Na první dobrou se zdá, že není možné žít jindy než v přítomnosti, ale ono to není zase tak jednoduché. Naše mysl neustále cestuje časem do minulosti, kde se živí vzpomínkami, výčitkami, nejrůznějšími zkušenostmi nebo lítostí. Jindy zase hledí s obavami do budoucnosti, která může vyvolávat až existenciální úzkosti. Užít si přítomný okamžik se může zdát složité, pokud máme spoustu nesplněných cílů, přehráváme si dávné rozhovory, vzpomínáme a srovnáváme to, co je teď, s tím, co bylo kdysi nebo jak by to být mohlo. Lehce se tak může stát, že když máme volno, stejně vůbec neodpočíváme.
Co je mindfulness
Mindfulness překládáme z angličtiny jako všímavost či duchaplnost, ale v tomto pojmu se skrývá mnohem více. Jde o vědomí přítomnosti. Všímáme si toho, co se děje tady a teď, aniž bychom létali myšlenkami jinde. Nesoudíme, neočekáváme, nestresujeme se – zkrátka si uvědomujeme, co se děje s naším tělem a myslí přesně teď. Je to osvobozující pocit srovnatelný s meditací
Deprese mohou vycházet z dlouhodobého strachu pramenícího z minulosti, úzkosti zase ze strachu z budoucnosti. Obojí je tedy podobně nebezpečné pro naše duševní zdraví a umění odpočívat.
Nejedná se však čistě o duchovní nebo dokonce náboženský pojem, jde také o metodu léčení chronicky nemocných pacientů, jež byla založena v roce 1979 na univerzitě v Massachusetts profesorem Jonem Kabatem-Zinnem. Existují vědecké důkazy o příznivém vlivu této životní perspektivy na naše zdraví, slouží například jako prevence proti nespavosti, zvyšuje odolnost vůči stresu, vnitřnímu napětí, úzkosti, pomáhá při soustředěnosti a koncentraci.
Umění žít v přítomnosti nám pomáhá nereagovat na věci emocionálně, jde tedy o jakousi techniku sebeovládání. Kromě toho, že prožíváme vědomě to, co se děje tady a teď, dokážeme zvládat své emoce, nejednáme impulzivně a zbavujeme se hodnotících soudů.
Jak se jen tak zastavit
V koloběhu povinností si někdy ani neuvědomujeme přírodu kolem nás, dokonce se odcizujeme i vlastním tělům. V době, kdy je vidina ideálních cílů, tedy toho, jak by věci měly vypadat a být, ztrácíme vědomí toho, jaké věci jsou. Mnoho lidí už nechce poznávat místa, ale chce mít hezkou fotku na sociální síti.
Umění zastavit se a žít teď souvisí s tím, jaké myšlenky nás napadají, jak se cítíme, jak vnímáme sami sebe nebo jak myšlenky zkreslují realitu kolem nás. Někteří lidé se přítomnosti vyhýbají, protože by si museli přiznat nepříjemné pocity, že je něco špatně. Hledáme-li pravdu, zjistíme, že se skrývá jenom v přítomnosti. Pokud se právě teď cítíme nešťastní, je to vždy signál ke změně.
Dokážete čekat na zastávce, aniž byste vytáhli mobilní telefon? Jste otrávení a znudění, když máte jen existovat sami se sebou? Musíte pořád něco dělat? To jsou velice návodné otázky k tomu, zda opravdu umíme žít v přítomnosti.
Naštěstí, pokud začneme vnímat svůj dech, všímáme si maličkostí, detailů, když začneme přemýšlet o tom, o čem přemýšlíme, většinou dojdeme k tomu, že existují věci, za něž můžeme být vděční. A v přítomnosti také lidé docházejí k tomu, že i když prožili spoustu špatných zkušeností, nakonec by stejně neměnili, protože zjistili, že je někam posunuly, že by bez nich nebyli tím, kým jsou dnes.
- Zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech, na vůně, dýchejte hluboce
- Vnímejte svoje smysly, jeden po druhém
- Zachytávejte okamžiky do mysli tak, jako byste si je chtěli vyfotit, ale bez foťáku
- Mluvte sami se sebou, stačí jen v hlavě
- Neviňte se za to, že se vaše mysl někam zatoulá, ale uvědomte si, které hodnoty vám předkládá a proč
- Pokuste se nevšímat rušivých myšlenek, dívejte se na ně s odstupem
- Vnímejte zvuky, nebo naopak buďte jen v naprostém tichu sami se sebou
- Nic nehodnoťte, jen nechejte, aby k vám mluvil vnitřní hlas
- To, jak sami k sobě mluvíte, nemusí být pravda, je to jen vyjádřená emoce
- Uvědomte si, že nejste vlastní myslí
- Naslouchejte potřebám svého těla
- Buďte vzpřímení
- Vychutnávejte si jídlo pomalu
Umění odpočívat aneb svolení nedělat vůbec nic
Abychom dokázali žít právě tady a teď, je třeba si dovolit umět odpočívat. Věřte, že je to opravdu umění a není to tak jednoduché. Znamená to nesoudit sám sebe, když se válíte na gauči, být spokojený i s tím, když se nic neděje, když nic neděláme, když jenom sníme. Skutečný odpočinek není ve válení se na gauči, ale v odpoutání se od problémů, stresu a starostí, abychom mohli načerpat energii. Tady a teď. Ne s myšlenkami na to, co se kdy zkazilo, ani na to, až zase budeme muset pracovat.
Odpočinek není lenost. Zastav se někdy.
Zvykli jsme si, že jsme zahlcení podněty, výzvami a úkoly, které musíme každý den splňovat, a pokud možno co nejdříve a takovým způsobem, jakým by se to mělo, aby to splnilo očekávání a aby se něco dokázalo. Navíc bez dobrého time-managingu se zcela stírá rozdíl mezi tím, kdy pracujete a vynakládáte energii s volným časem, což je prvním krokem k workoholismu a syndromu vyhoření. Probíhá to podobně, jako když při cvičení někdo nedokáže vynechat jediný den, aniž by si to vyčítal. Tělo však potřebuje odpočinek k regeneraci, ke spalování i k růstu svalové hmoty a přílišná snaha pak může vést spíše k únavě, ztrátě energie i chuti do života, protože pořád něco děláme, ale nikdy to nepřinese kýžené dokonalé výsledky.
V přítomném stavu mysl odpočívá. Tím, že se zaměřuje na to, co je tady a teď, se zbavuje strachu. Pokud neustále plánujeme, analyzujeme a vlastně příliš přemýšlíme, mysl pořád pracuje a unavuje se stejně jako naše svaly při cvičení.
Takže se nebojte odpočívat, opravdu to není lenost. Odpočinek není jen to, že nejste v práci, ale také to, že neustále nepřemýšlíte nad tím, co se musí udělat. Proto si někteří ani neužijí dovolenou, neodpočinou si, protože pořád v hlavě něco řeší. Můžete si jen tak lehnout a civět do stropu, dívat se na seriály nebo meditovat. Odpočinek může být ale také aktivní. Je o procházkách, dovolených, poznávání přírody, odkládání mobilního telefonu, dobrém jídle, dlouhé horké koupeli, cvičení a sportu. Zkrátka o něčem, co vás dokáže oprostit od starostí a zavede vás k přítomnosti.
Převládá názor, že volný čas se musí využívat činorodě a smysluplně. Věřím, že zastavit se a uvědomovat si sám sebe a toho, co je opravdu důležité, je jedna z nejsmysluplnějších činností.
Povznést se
Spojení "povznést se nad něco" vlastně stručně definuje to, co nabízí mindfulness a umění odpočívat. A také "něco nechat plavat". Některé myšlenky se v nás točí neustále dokola, a jsou-li negativní, negativně ovlivňují celý náš život. Projevuje se to například tak, že zbytečně analyzujeme to, co nám kdo řekl, představujeme si katastrofické scénáře, dlouze se zabýváme něčím, co se stalo a nemůže se odstát. To pak vede mimo jiné k tomu, že tento strach řídí naše chování, podvědomě naplňujeme naše vlastní smyšlené obavy.
Dokážeme-li se povznést například na neshodu v práci, už se nevidíme jako nezaměstnatelní, ale dokážeme se dívat na situaci zvenčí, včetně toho, že některé naše obavy jsou zkrátka iracionální a věnovat jim neustále čas se nevyplatí, že se někdy spíše vyplatí vypnout a nechat věci být. Není to o tom, že své emoce skrýváte a neprojevujete je, naopak zachytíte jejich tok, zcela upřímně je přijmete, prožijete, ale zároveň víte, že jako vše ostatní, jednou odezní a nejsou něčím, co vás musí definovat.
Cílem toho všeho je přijmout svět takový, jaký je, žít v jakési rovnováze, žít sám se sebou, aniž bychom se pořád srovnávali, posuzovali a něco dokazovali. Dělat věci jen pro ně samé, bez ohledu na to, co přinesou, co z nich budeme mít. Jen je právě teď cítit, vznášet se.
