Mezitextové vztahy: co je intertextovost, paratextovost, hypertextovost

 

Mezitextový vztah nebo také intertextualita se v literárních dílech objevuje více, než se může na první pohled zdát. Jde o jakousi schopnost textu navazovat vztahy s jinými texty bez ohledu na to, zda to autor činí vědomě nebo nevědomě. Jako konkrétní příklad můžeme uvést například různé citace a parafráze z jiných zdrojů (patří sem i plagiáty), můžeme psát o jiném díle, například jej recenzovat nebo kritizovat, také můžeme dílo parodovat nebo na něj odkazovat s domněnkou, že jde o všeobecnou znalost (například při odkaze na biblické příběhy, metafory z řeckých bájí, odkazy na celosvětově známá díla z literárního kánonu). Do rubriky o tvůrčím psaní toto téma zadávám proto, že je podle mě vždy důležité umět odlišovat primární a sekundární text, jinak řečeno to, co skutečně píšeme my, a vše, co do našeho díla přichází z externích zdrojů nebo jej nějak doplňuje.

Intertextovost

Předpona inter- značí cosi "mezi". Intertextovost je základní přítomnost jednoho textu ve druhém. Když čteme knihy a objevují se v nich citace, parafráze nebo převzaté úryvky z jiných děl, jde již o propojení více děl do jednoho. Vyznačuje se tak především odborná literatura, ale celkem běžně můžeme na intertextovost narazit i v beletrii. Hrdina může předčítat úryvky z jiné knihy, může zmiňovat konkrétní značku, film nebo i malířské dílo. Jde o propojení díla s externím světem, což při tvůrčím psaní často přidává na autentičnosti.

Paratextovost

Zvláštním druhem mezitextového vztahu je paratextovost. Jde o jakýsi sekundární text, který rozšiřuje primární text. Tento rámec dalšího textu může být obsažen v samotném díle, ale také mimo něj. Abych to vysvětlil srozumitelnějším jazykem, příkladem takového rámce je například předmluva, doslov, poděkování a další texty, které obklopují primární text (příběh, hlavní děj, vlastní text). Jsou to celky, které se nacházejí přímo v díle, jsou například součástí jedné knihy. Takovému typu paratextovosti říkáme peritext. Naproti tomu stojí epitext, což jsou rámce, které také pojednávají o daném díle, ale nejsou přímo jeho součástí, mluvíme-li například o knize jako celku. Patří sem například autorské besedy, interview o daném díle, doprovodné deníky či dopisy.

 

Hypertextovost

 

V běžné praxi si představujeme hypertextový odkaz v internetovém prohlížeči, který nás přenese z jednoho textu do druhého. Odvození je zde zřejmé, v literární teorii je význam malinko jiný. Hypertextovost označuje jakýsi text druhého stupně, který překrývá jiný text (prvního stupně). Sem můžeme zařadit například výše zmíněnou parodii, tedy vztah, kdy text druhého stupně (parodující) překrývá text prvního stupně (parodovaný).

 

Metatextovost

Mezi známé mezitextové vztahy v oblasti blogování se užívá, byť nevědomě, metatextovost. Jde o jakýkoli text, který pojednává o jiném textu. Sem tedy řadíme nejrůznější recenze, literární kritiky a články. Autoři se mění, přesto oblastí zájmu zůstává jeden text. 

Architextovost

Méně známý mezitextový vztah je architextovost. Jedná se o případ, kdy pojmenováváme vztah jednoho textu k souboru jiných textů. Nejlépe si to jde představit na příkladu, kdy posuzujeme například vztah česky psaného textu ke všem textům, snažíme se zařazovat dílo do žánru nebo kánonu k jiným dílům, hledáme obecný sjednocující prvek, třeba motiv, v jiných dílech, čímž vznikají obecné společné parametry.