Blogerská výzva s Mallpay.cz mě donutila se trochu zamyslet nad nakupováním a moderním konzumem. Nevím, zda je to geneticky daná chlapská vlastnost, ale nakupování věcí ve mně pokaždé probouzelo zoufalství a podrážděnost. Znáte toho chlápka, který jenom čeká otráveně před obchodem a pak ještě dostane vyhubováno, že se kvůli tomu tváří jako mrzout? Ano, to jsem já. Možná za to mohou už komplexy z dětství, když mi máma oznamovala, že jdeme na nákup a tvářila se vesele, jako by brala psíka na procházku, zatímco ve mně se lámalo zoufalství, vztek a pocity promarněného času.
Peklo má podobu nákupáku
Raději bych civěl do stropu, možná bych dokonce radši uklízel a myl nádobí, ale netahejte mě, prosím, do toho světa, kde člověk zírá na lidi, co se přehrabují v regálech, čtou letáky, pokyvují nad počtem nutričních hodnot, podívají se na cenovky a zase to zboží vrátí zpátky, aby nakonec odešli s tím, co definuje jejich stereotypní možnosti – rohlíky se salámem na večer, ten nanukáč, co se tváří jako ta dražší varianta, ale jenom na obalu, a to tričko ve slevě, jehož koupi pak stejně litujeme a ve stylu Marie Kondo se ho zeptáme, jestli nám ještě dělá radost, a ono odpoví, že fakt ne.
"Ach, svatý Petře, tak kam to bude?" "Do obchodního centra. Před Vánoci! Muhehe."
Zkušební kabinka má na mě vliv asi jako kryogonická hibernační kapsle, která mě zmrazí, ještě než do ní vlezu. Není to tím, že bych neměl rád nové oblečení a chtěl nosit pořád to samé, ale oběť, kterou člověk vykonává, když prochází mezi davem lidí, hledá svoje velikosti a ještě netuší, jestli v tom ten pupek bude hezky vynikat, mě přemlouvá, abych svoje džíny nosil do roztrhání, protože se to tak stejně nosí.
Občas vlezu do obchodu a už v ten moment vím, že to je chyba a že si tam nic nekoupím. Rád bych se otočil a utekl, ale moje sociální shovívavost se rozhodne neurazit tamější prodavačku, tak předstírám, že si něco vybírám, usměju se a zdrhnu až pak, aby to nebylo tak okaté. Takový je úděl introvertů, minimalistů a všech, kteří nenávidí potenciální kvantum špatných rozhodnutí při výběru toho správného kousku.
Jak nakupovat jako introvert
Pokud se mi nechce zrovna vymýšlet strategický plán a jít do obchodu na lov pro jasně danou konkrétní věc, čekat fronty v hejně stejně nevrle naladěných lidí a s nedočkáním čekat, až blikne volná samoobslužná pokladna, která po vás naštěstí nechce olympijský výkon v rychlosti skládání nákupu do tašek po vzoru tetrisu, zvolíte internetové nakupování.
Komfort se díky internetovému nakupování dostal na vyšší úroveň. Dokážete si představit, jak by se dobře nakupovalo, kdyby šly všechny ty filtry nastavit ve skutečnosti? Přišel bych do obchodu, vyfiltroval si třeba jen pánské oblečení, samozřejmě bez lidí, velikost M, černá barva, žádné otázky, žádné kecání okolo, platba kartou, hotovo, šmitec. Koneckonců takhle dnes fungují i internetové seznamky, ale tam jsou filtry od běžného zboží častokrát velice nemilosrdné, zvláště chce-li člověk vytvořit poptávku sám na sebe.
Introvertní přístup tedy vězí v dělání kliků. Samozřejmě nikoli fyzických, ale těch na myši. Neříkám, že je vždy snadné vybrat skutečně to, co opravdu chci – je prokázané, že čím větší výběr, tím těžší je rozhodování – ovšem bez toho šrumu kolem je všechno tak nějak víc v klidu a člověk tak může nakupovat i při povinné cestě MHD nebo povinném povalečství doma na gauči.
Výhody a nevýhody online nakupování
Když si to tedy sesumírujeme. Při on-line nákupech šetří introverti životní energii a čas věnovaný verbální komunikaci, nedej bože small talku, s fyzickými lidmi. Nevykládejte si to zle, nejsem totální odpůrce fyzických lidí, ale mám rád jen ty, kteří nemluví v naučených frázích, nesnaží se mi vnucovat to, co nechci, a nechtějí ze mě jen tahat peníze. Takový internetový cheat pak pro tyto prodejní žraloky je možnost internetového porovnávání cen a uživatelských recenzí, kdy můžete snadno zjistit, že vás někdo jenom bulíkuje vtíravou reklamou, kde se dokonalý model směje, že má vlasy díky tomuhle šamponu, ale vy víte, že mu ty kouty zakryl Photoshop.
Globalizace tomu chtěla, abychom měli vše přímo pod nosem, a tak není problém, aby nám přišel balíček od protinožců přesně nám na míru a podle našich parametrů. Na první pohled se může zdát, že když je vše tak lehce dostupné a vesměs nahraditelné, je to fajn, ale variace nepřeberných možností někdy vede k takovému srovnávání, z něhož můžeme být nešťastní. Z věcí, jež by nám měly dělat radost, se stávají statistiky. Čím více je obměňujeme a nahrazujeme, tím jsme vůči nim otupělejší a méně si jich dokážeme vážit.
Proto si i při pouhém nakupování on-line připomínám svoji filozofii, že bychom se neměli tolik upínat na všechna pozlátka, která jsou tam venku, a ve světě nekonečných příležitostí neztratit pocit vzácnosti. On-line nákupy jsou skvělým nástrojem, jak rychle získat to, co chceme, ale smyslem není zahltit se věcmi, jako spíš mít radost z té možnosti, kterou nám tahle už futuristická doba nabízí.
Dnešní doba klade velký důraz na to, co máme, ale skutečná svoboda vězí v tom, pro co se rozhodneme. A třeba, až mi jednou zboží přiveze dron, bude se mi ještě po těch lidech v kamenných prodejnách stýskat, ale nepřestávám žasnout nad tím, jak jsou díky dnešní technologii obchody tak daleko a zároveň tak blízko, stejně jako lidé, kteří je obsluhují.
