Jste opravdu připravení na dlouhodobý vztah?

 

Když mi píšete zprávy, velká část vašich dotazů se týká vztahů a lásky. To mě vůbec nepřekvapuje, neboť jsou to právě vztahy a city, kolem kterých všechno ve společnosti točí a kolem nich se točí i řada mých článků a pasáží v knihách. Obracejí se na mě ti, kteří se snaží neúspěšně hledat svoji opravdovou lásku. Budování vztahu může být velice složité, ale někdy si to sami zbytečně komplikujeme. Říkáte si, že už je čas a jste připravení, ale možná to není tak úplně pravda. Ze začátku je třeba zahodit spoustu nesmyslů a balastu, které se o vztazích všude vedou. Nemusíte s tím souhlasit, nejsem vztahový terapeut, ale o těchto bodech jsem osobně naprosto přesvědčený.

1) Neexistuje láska na první pohled

To, co se zdá být láska na první pohled, je vždycky jenom sexuální energie. Je to samozřejmě úžasná představa jako z pohádky, potkáte se a milujete se od první chvíle do konce života. Pravda je, že to je zamilovanost, není to láska. Pokud si pletete zamilovanost s láskou, nejste na opravdový vztah připravení. Proč? Protože sami odmítáme připustit, že na začátku je to jenom iluze, že jsme se nechali oklamat chemickými procesy v našem těle.

 

Samozřejmě vzájemná sexuální přitažlivost je důležitá, rozhodně ji nechci nijak devalvovat. Nemůžeme být ve vztahu s někým, kdo nás nepřitahuje. Je to zcela přirozené a na sexuálním vzplanutí není vůbec nic špatného, všichni jej pravidelně zažíváme. Rozhodně bychom neměli sexuální energii nijak potlačovat, to nikdy nedopadá dobře. Kdo však pod náporem sexuální energie mluví o lásce, zkrátka se plete.

 

Klíčové je pochopit roli sexuální energie ve vztahu. Sexuální vzrušivost není to, na čem se dá vystavět vztah, což poznají páry ve chvíli, kdy ono prvotní sexuální vzrušení vyprší. Mnozí pak vztahy rychle opouštějí, protože se z jejich vztahu vytratila "láska", tedy láska v převleku za sex, touhu a intimitu. Láska je mnohem komplexnější než sex a vztah je mnohem komplexnější než láska. Dokud nemáme svoji filozofii sexu uspořádanou, bude to právě sexuální energie, která bude ovládat naše vztahy. Není to otázka věku ani zralosti, sex ovládá i ty, u kterých by společnost čekala, že už jej dokážou od lásky rozpoznávat. Dokud se jim to nepovede, nejsou připravení a budou prožívat vztahy možná plné vášně, ale také bolesti. Dlouhodobé vztahy ale nikdy nejsou spontánní, jsou plné přemýšlení.

 

Láska není vztah. Láska je cit a vztah je proces a zpracovávání mnoha různorodých citů.

 

2) Neexistuje ideální partner ani vztah

Další bod, který zklame všechny hledače dokonalosti. Lidé topící se v ideálech o vztazích z červených knihoven obvykle utečou při prvních vztahových problémech, a tedy nejsou připraveni na vztah. Proč tentokrát? Protože vztahové problémy jsou normální i s milovaným člověkem. Takže se pak lidé ptají, jak najít pravou lásku, když se zdá, že vlastně ani ona neexistuje. Jako by zklamání bylo součástí každého vztahu, který se překlene přes onu zmíněnou zamilovanost. 

Vtip je samozřejmě v oné představě dokonalého partnera. Kdo už se konečně oprostil od těch představ dokonalých modelek a pekáčů buchet (výplody sexuální energie), začne přemýšlet, co vlastně od partnera ve vztahu čeká a jak si s ním vztah představuje. A tyto představy se budou nesčetněkrát lišit, jenže to vůbec nevadí. Ideální partner totiž nikdy není dokonalý, bude to jen znamenat, že jeho chyby přijmeme a nebudou nám vadit.

 

Další věc: pro lásku není tak důležité, aby se k sobě lidé hodili, ale aby spolu byli šťastní. 

 

A k tomu skutečně nepotřebujete ideál a přehnaná očekávání, protože ideálem se stane člověk, s nímž můžete být sami sebou, s kým můžete komfortně mluvit nahlas o všem i o ničem; s nímž ale můžete i dlouze mlčet, aniž by to bylo trapné; s nímž můžete nesouhlasit, aniž byste si připadali jako v soutěži, kdo má lepší argument; před kým nebudete skrývat emoce, takže se budete šíleně smát a rozesmívat se, ale také brečet a řešit těžkosti a nebude to bráno jako slabost. Takhle vypadá láska. Není v hledání ideálu, ale v těch niterních pocitech, každodenních psychických i fyzických dotecích, kdy vám bude připadat, že vás druhý miluje více, než vy sami sebe.

3) Ve vztahu musíte být egocentričtí

Abyste našli partnera, jehož "chyby" vám vadit nebudou, musíte přesně vědět, co je pro vás ve vztahu důležité a myslet přitom na sebe. Ve vztahu neexistuje nic jako falešné kompromisy, což znamená, že když jste nešťastní, neznamená to, že to budete tolerovat. Touha po partnerství a vztahu je u některých lidí tak silná, že se jej snaží udržovat jen proto, aby nebyli sami. V takovém případě nejsou na vztah připravení. Proč? Protože aby mohl být šťastný vztah, musíte být nejdříve šťastní sami se sebou.

 

Ty jsi nejdůležitější sám pro sebe, proto je i nejdůležitější vztah, který máš sám se sebou.

Hledáte-li štěstí ve vztahu, budete zklamaní. Vaše štěstí závisí na vás, na vašich svobodných rozhodnutích. Navíc v tomhle případě stejné přitahuje stejné. Nešťastný člověk k sobě přitáhne dalšího nešťastného člověka. Člověk, který nemá úctu sám k sobě, k sobě přitáhne jen někoho, kdo se k němu bude chovat neuctivě. Vidíte-li ve svém životě chyby, budete je vždy hledat i všude okolo. Člověk, který je spokojený sám se sebou, nemá potřebu ve vztahu někoho peskovat, napravovat, ponižovat nebo poučovat. Jste-li šťastní sami se sebou, jednoduše k sobě nepouštíte toxické lidi, protože je to součást vašeho mentálního zdraví. Udržování vztahu za každou cenu je nesmysl. Tudíž existuje paradox:

Na vztah jste připravení teprve tehdy, kdy ho nepotřebujete ke štěstí.

Vztahy jsou totiž o sdílení a vzájemném rozvíjení. V láskyplném vztahu naše vzájemnost rozvíjí to nejlepší v nás samých. Partneři tu nejsou proto, aby nás léčili z mindráků, zbavovali bolestí, dostávali nás z depresí, určovali naši sebehodnotu, zachraňovali nás z finančních situací, neustále nás uspokojovali, obskakovali a zbavovali nás pocitů samoty. Věřte, že i ve vztahu jsou lidé osamělí, stejně tak lidé, co jsou single, se osaměle cítit nemusí. Takže ve chvílích, kdy začnete hodnotit partnera a vztah, obraťte se především sami k sobě, zda jste si tohle do života nepřitáhli především svým vlastním chováním a ústupky tam, kde by být neměly.

A pro ty, kterým přijde, že se egocentrismus k lásce a vztahům nehodí, připomenu, že být egocentrický neznamená být lhostejný k pocitům ostatních, ani že se o ně nemáme starat, případně odejít pokaždé, když partner nesplňuje očekávání. Přehnaně kritičtí lidé zůstávají sami, ve skutečnosti ale mají obvykle sami nějakou vlastnost, kterou si nedokážou odpustit. Znamená to, že ve vztahu k druhým lidem musíte upřednostňovat svoje pocity a štěstí, jinak se stanete pouhou obětí kompromisů, které jste vlastně nechtěli dělat. Uvědomte si, že vztah může ovlivnit zbytek vašeho života, je ztráta času být nešťastný jen proto, abyste ve vztahu byli.

 

4) Rady, jak se chovat při seznamování, jsou k ničemu

Tohle vychází ze všech předchozích bodů, ale pro některé je asi stále důležité, aby si to přečetli a vzali k srdci. Je přirozené, že se při seznamování snažíme udělat co nejlepší dojem. Když se nám vztahy rozpadají, často tím utrpí naše sebevědomí, protože přemítáme nad tím, co jsme udělali špatně, co jsme špatně řekli, co jsme měli na sobě, co je špatného na našich tělech, co je na nás otravné, ošklivé nebo jak moc jsme hloupí. Čteme pak debilní rady, jak se chovat na rande, co dělat a nedělat, kdy se ozývat, co muži a ženy nenávidí, jak se oblékat a svádět, jaká témata otevírat a kterým se vyhnout...

Funguje jenom jedna věc: Buďte sami sebou.

Jestliže vás někdo odmítne za to, jací jste, ale neudělal by to, pokud byste podle vás byli jiní, stejně by všechno bylo založeno na lži. Musíme se naučit žít s tím, že se nikdy nezavděčíme všem, ani těm, kterým opravdu chceme. Kdo se mění kvůli ostatním, není připravený na vztah. Proč? Protože kdo má skutečně rád sám sebe, nepotřebuje uznání ostatních, za což ho mají paradoxně ostatní radši. Obklopujme se lidmi, před kterými nemusíme hrát žádné divadýlko. Přetvářka je ztráta času, stejně se vždycky provalí.

Být sám sebou zní samozřejmě jednoduše, ale je to to nejtěžší a možná i nejdůležitější ve vztazích i v životě. Být sám sebou (nebo také být pravdivý sám k sobě) totiž znamená mít opravdu velikou odvahu ukázat i to, co možná ostatní budou vidět velice neradi. Riskujete odmítnutí a bolest. V konečném důsledku je to ale nejkratší cesta ke štěstí svému i vztahovému. Myslím, že při budování vztahů je nesmírně důležité zachovávat pilíře, jimiž jsou komunikace, upřímnost a důvěra.

 

5) Vztahy nejsou od toho, abychom byli milováni

Tohle zní možná dost zvláštně, ale zamysleme se nad tím, proč lidé často vstupují do vztahů a proč jim to nefunguje. Vstupují totiž do vztahů ze špatných důvodů, nejsou tedy připravení na opravdový vztah. Proč? Jak už jsem psal, vztah tu není pro to, aby nás vysvobodil z našich vlastních problémů.  Naivní lidé jsou schopní navazovat vztahy jen kvůli sexu, penězům, tlaku společnosti, osamění, depce, vlastnímu egu... prostě kvůli potřebám, které by měl podle všeho vztah uspokojit. Ono to totiž ve společnosti někdy vypadá tak, že bez vztahu nemůžeme žít naplněný život, jako by na tom záviselo úplně všechno.

Své potřeby musíme plnit převážně my sami, jsou naše. Partneři nejsou odpovědní za to, jaký nepořádek máme ve své mysli. A platí to i o potřebě lásky. Chceme někoho milovat a chceme být milováni, ale ani to není důvod ke vztahu, protože se partner stává jen nástrojem, nikoli rovnocennou bytostí na společné cestě. Znovu hovořím o sebelásce, protože lásku jiných si prostě nelze vynucovat ani to není obchodování. Je zde další z mnoha paradoxů: lásku dostáváme nejvíce, když ji sami dokážeme šířit, když ji umíme dávat.

 

Vztahy někdy sabotujeme možná právě proto, že se v hloubi duše domníváme, že si lásku nezasloužíme. Není nikdo, kdo by si lásku nezasloužil, bohužel si někdy sami házíme klacky pod nohy tím, že vztahy vnímáme jako nástroje pro vyvolání lásky, přitom fungující vztah roste již z existující lásky k nám samým. Tyhle věci bych nemohl psát, kdybych všechna ta zklamání nezažil na vlastní kůži a kdybych neměl tu zkušenost, kterou mi dává současný dlouholetý vztah s člověkem, kterého vnímám jako anděla při své cestě životem.