Psychické procesy, stavy a vlastnosti aneb krátkodobé versus trvalé štěstí

 

Rozlišení krátkodobého a dlouhodobého štěstí je základním předpokladem k tomu, jakým směrem se ubírá náš život. Zatímco krátkodobé emoce souvisí s různými náhlými požitky a obvykle zmizí stejně rychle, jako přišly, ty dlouhodobé se musí nějak vybudovat a jsou vesměs jakousi kompozicí všech těch malých emocí, na něž se díváme z určitého odstupu.

 

 

Krátkodobé versus dlouhodobé štěstí

Oba pocity vycházejí z naší mysli, ovšem jejich délka souvisí s tím, čeho jsme chtěli dosáhnout. Krátkodobě štěstí spojujeme s potěšením – například z dobrého jídla, z dárku, ze sexu, z oblečení, z dlouhého spánku. Vychází z našeho momentálního rozpoložení a prostředí. 

 

Oproti tomu dlouhodobé štěstí vychází z toho, jak jsme spokojeni s naším dlouhodobým působením na zdejší planetě – co jsme dokázali, co jsme vybudovali, na co se můžeme spolehnout, jaké pociťujeme zadostiučení. Dlouhodobé štěstí vychází především z našich hodnot.

 

Pro koho nejsou peníze vysoko na žebříčku hodnot, ten může být vnitřně spokojenější než někdo, kdo se topí v penězích, ale nezažívá lásku.

Velmi zajímavé téma nadhodil jeden můj čtenář v diskuzi, když poukázal na to, že ve svých úvahách zmiňuji, že není normální stále cítit radost, vztek, zoufalství a podobné emoce, protože v nějaké míře do života prostě patří a je třeba je přijmout. Na druhou stranu říkám, že naše vnější úspěchy záleží na našem vnitřním rozpoložení, což by s náhlými změnami nálad mohlo přinést do našeho života jistý chaos.

 

 

Krátkodobé psychické jevy

Základy společenských věd rozlišují psychické jevy – tedy to, co se děje v naší mysli či, chcete-li, v duševním světě – na psychické procesy, stavy a vlastnosti. Mezi psychické procesy patří ty, které nám běžně slouží k orientaci a získávání informací o vnějším a vnitřním světě, umožňují nám zachycovat a poznávat podněty, jež na nás působí. To jsou velmi rychlé vnitřní procesy, které v našem mozku proběhnou jako blesk, jsou tedy velmi krátkodobé. 

 

Mezi smyslové procesy řadíme nejrůznější vjemy, to, co vnímáme (tvar, prostor, pohyb, hloubka, čas), představivost (názorný obraz něčeho, co zrovna nepůsobí na naše smyslové orgány). Dále v nás dřímají rozumové procesy jako myšlení, myšlenkové operace (analýza, syntéza, srovnávání, abstrakce, indukce, dedukce apod.) anebo paměť.

 

V souvislosti s hledáním štěstí nás ovšem zajímá především emoce jako citový proces, který se přirozeně vyvine jako hodnotitel objektů našeho poznávání a naší činnosti. Emoce hodnotí objekty dle libosti a nelibosti a jsou často provázeny fyziologickými změnami, motorickými projevy a různými stavy pozornosti či pohotovosti. 

 

Problém bývá v tom, že si často myslíme, že spokojený život nebo šťastný život provází pouze pocity libosti, což je ze samé podstaty přirozenosti nesmysl. Naše mysl je stimulována nesčetnými podněty a jako hodnotitelka se vymezuje na základě protikladných emocí. V dnešní době, která fandí hlavně optimismu, odhodlání, ambicím, pozitivitě a asertivitě se zdá, jako by bylo třeba všechno negativní vnímat pozitivně, jinak náš život nebude šťastný. 

 

Jako by emoce nelibosti určovaly, že náš život není dokonalý. No, možná, že přiznat si vztek, strach či závist není zcela potěšující skutečnost, je to však něco, co je naprosto pravdivé. Pravda je cestou ke štěstí, nikoli dlouhodobé zastírání a falešná přetvářka. Můžeme se snažit ošálit svou mysl, že vše je sluníčkové, ale neošálíme naše tělo a emoce, které si jedou svůj zautomatizovaný psychický proces.

 

Psychické stavy a síla naší vůle

Psychické stavy stále nejsou dlouhodobé, jsou spíše přechodné, nicméně vyjadřují celkové prožívání člověka v daném okamžiku. Je to vlastně výsledek toho, jak na nás působí náhlé emoce, vnější prostředí nebo například únava, motivace nebo pozornost. Zatímco při přirozených psychických procesech jsme mluvili spíše o krátkodobém pocitu nebo afektu, do psychického stavu již řadíme nálady a vášně. Ty jsou takovým mezičlánkem mezi krátkodobým a dlouhodobým prožíváním.

 

Nálady jsou něco jako déletrvající emoce, které v nás vyvolávají nejrůznější události v životě. A pak tu máme ještě vášně, které nás opravdu dlouhodobě ovlivňují, jsou zdrojem energie, vytrvalosti a vůle překonávat překážky a dosáhnout cíle.

 

V souvislosti s hledáním štěstí můžeme být šťastní pouze tehdy, poznáme-li, co nás skutečně činí šťastnými a souvisí s tím, co nás v životě nejvíce naplňuje. Někdy si stačí odpovědět na otázku: kdybych ležel na smrtelné posteli a ohlížel se zpátky, co je pro mě tak důležité, abych mohl v klidu umřít? Pokládat si zásadní filozofické otázky je někdy bohužel třeba, pokud si potřebujeme vytyčit směr, jakým v životě chceme jít. Protože až s určeným cílem přichází na řadu paní všeho – vůle.

Vůle je v psychologii cílevědomé úsilí k dosažení vědomě vytyčeného cíle. Projevuje se vědomým sebeprosazováním a sebeovládáním, tedy úmyslným jednáním. Právě vůle nám zajišťuje dosahování cílů, zejména tehdy, kdy je nutné překonávat nějaké překážky. To, co je pro nás překážka, nám oznamují naše emoce nelibosti. Chápete, jak do sebe začíná vše pasovat?

Je to právě síla naší vůle, která nám dovoluje zvládat emoce. Mezi volní vlastnosti patří také sebepoznání, sebekázeň, sebereflexe, sebeovládání, schopnost motivovat sebe samé, schopnost rozhodovat, iniciativnost či schopnost empatie. To vše je podmíněno naší vůlí.

 

Psychické vlastnosti jako dlouhodobý předpoklad naší mysli

Obecně šťastní lidé jsou ti, kteří jsou vyrovnaní sami se sebou a cítí trvající uspokojení ve svém životě. Najdou si cestu ke štěstí, i když musejí jako všichni ostatní překonávat překážky – ať už vnitřní, nebo vnější. Musejí se stejně jako ostatní vypořádat s pocity nelibosti, se hněvem, strachem i selháním, ovšem dokážou tyto přechodné emoce přijmout tak, že jim nenaruší jejich vnitřní integritu. Jejich volní vlastnosti jsou například tak dobře vycvičené, že si řeknou, že to, co je nebude trápit třeba za týden, nemá cenu utrpení ani dnes. 

 

Dlouhodobě šťastní lidé jsou mistry v sebeovládání a sebepoznání, mají své hodnoty a filozofii jasně stanovené, protože je budovali, byť skrze nesčetná zklamání, ale nakonec udělali jediné – odpustili si a měli se přesto rádi takoví, jací jsou. Vnitřní klid lze totiž najít i ve chvílích, kdy všude kolem vládne chaos. Vnitřní radost v sobě můžeme pěstovat nezávisle na tom, v jak těžké situaci se právě nacházíme, a proto se někdy můžeme cítit spokojenější než lidé, kteří měli celý život ustláno na růžích, ale svůj vnitřní klid stejně nenašli.

Nuže, co že jsou ty psychické vlastnosti? Z jedné části sem patří ty, jež jsme získaly geneticky a pomáhají nám v našem výkonu. Jde o typ naší osobnosti, kam řadíme temperament, vlohy, schopnosti, inteligenci, dovednosti, vědomosti či osvojené návyky. Jsou tedy trvale dané. Tyto vlastnosti je často nutné přijmout jako součást sebe samých.

V kontextu dlouhodobé spokojenosti nás však zajímají psychické vlastnosti, které zajišťují naši aktivitu, a to jsou naše motivy (pohnutky k činnosti, proč se chováme tak, jak se chováme, za jakým účelem to děláme). Motivy často slouží k uspokojování našich potřeb, ale je třeba se vždy ptát, co vlastně chceme uspokojit? 

 

Potřeby vyjadřují nedostatek či nadbytek, ale vše se může změnit, když si vytyčíme takový cíl, v němž nehledáme například nadbytek materiální, ale abstraktní. S tím souvisí naše zájmy, jež vyjadřují úsilí člověka zabývat se určitými činnostmi, jsou naším hnacím motorem. Zájmy jsou činnosti, které nás regenerují a nabíjejí. Je třeba vědět, jaká činnost nám dlouhodobě dělá dobře a té se věnovat. Slouží pak jako obrana před nepřízní.

 

 

Trvalé štěstí

 

Trvalé štěstí souvisí s našimi aktivačně-motivačními vlastnostmi, které nás podněcují k cestě za našimi životními plány. Jde o systém cílů, jichž bychom chtěli v budoucnu dosáhnout, které nám dávají smysl, naději a udržují nás v dobré víře, že jdeme správně. Právě uvědomělé směry aktivity a směřování k jasně vymezeným hodnotám překonávají překážky, s nimiž se vypořádáme dnes a denně, ale které jsou vlastně malicherné vůči naší víře, přesvědčením a postojům a hodnotám.

 

Trvalé a dlouhodobé štěstí se může zdát jako oxymóron a v určitém aspektu je opravdu nedosažitelné – tedy v tom, kdy si budeme myslet, že z našeho života zmizí veškeré pocity nelibosti a budeme žít v nirváně, jakémsi nekonečném stavu blaženosti. Ta se ovšem skrývá v každodenní realitě všemožných bolístek, které není třeba přehlížet, ale vložit jim smysl při naší cestě. Protože všechny tyhle problémy smysl mají, vytyčují nám směr a i ten se může nenadále měnit.

 

A tak přesto, že často píšu, že je naprosto přirozené cítit zoufalství, bolest, vztek, smutek, beznaděj, závist či strach, i přesto člověk může být svým způsobem šťastný. Nevylučuje se to, jen je třeba někdy poodstoupit dál, vylézt někam na vysokou horu a spatřit celý ten výhled v celku. Možná jsme dokonce i tam, kde přesně chtělo být naše minulé já, jen jsme se zapomněli ohlédnout.