Pamatuji si, jak se mi tahle knížka dostala do rukou a zarazila mě její neskrývaná jednoduchost. Říkal jsem si, že něco tak komplexního, jako je láska, nemůžeme svázat do pěti přihrádek. Anotace knížky 5 jazyků lásky od Garyho Chapmana mluví o skutečně naplněném a hlubokém porozumění v manželství. Když jsem se ovšem začetl, nepřišlo mi, že je tolik o lásce a manželství, jako spíše o způsobu komunikace ve vztazích obecně. A také o tom, jakými způsoby kdo projevuje svou náklonnost k druhým lidem. To není nic, co by knížku devalvovalo. Naopak se k ní v myšlenkách sem tam vracím, když se přistihnu, jak mám o druhých naprosto nereálná očekávání, že by měli komunikovat nebo se projevovat stejným způsobem jako já sám. Tahle knížka mi připomněla, že láska je možná jenom jedna, ale má spoustu různých projevů.
Kdo je Gary Chapman
Gary Demonte Chapman, narozený v roce 1938 ve Spojených státech, je slavný manželský poradce a spisovatel, který píše knihy o vztazích. Jako mezinárodně uznávaný vystudovaný antropolog a řečník pořádá semináře po celém světě, provozuje poradenskou organizaci Mariage and Family Life Consultants a je také pastorem v Severní Karolíně. Kniha 5 jazyků lásky, kterou vydal už v roce 1992, ho posunula do globálního povědomí a stala se hodnotnou příručkou pro ty, kteří nejen chtějí navazovat vztahy, ale především si je udržet.
5 jazyků lásky, jaké tedy jsou
Základním předpokladem pro dlouhotrvající vztahy je dle Chapmana porozumění toho, jakým jazykem lásky mluví náš partner či partnerka. Různá nedorozumění vycházejí z toho, že lásku neprojevujeme způsobem, který je srozumitelný pro toho druhého. Tyto jazyky se mohou různě měnit, ale většinou vždy nějaká převládá a o žádné se nedá říct, že by byla lepší než druhá. Ve vztahu totiž, možná často podvědomě, můžeme primárně hledat různé projevy náklonnosti – mohou to být fyzické doteky, slova pochvaly, péče, pozornost nebo obdarovávání. Zpočátku vztahu se většinou zdá, že všechny složky fungují dokonale, nicméně je třeba se na tyto jazyky zaměřit spíše po dlouhé době, kdy opadají tzv. růžové brýle a na vztahu se musí opravdu pracovat. Poněkud zvláštně autor vnímá lásku jako volbu a rozhodnutí, což je velký rozdíl například oproti zamilovanosti.
Jestliže partner ví, co vás zraňuje, je jeho rozhodnutí, jestli vás bude trápit nadále, nebo svůj přístup změní a ukáže vám svou lásku.
1) Slova ujištění
Jako první jazyk uvádí Chapman právě slova. Lidé, kteří potřebují slyšet, jak jim to sluší a přijímají nejrůznější druhy komplimentů, posuzují partnerskou oddanost právě podle slov. Slova mohou být láskyplná, ale pro člověka, který má slova jako primární jazyk lásky, dokážou být také obzvlášť zraňující, pokud se promění ve slova kritiky nebo ponížení.
Často se chybně domníváme, že to, co chceme my, chtějí i ti ostatní. Lidé neprojevují a nepřijímají lásku stejným způsobem.
Ti, kdo projevují lásku skrze slova ujištění, potřebují slyšet hodnocení, které jim dodává stabilitu, loajálnost a porozumění. Potřebují to slyšet a především díky slovům budou vědět, že jsou milováni. Vyžadují nejen pochvaly, ale také slova pokory, uznání, respektu. Opakem pak je pohrdání, ultimáta, příkazy, kritika. Nejde o to naprosto si nestěžovat, ale umět komunikovat láskyplným způsobem, který nezní jako útok.
2) Pozornost
Pozornost, neboli čas strávený vyloženě jen pro budování vztahu, je dalším jazykem lásky. Tito lidé potřebují vědět, že jim partner svůj čas rád věnuje, povídá si, je pozorný. Patří sem společné procházky, manželské aktivity, společné sledování filmů... člověk, který ve vztahu hovoří primárně jazykem pozornosti, potřebují být jejím středem. Společné zážitky a vzpomínky jsou pro tyto jedince dokladem, že utužují vztah, cítí se milováni.
Pokud partner hovoří jiným jazykem, vždy se ho můžeme naučit a mít díky tomu spokojenější vztah.
Hlavní ingrediencí pozornosti je vzájemná blízkost, která podle Chapmana vyplývá ze schopnosti plně se soustředit na druhého. Možná jste už někdy slyšeli stížnosti, kdy jsou dva lidé ve vztahu, ale stejně se cítí osamocení, nevyslyšení nebo odstrčení. Lidé s primárním jazykem lásky ve formě pozornosti potřebují kvalitně trávit čas, a z těchto vzpomínek pak čerpají i v budoucnu. Nestačí jen být spolu, ale spolu něco dělat. Není zde cíl, cílem je účast, vzájemné naslouchání a trávení volného času, který je otázkou priorit.
3) Přijímání darů
Materiálně založení lidé vnímají projevy lásky skrze dary nebo drobné pozornosti. Nemusí jít o drahé šperky, ale velice si váží drobných pozorností, jako jsou květiny, vzkazy, suvenýry nebo výrobky. Lidé, kteří mluví primárně tímto jazykem, si dárky a pozornosti interpretují jako to, že na ně někdo myslí a váží si jich.
Přestože tento jazyk lásky je ve společnosti asi nejméně zastoupený, jeho symbolika stále přetrvává například v manželských prstenech, narozeninových oslavách, útratě za společný nákup, večeře nebo dovolená. Tito lidé jsou nesprávně často odsuzování jako zlatokopové, ovšem vnímat pozornost i byť jen z drobného daru je ve vztazích oceňována většinou lidí. Negativním jevem jsou zde spíše příliš šetřílkové, kteří za partnera nikdy nic nezaplatí, i kdyby to měla být kopečková zmrzlina.
4) Skutky a služby
Někdo projevuje svou lásku především péčí a pomocí. Může to být celkově péče o rodinu a domácnost, i prosté umytí nádobí, věšení prádla, venčení psa, oprava rozbité věci nebo uvaření večeře. Lidé s primárním jazykem ve formě skutků a služeb nejvíce oceňují, že se o ně někdo stará a právě v těchto činech si interpretují opravdovou lásku.
Láska je volba, nikoho nelze k ničemu nutit.
Negativním jevem jsou zde možné výhružky a podmiňování vztahu tím, zda toho člověk dělá pro lásku dostatek, případně poměřování, kdo toho dělá víc. Lidé s tímto jazykem lásky měří náklonnost v pracovních aktivitách nebo pomoci druhým, a jsou nespokojení, pokud pro ně druhý něco dlouhodobě nedělá.
5) Fyzický kontakt
Za poslední jazyk lásky považuje Chapman doteky, objetí, sex a něhu. Jsou zde letmé polibky, pohlazení i nepatrné doteky, které si lidé s tímto primárním jazykem vykládají jako projev lásky. Zároveň může právě fyzický kontakt vyvolat silná nedorozumění. Jeho úbytek si leckdo vykládá jako ztrátu lásky, ale i své vlastní sebehodnoty.
Kdo se cítí milován, je sebejistější a má pozitivnější přístup k životu.
Fyzický kontakt se bere také jako nástroj útěchy. Pokud jsou lidé s tímto primárním jazykem smutní, nepotřebují slova, zvláštní péči ani dary, ale stačí jim chytnout za ruku, obejmout nebo políbit. Zároveň jsou citliví na to, když partner projevuje fyzické náklonnosti k někomu jinému. Působí to na ně jako zrada či neloajálnost k nim samým, vyhasínající láska.
