všech francouzských měst se mi právě Saint-Malo líbilo nejvíc.

 

Bretaň ale nabízí nepřeberné množství malebných měst a každé je v něčem trochu jiné. Jeden den jsem tak věnoval zastávkách po těch nejhezčích. Jeden z nejmalebnějších kostelíků se zahradou se nachází třeba v Pleybenu. V seznamu nesmělo chybět také kamenné městečko Lacronan, jež je vystavěné z místní žuly. Na obligátní palačinky jsme si zajeli do Quimperu, kde je další ze slavných katedrál, ale je zde i promenáda a krásné vodní kanály. A na večer, už s nemalým vyčerpáním, jsem navštívil ještě Concarneau, kde je starověká středověká pevnost.

 

Abychom si trochu odpočinuli od města a turistických center, zastavili jsme se na březích Atlantiku. Ty nejkrásnější francouzské divoké pláže se podle mě nacházejí v Quiberonu. Tohle pobřeží se nazývá Cote Savage a nabízí ty nejkrásnější a nejfotogeničtější vyhlídky. Odtud se mi opravdu nechtělo. Tělo i mysl odpočívá na březích Atlantiku.

 

 

Celý zájezd jsme zakončili ve městě Vennes. Jde o jeden z největších francouzských přístavů. Nacházejí se zde typické francouzské restaurace na každém kroku. Z jedné nás vyhodili, protože jsme nevěděli, že všude je potřeba mít rezervaci. Mimochodem ve Francii s vámi nikdo nehodlá mluvit anglicky, takže domluva je někdy velmi zajímavá.

 

 

 

Jediný obchod s potravinami zavřel někdy odpoledne, takže jsme se najedli až na benzinové pumpě v Mekáči. Mimochodem, asi bych dokázal napsat encyklopedii Mekáčů po celé Evropě, nicméně pokud nelpíte jíst pouze tradiční pokrmy, zjistíte, že je to asi to cenově nejdostupnější a nejpraktičtější, co se týče objednávek prostřednictvím objednávacích dotykových tabulí!