Při výběru knížek už jsem si tak nějak zvykl, že si knihy nevybírám já, ale ony si vybírají mě. Většinou se ke mně dostávají "náhodou". Daná kniha mě často pronásleduje, chce se mi dostat do mysli a opakovaně na její odkazy narážím. A není to tím, že bych podléhal reklamám a plakátům v metru, ty mě naopak většinou paradoxně odrazují. A nakonec knihu dostanu nebo mě tak dlouho otravuje, až si ji koupím a většinou už předem vím, že koupě nebudu litovat, nějak to vycítím. Nejinak tomu bylo také u knihy Lidé od Matta Haiga. U nás vydalo knihu nakladatelství Ocelot v roce 2020.
Kdo je Matt Haig
Matt Haig se narodil v roce 1975 v Anglii, kde je známý svými dětskými knihami, ale také těmi pro dospělé, kde často spojuje realitu s fantazy prvky. Aniž bych o tom dříve věděl, zjistil jsem, že mám s tímhle autorem mnoho společného. V doslovu a poděkování píše o tom, jak dostal nápad k napsání knihy. Bylo to v sevření panické poruchy, ve chvílích, kdy mu lidský život připadal nepochopitelný, žil v intenzivním iracionálním strachu, při kterém nedokázal dojít ani do obchodu, ani kamkoli jinam, aniž by ho čekala panická ataka.
Literatura dokáže zachraňovat životy i rozum.
V sevření panické ataky jsem začal psát i já a posléze díky/kvůli tomu vznikl můj román Lovec hledá odpovědi. Myslím, že i Matt Haig hledá ve svém psaní odpovědi. Sám píše, že jediný způsob, jak se uklidňoval, byla četba. Považuje to za zhroucení, ale zhroucení je prý často průlom. A pak začal psát, protože slova a příběhy přinášejí mapy, jak najít cestu zpátky k sobě.
O čem jsou Lidé
Příběh téhle knihy je velmi zvláštní a, jako všechna má doporučení, není pro každého. Vesměs jde o nahlížení na lidský život pohledem zpočátku nezaujatého mimozemského návštěvníka, takového, který zkoumá lidstvo jako primitivní rasu a popisuje všechny její paradoxy a nesmyslná chování. Cílem vypravěče je zpomalit pokrok civilizace, oddálit rozluštění velké matematické záhady vesmíru. Lidstvo totiž není na takový průlom připraveno, potřebuje dohled před sebezničením. Potud se nacházíme ve sci-fi rovině, ačkoliv kdo jako já věří, že v celém vesmíru nejsme sami a že mimozemšťané nemusejí mít podobu všežravých vetřelců, možná mu to ani jako sci-fi linka nepřijde.
Mnohem zajímavější je ovšem sledovat jednoduché pravdy a poselství, která nám tato mimozemská bytost předkládá. Prochází totiž v přestrojení intimním příběhem otce, který opustil svoji rodinu. Vědce, který byl natolik pohlcen prací, až zapomněl na to, o čem je život. Ten je v emocích, jež jsou zabarikádované právě za nejrůznějšími přestrojeními.
Mnohé myšlenky ve mně rezonují doteď. Tedy ne že bych o nich dříve nedumal, ale ono je vždy hezké, když mají nějakou hezkou, ucelenou formu. Třeba paradox, že věci, které nepotřebujeme k životu - knihy, výtvarné umění, filmy, víno a podobně - k životu vlastně potřebujeme. Nebo to, že není nutné, aby nás někdo chápal, ale abychom rozuměli sami sobě.
"Nesnaž se o dokonalost. Vývoj a život se odehrávají pouze prostřednictvím chyb."
Přestože je jako hrdina neohrožený a pragmatický, vnímá slabosti a nedokonalosti lidí kolem sebe – své manželky, svého syna, přátel i milenky a postupně v nich nachází zvláštní kouzlo života. Okamžiky, jež opravdu naplňují život. Ani jako čtenáři si jich nemusíme všimnout, děj není natolik výrazný, abychom zpočátku pochopili, o co autorovi vlastně jde, dokud všechno nezačne zapadat v jedné z posledních kapitol nazvané Rady lidem. V ní autor shrnuje v mnoha bodech vše, co si z knihy můžeme odnést, nebo spíš co si můžeme připomenout. Nedá mi to a vyberu ty, které se mi líbily nejvíc:
- Pocit studu svazuje. Osvoboď se.
- Netrap se svými schopnostmi. Máš schopnost milovat, a to úplně stačí.
- Směj se. Sluší ti to.
- Ironie je v pořádku, není ale zdaleka tak důležitá jako city.
- Abys zůstal sám sebou, budeš muset občas zapomenout na sebe a stát se někým jiným. Tvoje povaha není neměnná. Občas se budeš muset posunout, abys s ní udržel krok.
- Sex může zničit lásku, ale láska nemůže zničit sex.
- Netrap se kvůli vzteku. Trap se, pokud se vztekat nedokážeš, protože potom jsi byl pohlcen.
- Štěstí není tady venku, je tady uvnitř.
- Psi jsou geniální ve své loajalitě a je dobré takového génia mít.
- Kráva je stále kráva, i když jí říkáš hovězí.
- Někdy se určitě stanou špatné věci, měj někoho, kdo tě podrží.
- Když se směješ, ujisti se, jestli se ti vlastně nechce plakat. A naopak.
- Ve vašem druhu se najde spousta idiotů. Opravdu nepřeberné množství. Ty k nim nepatříš, tak se drž.
- Temná hmota je potřeba, aby držela galaxie pohromadě. Tvoje mysl je taková galaxie. Víc temná než světlá. Ale světlo jí dává smysl.
