Co je vlastně nevěra
Jako nejčastější výklad se uvádí jakýkoli milostný poměr s jiným než naším dlouhodobým partnerem, kde se věrnost předpokládá. Pro každého ale může znamenat něco jiného a vždy záleží na komunikaci a vytyčených pravidlech, kteří si oba partneři vytyčí. Existují funkční vztahy, kde je nevěra tolerována. Nevěra může být flirtování, chatování na seznamce, sexting a jiné psaní o soukromých věcech s osobou mimo vztah, masáž a intimní doteky, polibek, sledování porna, úlet, ale i paralelní vztah.
Osobně vnímám nevěru především na duchovní úrovní, jako ztrátu důvěry, jistoty a upřímného vztahu. Vše, co se ve vztahu budovalo, na čem byli partneři dohodnutí a v čem si věřili, se náhle rozpadlo. Většina vztahů se rozpadne právě kvůli způsobu vzájemné komunikace, zatajováním a
lží, a přesně to je na nevěře nejbolestivější. Je na čase si přiznat, že
na nevěře zkrátka není nejhorší samotný akt, ale bolest, která přichází se ztrátou – ztrátou všech těch citů, hodnot, času, důvěry. Někdo, kdo byl člověku nejbližší, se odcizil.
Přiznání a odhalení nevěry
Nejen mezi běžnými páry, ale i mezi psychology se vedou diskuze, zda nevěru přiznat. Někteří psychologové radí, že pokud šlo o takzvaný úlet, který v sobě nenesl citové vazby, byl spáchaný například v opilosti a vlastně to pro dotyčného "nic neznamenalo", neměl by tuhle zátěž přenášet na partnera a zcela událost vymazat. Osobně s tímhle přístupem nesouhlasím. Nevěra se ve vztahu vždy nějak projeví, i když na ni partner nepřijde, a vždy "něco znamená".
Je důležité si uvědomit, že akt utajené nevěry s sebou bezprostředně nese i neupřímnost a z ní vycházející určité pohrdání partnerem, často přichází i lhostejnost, další utajování, psychický nátlak, manipulace a vytvoří se zkrátka vztahové tabu. Vztah by měl být vždy upřímný, otevřený, pravdivý a plný komunikace. Nevěra v sobě pokaždé nese jistý druh otupění vůči exkluzivnímu vztahu (monogamnímu, založeném na jedinečnosti), mění se základy vztahu a je třeba vyložit karty na stůl, pokud se partneři předem nedohodli jinak.
Způsob, jakým je nevěra odhalena, je také zcela zásadní. Bohužel se na nevěru často přijde náhodou nebo ve chvílích, kdy už druhý partner rozezná změnu chování, začne být intuitivně podezíravý. Pravda je mnohdy bolestivá a krutá, ale ve výsledku je to vždy to nejlepší řešení, a to i v případě, že by se vztah měl nakonec rozpadnout.
Pokud druhého opravdu milujeme, tak ho respektujeme a říkáme mu pravdu. Nevěra totiž nemusí znamenat konec lásky, ten přichází až se zpřetrháním citových a duchovních vazeb.
Jestliže totiž žijeme ve vztahové lži, v horším případě dlouhodobě, a nebyli bychom schopni nevěru překonat, pravděpodobně jsou základy vztahu natolik zbourány, že je konec jen vhodným urychlením, než se snažit vztah lepit něčím, co nefunguje. A teď pozitivní zpráva: přestože dle statistik je až 60 % mužů a 40 % žen nevěrných, většina vztahů dokáže nevěru překonat.
Příčina nevěry
Když se na nevěru přijde, obvykle jako prvotní emoce přichází vztek, přirozená reakce na zradu. V hlavě se to pere, vztek a lítost. A nakonec zůstává především lítost, protože se v dusném tichu udusí všechno krásné, co logicky začne člověku moc chybět. Je tedy potřeba pochopit, proč se to stalo, jaká byla příčina nevěry a co to pro nás znamená.
Příčiny mohou být různé: pocity neuskutečněných potřeb, ať už sexuálních nebo citových, prázdnoty a nenaplněnosti, snaha posílit vlastní ego a sebevědomí nebo nadměrná touha. Zvláštní je, že tato příčina vůbec nemusí souviset s nespokojeností s partnerem, ale často s osobními mindráky. Hledáme něco nového, obdiv u druhých, pocit osvobození, snažíme si něco dokázat, ale neutíkáme od partnera, ale od člověka, kterým jsme se stali.
Nevěrník tak nezrazuje jen druhého, ale i sám sebe. Poznamená ho to a změní, vytvoří psychickou jizvu. A každý takto vyvolaný akt zároveň prohlubuje a znásobuje příčinu, kvůli které vznikl. Opakovaná nevěra, ale také třeba promiskuita jsou svým způsobem metody trestání nebo odmítání sebe samých. V sexu přeci nedáváme pouze svoje tělo, je to naše nejbližší a nejosobnější intimita. Způsob provozování sexu zase funguje jako metafora našich tužeb, ale i strachů a emočních zranění.
Nevěra je ukazatelem, že se ve vztahu něco děje – něco nefunguje – a bez zjištění příčiny se nedá nic opravovat.
Věřím, že mluvit o příčinách i způsobech nevěry je zásadní pro její pochopení a následné vypořádání. Musí se to vyřešit. Pro všechny záletníky: neexistuje něco jako tlustá čára, po níž se na všechno zapomene a vše bude jako dřív. Je to změna, kterou si všichni musí zpracovat a o které se musí mluvit, proto se často doporučuje párová terapie.
Jaké otázky si pokládat
Zásadní otázka: Chceme ve vztahu pokračovat a jsme oba ochotní se o to pokoušet? Jestliže je jeden z partnerů lhostejný ke komunikaci nebo k pocitům toho druhého, je opravdu nejlepším řešením vztah ukončit. Jen pozor na zbytečně afektovaná rozhodnutí, neboť ochota mluvit o tak složité záležitosti může zkrátka přicházet až časem, takže je třeba si ujasnit, kdy budou o něčem takovém oba partneři ochotní diskutovat. Společná komunikace vedoucí k pochopení a znovuobnovení důvěry může trvat týdny, měsíce, ale i roky.
Jak jsem psal, je potřeba pochopit danou nevěru, takže bychom se měli v první fázi zajímat o její příčině, o tom, zda ještě trvá, nebo už je zcela uzavřená, kdy proběhla, za jakých okolností, jakým způsobem, co chybí partnerovi, proč vám o ní (ne)řekl, jak to ovlivnilo vaše city, co chcete změnit – zkrátka je důležité vědět, jak se k celé záležitosti oba postaví, co pro ně tato zkušenost znamenala a jak se s ní vypořádali a proč.
Ale tohle jsou otázky týkající se samotné nevěry. Ty je potřeba probrat, ale následně je skutečně uzavřít. Je jisté, že se k nim bude podvedený partner vracet, je raněný, ale nakonec nikomu nepomůže, když bude druhého donekonečna vinit, shazovat ho, útočit, ponižovat a neustále se dokola ptát "jak jsi mi to mohl/a udělat". Už se to stalo, a proto po zodpovězení otázek ohledně nevěry je třeba pokládat otázky ještě důležitější, a to jsou takové, které se již oprostí od minulosti, a zpracovávají přítomnost a budoucnost.
Milujeme se? Jak jsem spolu dlouho? Co všechno do vztahu dáváme? Jak se k sobě chováme? Zahodíme vztah kvůli úletu? Vidíme budoucnost? Ovlivní naše rozhodnutí někoho dalšího, máme děti? Jaké vzájemné hodnoty vyznáváme? Jaká nová pravidla si stanovujeme? Budeme si říkat opravdu všechno? Budeme vždy upřímní a otevření? Nebudeme nic skrývat? Jakým způsobem můžeme obnovit důvěru?
Jak překonat nevěru aneb jak odpustit
Je těžké odpustit, nejde vše jednoduše vymazat. Chyby ovšem může dělat každý a chyby se odpustit dají. Je však důležité zamyslet se nad vlastní sebehodnotou a vědět, co už je příliš. Odpustit ublížení například neznamená nechat si ubližovat dál. Pokud partner komunikovat nechce, mlží, schovává telefon (věřím, že i přístup do telefonu by měl být vzájemný – ano, skutečně si myslím, že kdo nic neskrývá, nemá důvod partnerovi cokoliv schovávat), pokud evidentně něco dále tají, nejspíš je lepší takový vztah skutečně ukončit.
Ale k samotnému odpuštění. Podstata odpuštění není v legitimizaci toho, co se stalo. Odpouštíme nikoli pro partnera, ale pro sebe. Odpuštěním chyb se uleví především nám samým. Odpustit můžete, i pokud vztah nakonec ukončíte vy nebo váš partner. Pro překonání nevěry je však samozřejmě žádoucí, aby nevěrník o odpuštění stál.
Vztah po nevěře už nikdy nebude stejný, ale nevěru překonat jde, pokud o to oba partneři skutečně stojí. Když si vybudují opětovně důvěru, dokážou se na sebe vzájemně napojit, pochopí se, odpustí si, tak se může dokonce stát, že to daný vztah ještě více upevní. Je totiž možné, že začnou oba mnohem více vnímat to, jak se druhý ve vztahu cítí, jak se chová, co potřebuje. Možná se všemi těmi prodiskutovanými noci vše nakonec pročistí, upevní a vztah bude hlubší.
Nevěra jako příležitost
Říká se, že kdo byl jednou nevěrný, už může být vždy. To je pravda. Stejně tak ten, kdo nikdy nevěrný nebyl. Nebuďme naivní a nemysleme si, že nás samotných se to nikdy týkat nemůže, že se nikdo z nás neotočí za někým jiným, nemá sexuální fantazie, že bude vztah po celou dobu jako v zamilované fázi nebo že se nikdy neokoukáme. Jsme jen lidé, ale to neznamená, že nemůžeme být upřímní, pravdiví, věrní a láskyplní. Jsou lidé, kteří překonali nevěru a byli si věrní celý život, ale i ti, kteří se k nevěře opakovaně vraceli. Pokud v sobě nemáme něco vyřešené, zkrátka se to vždy v nějaké formě vrací.
Nevěra je tu jako příležitost uvědomit si zcela prosté záležitosti ohledně lásky a vztahů. Je to příležitost pochopit, jak chceme, aby naše vztahy vypadaly, jak v nich komunikovat a poznat i sami sebe.
Je to příležitost k novému naslouchání a poznávání takových částí osobnosti, které jsme dříve ani neznali. Je to příležitost k upevnění vzájemného soužití, ale i k pochopení toho, kudy cesta nevede, kdy je třeba zkusit něco úplně jiného. A asi nejdůležitější příležitost připomenout si, že vztah a láska nejsou věci běžné, ale že je o ně vždy třeba pečovat a budovat je, každým dnem, pořád.
