Kdo je idealista
Idealista není pouze člověk, který rád sní, nýbrž je to člověk, který věří, že jsou to právě jeho sny, kteří ovlivňují vše kolem něj, jeho vztahy, zaměstnání, pohled na svět, dokonce i prostředí nebo vlastní tělo. Pro idealistu je vždy prvotní duch před hmotnou. Je to podobné jako s klasickou otázkou, zda byla dřív slepice nebo vejce. Idealista by mohl odpovědět, že nejdřív byla myšlenka na slepici či vejce a teprve z ní všechno vzešlo. Nehmatatelná věc, myšlenka či duch je příčinou materiální reality.
Nemusíme si to představovat nijak složitě. Pravdou je, že všechno v našem životě je ovlivněno naším myšlením a emocemi, které projektujeme do světa jako zrcadlo. Způsob, jakým žijeme v nemateriálním světě, se zcela odráží v kvalitě našeho života.
Svět nemá ani optimistickou, ani pesimistickou konotaci. Dokonce ani realistickou. Myslím, že se utváří přesně podle toho, jak o něm smýšlíme, a především podle toho, čemu vlastně věříme.
Co si myslíte o světě?
Život není skutečně to, co se stalo. Bez jakéhokoli náboje vystřeleného z našeho duševního světa by svět nemohl existovat. Je v očích pozorovatele. Náš život nedokážeme objektivně popsat, protože se skládá jen z toho, co si pamatujeme a jak o tom vyprávíme.
To, co vyprávíme, se nestalo. Tak jsme to zkrátka jen vnímali. Kdokoli jiný by to odvyprávěl dle svého. Jeden příběh není nikdy stejný, je-li vyprávěn různými vypravěči.
Stejně jako vnímáme, že naší největší ambicí by měla být rodina, láska, rodina, úspěch, svoboda či cokoliv jiného. To, čemu věříme, doslova formuje naši realitu. Člověk, který věří v sílu peněz, bude svět hodnotit z hlediska jeho ceny a váhy. Jiní z hlediska prožitků nebo osob, s nimiž se setkávají.
Domov nemusí být místo, ale také člověk nebo pocit. Záleží, jak se na abstrakt díváme.
Pravděpodobně to, co si budete myslet o světě, vás v něm bude provázet, protože si budeme podvědomě neustále chtít dokazovat, že náš pohled na realitu je ten správný, dokud nepochopíme, že se všichni díváme na život skrze idealistické brýle podle toho, co nás učili, co jsme prožili a čemu jsme nakonec uvěřili.
Idealismus jako směr
Pro někoho je složité představit si, že materiální svět vlastně neexistuje. Pro mě je to přirozené a těžko se vcítím do lidí, kteří věří všemu, co jim materiální svět nabízí za obrazy. Idealismus činí obsah poznání závislým na subjektu, tedy na tom, kdo jej vnímá.
Jsem idealista, protože věřím, že to, čemu věřím, ovlivňuje celý můj život. Často to bývá dost negativně, protože si představuji ty nejhorší scénáře a jsem poražen všemožnými strachy, ale jindy, když moje vědomí pocítí jakousi jednotu s vesmírem a uzná, že na tom světě něco krásného je, začne toho být všude trošku více.
Je vlastně jedno, co všechno zlého jsme prožili. Způsob, jakým o tom vyprávíme, tomu dává sílu. Stejně tak způsob, jakým vyprávíme sobě o nás samých, je vlastně identita, kterou přijímáme, ať už by to tak viděli druzí nebo ne. Pravda je uvnitř našich vnitřních snů o tom, jací jsme a jakému světu jsme uvěřili.
Důkazem budiž že jako malí jsme nic neznali a nic si nepamatovali, a teprve ve chvíli, kdy jsme začali svět hodnotit, dostal svoji podobu.
