Za tyhle chvíle a pocity se neomlouvejte

 

Někdy se obviňujeme i za úplně přirozené věci. Je v pořádku říkat ne, nesplňovat očekávání, nastavit si hranice, jít svou vlastní cestou, vlastním tempem a vlastním směrem. Je v pohodě promluvit, když se necítíme OK, je normální se tak necítit, je normální mluvit o svých pocitech, nemuset se vším bojovat sám. Proto jsem sepsal seznam pár věcí, za které bychom se neměli omlouvat.

Neomlouvejte se za:

• plány, které chcete zrušit
• slovo "ne"
• nastavování vlastních hranic
• upřednostňování psychického zdraví
• žádost o pomoc
• pláč a projevení emocí
• strach
• digitální detox
  
• výkyvy nálad
  
• přesun na pomalejší tempo
• neproduktivitu a odpočinek
• svůj názor a preference
• věci, které nemůžete ovlivnit
  

 

Nezapomínejte na prostou věc, že vaše psychické zdraví je důležitější než snaha se někomu zavděčit, plnit očekávání, obklopovat se něčím, čím nechceme. Zdraví je důležitější než vydělávání peněz a úspěšná kariéra. Je důležitější než vztahové hádky, ať s partnery, přáteli nebo rodinou. Nic nebude v pohodě, když nebudeme v pohodě my sami.

 

Ve společnosti je někdy zažraný podivný úzus, že když máte fyzické zranění nebo nemoc, všichni vám říkají, ať si odpočinete, dáte si pár dní volna a omlouvají vás. Když jde však o psychické problémy, často se bagatelizují. Když mluvíme o psychických problémech, často to zní jako přehánění. 

 

Jenže:

• deprese není jenom fáze
• úzkost není přehánění
• hraniční porucha osobnosti není touha po pozornosti
• bipolarita není jen změna nálad
• sociální fobie není stydlivost
  
• posttraumatická porucha nenáleží jenom vojákům
• obsedantní porucha není posedlost hygienou
• poruchy příjmu potravin nejsou lifestyle

 

Jsou věci, které nevidíme a za něž se lidé nemohou neustále omlouvat, protože si je nevybrali. Psychika funguje jinak. Nezní jako "Jdi k doktorovi, dej tomu čas. Musíš se uzdravit, zotavit, odpočinout si." Je to spíš: "Přestaň si stěžovat. Snaž se víc. Cvokaře přece nepotřebuješ. Proč pořád opakuješ stejný vzorec? Vstaň z postele a nebuď tak líný." 

Neomlouvejte se za to, že váš život není jako vystřižený z Instagramu, kterému by ostatní dávali lajky.

 

Takže posílám soucit a objetí těm:

• kdož špatně usínají
• kdož mají špatné myšlenky
  
• kdož chodí na terapie
• kdož se necítí dost dobří
• kdož se bojí promluvit nahlas
• kdož nemají podporu 
• kdož se stali obětí násilí (ať už fyzického nebo psychického)
• kdož mají problémy s body image
• kteří prožívají svátky ve smutku
  
• kdož zažívají panické ataky
• kdož se někdy zhroutí
• kdož truchlí za někoho blízkého
• kdož nemají chuť k jídlu
• kdož se cítí být vyloučení

 

...a chtěl bych jim vzkázat, že tohle nejsou chvíle, které je definují. Občas jsou chvíle, kdy žijeme v těle, které se snaží přežít, a v mysli, která by to nejradši zabalila. Není to lenost, jen někdy máme tak málo energie, že ji využíváme na základní procesy, třeba jen přežívání. Není to napořád; není to slabost, možná jsme byli jen silní moc dlouho. Nedefinují nás naše chyby, naše problémy ani psychické potíže. Definuje nás naše osobnost, hodnoty, to, co jsme dokázali (byť by to bylo jen vstát z postele) a naše kvality.

 

A pozor, nebyly to vlastně traumata a problémy, které vás udělaly silnějšími, laskavějšími, empatičtějšími, odvážnějšími nebo schopnějšími. Byl to způsob, jakým jste to zvládli. Kredit patří vám.

Všichni jsme hodni lásky, radosti, štěstí i úspěchu. Nejen ve chvíli, až budeme mít úžasnou práci, až budeme mít perfektní postavu, až budeme mít láskyplný vztah. I kdybychom nic z toho neměli, všichni máme svou hodnotu právě teď, proto se neomlouvejme za věci, které nás provázejí a dělají lidmi. Někdy je potřebujeme zažít, abychom poznali svou vlastní hodnotu. Snažme se žít podle vlastní pravdy a neomlouvejme se těm, kteří ji nedokážou akceptovat.

Nebuďte na sebe tak přísní. Omlouvejte se pouze v okamžicích, které jste skutečně mohli ovlivnit.