Hodnota času: Mít čas a udělat si čas není to samé

 

Ve chvíli, kdy si člověk váží sám sebe, musí chtě nechtě přehodnocovat svůj time managment, respektive sesumírovat si, kterým lidem, činnostem, myšlenkám a emocím věnovat svůj čas a které raději ze svého života vytěsnit. Patří sem přirozený balanc mezi prací, volným časem a spánkem, ale také rozhodování, s kterými lidmi udržovat kontakty, na jaká místa vyrážet, jaké knihy číst nebo jaké jídlo uvařit. Za jeden den máme všichni stejných 24 hodin, ale lišíme se v zásadní věci, komu nebo čemu náš čas věnujeme.

Hodnota času

Chceme-li žít šťastně, dříve či později dojdeme do bodu, kdy zjistíme, že čas je jednou z těch nejdůležitějších lidských komodit. Někdo měří hodnotu času v penězích, tedy v době, kterou stráví v práci. Jiní svůj čas přepočítávají na dny dovolené a svátků. Jindy je pro nás největším vysvobozením čas na spánek. 

 

Čas je neúprosný mimo jiné v tom, že nikdy nevíme, kdy skončí.

Lidé, kteří si stěžují, že mají málo času, k čemuž supersonicky rychle se měnící společnost nabádá, jej obvykle dělí na čas, který si užili, a čas, který něčemu obětovali. Už jen tohle dělení napovídá, že přemýšlení o čase vesměs nemá co dělat s časem jako takovým, nýbrž s emocemi a myšlenkami, kterými se zabýváme během dne a jejich poměrem. Hodnota času se skrývá v pocitu, zda jsem rádi či neradi tady a teď.

 

 

Relax versus práce

 

Svoje dětství jsem prožil v Mladé Boleslavi, kde se u velké části populace už nějak odmala počítá s tím, že s velkou pravděpodobností člověk skončí v místní automobilce. Osobně to pro mě byl odstrašující příklad, protože nemám prakticky žádný vztah k automobilům a nedokázal jsem si představit svůj život tak, že bych chodil denně 8 hodin do práce, které zkrátka pouze odevzdám svůj čas. Nic jiného, neuvidím v ní kromě peněz žádný větší smysl. Připadalo mi, že práce musí být nutně vykoupená ztrátou času, aby mohl člověk přežít. Vlastně to zní logicky až na to, že to nemusí být pravda. 

 

Peníze nemají takovou cenu jako smysluplně strávený čas. 

 

Mám-li někde pracovat třetinu dne, druhou třetinu spát a pouze zbytek času považovat za volný, pak mi přijde, že kvalita všeho získá velice sestupnou tendenci. Došlo mi, že zkrátka musím změnit svoje myšlení o čase v práci tak, aby se práce nestala synonymem pro oběť času, ale aby mi přišel tenhle čas smysluplně strávený.

Čas není smysluplně strávený, pokud jej měříme v penězích. Dostaneme sice odměnu, ale promrhaný čas nám nikdo nevrátí a vesměs si jej ani za peníze koupit nemůžeme. Uvědomil jsem si, že zaměstnání tu není primárně kvůli penězům, ale kvůli tomu, abychom poznali svou vlastní hodnotu. Je to právě naše vlastní hodnota, která se měří v tom, s čím jsme ochotni se spokojit a co obětujeme pro svůj čas.

 

Lze namítnout, že ne vždy si můžeme dovolit pracovat tam, kde nás to naplňuje, ale zkoušet to je mnohem lepší než zůstávat na místě, kde svůj čas ztrácíme.

 

I když jsem si to dřív nikdy nedokázal představit, nakonec pracuji z domova jako OSVČ a to, co dělám, mě moc baví. Myslel jsem si, že psaní a média jsou něčím, čemu bych se měl věnovat jenom ve volném čase, ale od dětství jsem se naučil jednu důležitou věc – můžeme pracovat a zároveň nás to může bavit. A co víc? To, co děláme rádi, s čím rádi trávíme svůj čas, to nám pak jde i mnohem lépe a jsme tam mnohem více užiteční. 

 

Lidé, kterým věnujeme svůj čas

 

Obvykle je všechno závislé na lidech. Lidé, kterými se obklopujeme, ovlivňují naši náladu. Někdy si ani neuvědomujeme, že s některými lidmi čas netrávíme, ale naopak ztrácíme. Udělejme pro sebe laskavost, vyfiltrujme lidi, kteří za to stojí, a věnujme čas jim.

 

Může být někdy těžké najít vyvážení mezi přáteli, rodinou, milostným vztahem nebo pracovním kolektivem, ale faktem je, že nemáme povinnost být neustále na příjmu, chodit na každou oslavu, každému hned odpovídat, každému všechno hlásit... 

 

Ty nejdůležitější vztahy vydrží i delší odloučení a poznají se tak, že i po dlouhé době navazují beze změny tam, kde skončily.

Dále pak šetří čas jakákoliv upřímnost, byť se může zdát krutá. Je naprosto v pořádku někoho odmítnout a nevěnovat mu svůj čas, i když ho máme. Je pouze na nás, jak svůj čas využíváme, a cítí-li se někdo dotčeně, když váš čas nezíská, je to zpravidla jeho problém. Ne všichni mohou být na prvním místě. Lidé, kteří spolu chtějí trávit čas, spolu čas opravdu tráví. Vesměs to není o tom, že někdo čas nemá, ale že si jej neudělá, že zvolil jinou prioritu. Je to volba, která odráží naši povahu.

 

Važme si každého, kdo s námi rád tráví čas, je to vesměs to nejlepší a nejhodnotnější ocenění. Naopak, je-li k nám někdo lhostejný, asi bychom se měli zamyslet nad tím, zda svůj čas nenasměrovat jinam.

 

Komu darujete čas?

 

Život je celkem krátký. Může být kratší, než předpokládáme. Žijme ho s lidmi, se kterými se smějeme a s nimiž se cítíme milovaně. Žijme ho na místě, kde se nám to líbí, v prostředí, které nás uklidňuje a vyplňujme ho tím, co nás baví.

 

Nacházejme smysl v povinnostech, radost v práci i štěstí v maličkostech. Pokud se nám to nedaří, je čas změnit náš životní rozvrh. Být častěji jinde a s někým jiným. 

 

Někdy je třeba udělat rozhodnutí, která lámou naše srdce, ale nakonec léčí naši duši. Je OK cítit se občas smutně po změně, i po správném rozhodnutí, má-li nám to ušetřit čas, který prožijeme smysluplněji. Pokud jsme zvládli mód přežívání, musí někdy přijít také mód žít.

 

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.