O motivu, syžetu nebo fabuli jsem se už zmínil v článku, který pojednává o tom, jaké zvolit téma pro svůj příběh, ale přijde mi poučné i zajímavé zároveň zaměřit se na tyhle tři složky literárního díla trochu podrobněji. Všechny totiž souvisí s tím nejdůležitějším, tedy o čem vyprávíme a jakým způsobem, přičemž sebelepší příběh může upadnout v nemilost, je-li vyprávěný nezajímavě, stejně jako zajímavé vyprávění může oživit i jinak prostou zápletku.
Všichni vyprávíme jinak
Když se trochu odkloníme od literárního světa, zjistíme, že s motivy, syžetem i fabulí pracujeme de facto každý den, jen si to možná neuvědomujeme. Způsob, jakým někomu něco vyprávíme, je velmi unikátní a závisí na nás samých. Pokud se snažíme převyprávět něco, co se stalo, záleží pouze na nás, z jaké perspektivy daný příběh uchopíme. Svět kolem nás vnímáme dost subjektivně a stejně subjektivně je popisován, když píšeme nějaký prozaický text.
Záleží jen na nás, jak si na danou situaci pamatujeme; co je pro nás stěžejní a co je lepší vynechat, zda mluvit s emočním nádechem nebo se snažit mluvit naprosto bez příkras, jestli ze sebe chceme udělat dobráka a z druhých záporáky, jestli chceme vyprávět s napětím nebo zkrátka něco sdělit, jestli budeme vyprávět kauzálně tak, jak se věci staly dle časové linie, nebo jen vypíchneme to, co je podle našeho úsudku nejdůležitější.
Kompozici literárního díla vlastně stavíme pokaždé, když s někým mluvíme. A ten někdo nemusí být pouze jiný člověk, ale můžeme to být i my sami. Způsob, jakým komunikujeme sami se sebou a interpretujeme různé události, ovlivňuje naši náladu, hodnoty i víru. Používáme slova a komponujeme je za nejrůznějšími účely.
Co je motiv
Motiv je část tématu. Abych zase přešel do filozofičtější metafory, naše základní téma je náš život a motivy jsou jednotlivé radosti a strasti, které v životě řešíme. Tématem může být život na venkově a ve městě, motivem pak jednotlivé úseky, které třeba srovnáváme (nakupování, doprava, příroda, služby, lidé).
Za motiv můžeme považovat vše, co do tématu přináší novou myšlenku a nějak jej rozvíjí. Téma se tedy skládá z velkého množství motivů, které se mohou různě opakovat a prolínat. Motivy na sebe nemusí plynule navazovat ani mít stejnou důležitost, jsou to zkrátka jednotlivé dílky nějakého většího celku, který se díky nim snažíme poskládat. Některé motivy v našich příbězích hrají velkou roli, jiné jsou někde na okraji, ale těm hlavním, nejdůležitějším motivům se říká leitmotivy.
Co je fabule
Popsat fabuli bývá někdy složité, ovšem její rozdílnost se syžetem lze připodobnit k rozdílnosti mezi objektivitou a subjektivitou. Fabule je konkrétní příběh (to, u čeho známe téma i jednotlivé motivy). Příběhem může být třeba všem známá pohádka o Jeníčkovi a Mařence. Její hlavní děj známe, ovšem můžeme se během vyprávění setkat s různými variacemi.
Fabule je základní příběh, kostra či osnova, která zůstává neměnná. Jde o příhodu, o které vyprávíme nebo o ní píšeme. Je to přesně to, co se snažíme předat čtenáři. Ne vždy však vyprávíme jednu příhodu stejně, jak jsem psal výše.
Co je syžet
Syžet je způsob, jakým konkrétně uchopíme danou příhodu. Naším základním zdrojem, fabulí, je tedy pohádka o Jeníčkovi a Mařence, ale co když začneme vyprávět od konce? Co když uděláme z ježibaby hlavní postavu? Co když se zaměříme na popis perníkové chaloupky více než na zbytek příběhu? Jedna story získává hned několik dimenzí v závislosti na vypravěči a na tom, jaký zvolí postup a kompozici vyprávění.
Nezřídka se tak stane, že jinak vyprávěná fabule změní vyznění celého příběhu. Proto jsem na začátku mluvil o tom, že způsob, jakým o něčem vyprávíme, má často vliv na toho, komu je vyprávěn. Slovy lze manipulovat tak, aby se jedna skutečnost předala různými úhly pohledu, což je podle mě stěžejní pro pochopení příběhů ostatních, když na nás mluví.
Syžet je tedy konkrétní uplatnění fabule a autorova volba kompozice, vypravěče, témat i motivů. Nechal jsem jej na konec, protože je podle mě při tvorbě literárního díla klíčový. Vše ostatní je nalinkovaná osnova, kdežto syžet tomu všemu dává život přímo z nitra autora.
Autor jako syžetový král
Už když se rozmýšlíme, o čem vlastně budeme psát, vymýšlíme téma a jednotlivé motivy, které budou děj posouvat kupředu. Z jakési univerzální osnovy, kterou jako potenciální autoři máme pouze ve své mysli, vznikne fabule – zdrojová příhoda, kterou chceme nějak zpracovat, předat a podělit se o ni.
Teprve ve fázi skutečného činu, psaní, se rozhodujeme, jak všechno uspořádáme a mnohdy se tak může stát – a stává se to opravdu často – že původní fabule, která nám utkvěla v hlavě, se nám jevila úplně jinak. Během jejího oživování jsme totiž zvolili takové prostředky, že se porůznu formovala. Stejně jako příběh našeho života a naše vlastní interpretace.
