Proč jsou horoskopy, astrologie a znamení zvěrokruhu hovadina

 

Pořád mě irituje, když si někdo plete filozofické bloumání o tom, co je mezi nebem a zemí, s ezoterikou. Ezoterice propadají často lidé, kteří se rozhodují pouze na základě emocionality, což na první dobrou nezní vlastně vůbec zle, dokud zcela nevytěsníme rozum a nestaneme se obětí všemožných pavěd, šarlatánství nebo čím dál důmyslnějších fake news. Jako lidé rádi vidíme ve věcech hlubší smysl, máme rádi tajemné věci a rádi považujeme zázračné věci za reálné. Ezoterika se sice zabývá záměrně nereálnými, nehmatatelnými a tedy nemateriálními věcmi, na rozdíl od různých filozofických východisek a směrů je však plná argumentačních faulů, postrádá tedy logiku a souvztažnost (korelace neimplikuje kauzalitu).

 

Astrologie, souhvězdí a znamení

 

Děsivě rozšířená přesvědčení ve společnosti jsou ta o znameních zvěrokruhu. "Ona se tak chová, protože je štír. Je jasné, že ty tomu nevěříš, protože jsi lev. Je tvrdohlavý, protože je beran." Kromě toho se tato znamení má pojit se souhvězdími, což jsou jen smyšlené obrazce, které napomáhají v orientaci ve hvězdném prostoru. Jelikož má jít o starodávné učení, vznikla tato pseudověda ještě v dobách, kdy se Země považovala za střed vesmíru a všechny planety ještě ani nebyly objeveny. Což je vesměs úplně jedno, protože neexistuje jakýkoliv důkaz, že by planety či jakékoli postavení Země vůči nim mělo vliv na charakteristiku člověka, zato existuje spousta vědeckých pokusů, které jakékoli působení a metody astrologie vyvrátily.

 

To ovšem stejně mnohým nezabrání na základě Barnumova efektu tvrdit, že na tom něco je, protože na základě svých zkušeností se setkali s případy, kdy to fungovalo. Ať už jde o věštbu, charakteristiku člověka na základě data narození nebo jakési instinkty působení vesmíru na výkon a štěstí jednotlivce.

 

Určující pro člověka není chvíle jeho narození, ale jeho zázemí, výchova a především způsob, jak on sám se svým životem naloží. Máme volbu, což je někdy přílišná zodpovědnost pro ty, kteří odpovědnost schovají za predestinaci.

 

To, že se poznáte v osobnostním rozboru váhy nebo střelce, neznamená, že by rozbor lhal, jen je spíše natolik obecný, že kdybyste vyňali věty z charakteristiky všech znamení a různě je promíchali, pravdivé by mohly být všechny. Jste tvrdohlaví? Jste někdy raději sami? Jste odvážní, dobrosrdeční, cílevědomí? Jsou pro vás důležité hodnoty, přátelství, láska, věrnost? Máte někdy hlavu v oblacích? Jste zároveň pragmatičtí? Ano, i zcela zřetelné protiklady na vás mohou pasovat, protože jsou závislé na aktuálním rozpoložení člověka a mohou se vázat na různé situace, kdy se chováme tak, a jindy zase zcela jinak.

 

A pokud tvrdíte, že na vás daná charakteristika nesedí, je to podle astrologů přeci tím, že buď neznáte sami sebe dostatečně, ale druzí vás tak vidí, anebo sami sebe vnímáte jinak, než jací opravdu jste. 

 

Cold Reading: Nehledejme astrologii, ale psychologii

Psychologie už našla většinu odpovědí pro ty, kdo je chtějí skutečně znát. Jednou z nejznámějších technik, proč vás někdo dokáže oblafnout – ano, nic jiného než psychologická manipulace to opravdu není – je takzvaný cold reading, neboli chladné čtení, kdy nejrůznější jasnovidci, iluzionisté, astrologové a další manipulátoři mysli dokážou druhého přesvědčit, že ho vlastně dobře znají.

Pravdou je, že už první dojmy o člověku řeknou leccos. Z lidí lze číst pomocí kladení naváděcích otázek, analyzujeme způsob mluvy nebo psaní, zaměřujeme se na řeč těla, mimiku a gestikulaci, a leccos lze vyvodit pouze z toho, zda jsme muž nebo žena, z barvy pleti nebo stylu oblékání. Kdo dokáže dobře naslouchat, zná statistická data, všímá si detailů, jistoty a nejistoty v našem hlase, jistým způsobem dokáže podlézat nebo využít patřičného dramatu, ten dokáže vzbudit dojem, že nás vlastně dobře zná.

 

Záleží na tom, jak moc je naše mysl otevřená... manipulaci.

 

Podle odhadu a nevědomého přikyvování lze naprosto snadno specifikovat i nejrůznější detaily, o kterých bychom řekli, že nikdo nemůže znát. Faktem je, že nejsme natolik výjimeční, abychom se naprosto vymezili již známým psychologickým typologiím, se kterými pracují i lidé, kteří rýžují na ezoterice. Co si budeme povídat, k ezoterice se bohužel upínají především lidé nejistí, kteří potřebují hledat smysl a výjimečnost ve svém životě a v sobě samých, je to součást právě výše zmíněné emocionální složky, kterou lze lehce zmást.

"Některé věci nejsou vědecky prokazatelné"

Některé věci nejsou vědecky prokazatelné, ale to, že horoskopy, astrologie a znamení zvěrokruhu je hovadina, vědecky potvrzené je. Horoskopy se skládají z vágních tvrzení, které pouze zní, že jsou o konkrétním člověku či typu osobnosti, ale ve vědeckých postupech většina respondentů uvádí, že by mohly být právě o nich. Stačí používat to, co platí na všechny, ale přesto to působí osobně:

• V minulosti jste zažili bolest a zklamání
  
• Působíte velice společensky, ale žijete ve svém vnitřním světě
• Zajímáte se o své skutečné já, často vám přijde, že ve společnosti hrajete jen roli
• Když je pro vás něco důležité, dokážete si za tím skutečně jít
• Někdy věci nedokončíte, protože máte strach z neúspěchu
• Připadá vám, že nepatříte do některých sociálních skupin a vlastně ani nechcete, protože nechcete být součástí stáda
• Máte komplikovaný vztah s rodinným příslušníkem
• Často si opakujete rozhovory a přemýšlíte, co byste odpověděli nebo jak to daný člověk myslel
• Přestože jste upřímní, chcete mít v jistých oblastech své soukromí a některé věci raději tajíte
  

 

A v takovém rozboru by se dalo pokračovat. Astrolog vám poděkuje, protože pochopil, že se setkal s tak výjimečnou a duchaplnou bytostí, narozenou za vzácného postavení Slunce, jakou jste právě vy. Cítí z vás energii, ale i napětí. Tohle jsou obecné fráze, kterými může seance začít, ale mnohem lépe se manipuluje, když na dané věty reagujeme posunky, různě přikyvujeme nebo vzdorujeme, vytváříme užší a užší cestičky k tomu, aby bylo nepochybné, že právě o nás se tady mluví, my jsme ti předurčení ve vesmírném řádu.

Backfire effect: Je to jen útěk

Mým cílem ale není házet bahno na všechny, kdo věří horoskopům, astrologii nebo znamením zvěrokruhu. Ono je tomu totiž lehké věřit, když se nemáme čeho chytit. Neustále hledáme porozumění a chceme věřit tomu, že jsme ho našli. Problém ovšem je, že tohle pochopení hledáme ve vnějším světě, místo abychom se skutečně ptali sami sebe. Neexistují vnější vzorce, které by charakterizovaly anebo dokonce předurčovaly náš život.

Nechci ani říkat, že máme být ke všemu skeptičtí. Je pouze na nás, čemu uvěříme. Existuje však také něco jako slepá víra, kdy si neklademe kritické otázky, protože se sami bojíme toho, že bychom zničili to, čemu jsme tak dlouho věřili a tím určitým způsobem přiznali, že jsme byli hloupí. Jako teenagera mě také fascinovala ezoterika, okultismus, zvěrokruhy, práce s energiemi, modlitbami, věštěním apod. Přišlo mi to dokonce úžasné, protože jsem věřil, že se nic neděje náhodou.

 

Ovšem víra, že se nic neděje náhodou, nemusí jít ruku v ruce s přesvědčením, že je to kvůli horoskopu nebo mé lví povaze (jejíž všeobecná charakteristika extroverta se navíc u mě dost míjí, ale třeba je to ascendentem, který pro jistotu určuje charakteristiku zcela introvertní – chápete tu ironii?). Někdy máme tendenci uvěřit celé soustavě spletitých a organizovaných myšlenek, ideologii, jen na základě toho, že se s jednou z nich ztotožníme. Podobné je to u náboženství, kdy mnoho lidí věří nebo chce věřit představě láskyplného Boha, navzdory tomu přijímá i dogmata o hříchu, trestech, zatracení a pekle.

 

Některé záhadné věci jsou přitažlivé, dokud nezjistíme, že se zkrátka nezakládají na pravdě, že to byl jen útěk do světa iluzí.

I proto existuje psychologický pojem, tzv backfire efect, neboli konfirmační zkreslení. Ukazuje na tendence člověka upřednostňovat jenom ty informace, které podporují jeho vidění světa, a vytěsňovat ty ostatní, byť faktické. Těžko si přiznáváme, že jsme se stali obětí manipulace nebo že by pravda mohla být vesměs krutá. Tato manipulace nemusí být ani záměrná, protože dokonce i ten, kdo na nás manipulaci použil, jí sám mohl uvěřit pomocí různé autosugesce. Někteří lidé tak třeba obhajují své nepovedené vztahy – přestože je jejich představa vztahů vlastně bezchybná, těžko si člověk sám přiznává, že je neschopný uvést své ideály do praxe. Ignorujeme to, co vyvrací náš pohled, do kterého jsme již dříve vložili naše emoce a hodnoty, protože se nechceme potýkat tváří v tvář něčemu novému a neprobádanému. Je to jen útěk.