Asi to ukončím (ČSFD 59 %)
Netflix se pustil do odvážných vod a dodal divákům s podivným vkusem, jako jsem já, něco alternativního a zamyšleníhodného. Na ČSFD se přitom o ději dozvíte pouze to, že výlet jednoho páru nabere nečekaný obrat a promění se ve strašlivou cestu. I kdybych se vám snažil spoilerovat, nejspíš by se mi to nepovedlo. Celý film má nekonvenční kompozici, dlouhé scény a dialogy, jež jsou umocněné sem tam dávkou absurdity a symbolismu.
Cítíte, že si s vámi film hraje a míří přímo na vás osobně.
Interpretace toho, co se ve filmu děje, je nejspíš dost volná a bude zřejmě odrážet vaše vlastní psychické pochody. Můžeme zde hovořit o nějaké vnitřní samotě, neschopnosti opravdu blízkého kontaktu v milostném vztahu, nezvratitelnosti stáří nebo naprosté depersonalizaci a mrazivém odpojení se od okolního světa, ale emoční hloubka přesahuje jakékoli další výklady. Někdy netřeba pocity pojmenovávat, abychom je cítili, alespoň tak jsem to prožíval při scénách v autě, kdy hlavní hrdinka interně přemítala o nesmyslnosti nebo když přestal fungovat lineární čas a všechny postavy jsme mohli vnímat v několika časových rovinách během jedné procházky strašidelného domu.
Ona hrůza, o které se v popisu filmu hovoří, není v hororu nebo v děsivosti. To nejděsivější na filmu jsou existenciální myšlenky hlavní hrdinky, které nám jednoduše potvrdí, že největší bubáky si vytváříme svými myšlenkami, od nichž není úniku. Některé myšlenky a scény jsou skutečně až překvapivě vtahující a mířící do nitra. Jsou obsesivní, izolující, mrazivé, ale přitom tak přirozené. Divák se dostane do jakési nevyhnutelné pasti společně s hlavní hrdinkou, kdy svět přestane dávat smysl, vše se děje nahodile s nemožností cokoliv ovlivňovat, lze jen přihlížet a prožívat nejrůznější surrealistické asociace, do nichž promítáte sami sebe, svá životní rozhodnutí a niterní rozbroje. Co víc by měl snímek dokazovat než sondu do vlastní duše?
Za zmínku stojí úžasná kamera, podmanivé prostředí a pocit, že vidíte a cítíte něco nevšedního, co vás nějak obohacuje, ale někdy i rmoutí zároveň. Asi to ukončím je důkazem toho, že pouhá konverzačka nebo komornost může být poutavější než sebevětší akční podívaná.
Vizuální atmosféra zasněžené krajiny jen podtrhává jakousi všudypřítomnou úzkost i sarkasmus světa. Rozhodně obdivuji schopnost režiséra přenést něco takového na plátno. A přestože jsem vám dnešním doporučením možná o tomhle klenotu nedokázal moc povědět, věřím, že navzdory jeho rozporuplnému přijetí patří mezi něco naprosto nevídaného a jedinečného.
Nevíte, na co se podívat a chtěli byste tipy na něco, co má hloubku? Nakoukněte také do rubriky Filmy a seriály, kde je spousta doporučení.
