Když je pozitivita a optimistické myšlení k ničemu

 

Každý, kdo se někdy hnal za seberozvojem, určitě ví, že pouhé pozitivní myšlení nestačí. V dnešní době bych možná řekl, že je často spíše na škodu. Naše životy bývají plné problémů a bolesti a zásadní pro spokojenost je přijmout fakt, že je nikdy ze svého života úplně nevymažeme. Jsou tady proto, aby nás někam nasměřovaly. Není přirozené být neustále šťastný a pozitivní a není přirozené na negativní věci pozitivně reagovat. Můžeme se však naučit být vyrovnaní s tím, co se nám děje a žít spokojeně navzdory tomu.

 

 

Motivační lži

 

Motivační věty a afirmace se čtou velmi hezky, protože v nás dokážou probouzet naději. Klíč ke spokojenosti není ovšem zazdít negativní aspekty našeho života pozitivním myšlením, ale naopak celou pravdu zcela zpracovat – a může to být vztekem, strachem, závistí i bolestí. Skutečná svoboda a vyrovnanost přichází ve chvíli, kdy nás nic netíží, protože jsme danou situací prošli a vzali si z ní poučení.

 

Možná jste četli, že dokážete vše, čemu věříte. Ale faktem je, že také se to vůbec podařit nemusí a to, že se za něčím neustále ženeme, by nás omezovat nemělo. Nebo se nám někdy zdá, že štěstí padá hlavně na lidi, kteří nad věcmi moc nepřemýšlí, ale zároveň je třeba přemýšlet, když chceme mít svůj život vědomě pod kontrolou a něco budovat.

 

Že stačí naslouchat svému srdci? Ano, ale to neznamená přestat používat rozum. A co když je potřeba mít zdravé sebevědomí, které ovšem paradoxně získáváme spíše až ve chvílích, kdy nám přijde, že jsme skutečně něco dokázali? Sebevědomí přichází až ve chvíli, kdy máme rádi sami sebe, a abychom se mohli mít rádi, musíme si dovolit prožívat i negativní stránky naší osobnosti a nemaskovat je za pozitivním hávem.

 

 

Vesmír nechce plnit naše přání. To chceme my. Ke všemu dostaneme hromadu překážek, aby se ukázalo, co nám stojí za trnitou cestu, nebo zda nás pomalu zničí naše vlastní komfortní zóna.

 

 

Za svůj život jsem přečetl spoustu motivačních knih a některé věty se opakují jako mantra. Využívají toho, že všichni toužíme po štěstí a hledáme zkratky, cesty, slova, návody a vše, co líbezně zní, čemu věřit chceme. Je tak snadné hnát se především za věcmi, o kterých chceme, aby byly pravdivé, a nedokážeme připustit, že někdy upadáme do depresí, naše vztahy ne vždy fungují, někdy počítáme každý pětník, někdy se šíleně bojíme, brečíme, hledáme cesty ven, ale nechceme si to přiznat, protože tak úspěch nevypadá. Ale je to omyl, protože úspěch vypadá přesně tak, že přiznáme a přijmeme všechno, co nás štve.

 

 

Nevěřme na kouzla

 

Mávnutí hůlkou ani opakovaná afirmace nefunguje, protože na všem důležitém je třeba pracovat. O co nepečujeme, to zákonitě uvadá. Příroda nám tohle ukazuje neustále všude kolem nás. Štěstí je ryze psychologická záležitost a je to vlastně stav mysli, která je dlouhodobě disciplinovaná a přijímající. Je třeba měnit to, co je v našich silách, a přijímat to, co není.

 

Vzdát se někdy vyžaduje větší odvahu než pokračovat.

Vtip není v zákonu přitažlivosti, že když na něco pozitivního myslíme, automaticky to přitahujeme do svého života. To, proč někteří říkají, že to tak funguje, je proto, že se zaměřují na cesty, jak něčeho dosáhnout a pracují na tom, nejen o tom bloumají. Nedívají se na to, proč by to jít nemělo. Samotná myšlenka toho tolik nezmůže, pokud není podpořena nějakou realizací. Je ovšem moudré mít tuhle základní myšlenku jasně definovanou, abychom věděli, jakým směrem se vydávat.

 

 

Pozitivní nebo negativní myšlení

 

Samozřejmě je dokázané, že pozitivní myšlení má celkově lepší dopad na náš život i tělo, ještě větší dopad má ovšem pravda. Ta je ukrytá v sebepoznání, v naší vlastní filozofii a psychologii, hodnotách, sebereflexi a sebemotivaci. A nakonec je to pravda, která nás v životě posune nejdál. Protože na tomhle světě nejsme proto, abychom se nekonečně radovali a žili jen své sny, ale abychom se tady dozvěděli to, co se dozvědět potřebujeme – o sobě a své duši, která neustále něco hledá.

Ne všichni se živíme tím, co nás baví. Nemůžeme každý rok cestovat. Nejsme módní hity. z magazínů o celebritách. Nevyhráváme stolní hry ani neznáme odpovědi z AZ kvízu. Je to úplně jedno, protože ať už myslíme pozitivně nebo negativně, téměř vždy budeme pouze reagovat na určitou skutečnost tak, že ji buď vyzdvihneme nebo potlačíme. Způsobem, jakým přemýšlíme, legitimizujeme celý náš svět. Proto být negativní znamená zaměřit se na to, co mi chybí, a být pozitivní zase na to, co mám právě teď. 

 

Někdy si neuvědomujeme, že naše minulé já chtělo přesně to, co máme teď.

My však náš život nemusíme polarizovat na pozitivitu a negativitu. To poznal každý, kdo někdy hluboce meditoval. Póly pomalu vymizí a my jen necháme proudit život takový, jaký doopravdy je, bez žádných soudů, bez dalších očekávání a tlaků. Někdy jen stačí poslouchat vlastní mysl a snažit se být její objektivní pozorovatel. Povznést se nad všechny ty štěbetající myšlenky. V tu chvíli zjistíme, že naše mysl často tvoří zcela lživé soudy, které nedávají smysl, a především je dělí na dobré a špatné a viní samu sebe za ty špatné, kdežto ty dobré přehlíží jako samozřejmost.

Kdybyste viděli smutného člověka, jak sedí v koutě, mluvili byste na něj tak, jak krutě k sobě někdy hovoříte sami k sobě? Zasloužil by si to? A pokud ne, proč vy ano?

Někdy je tedy lepší místo neustálého přemítání o tom, co je dobré a špatné, nad čím bychom měli a neměli přemýšlet, co bychom měli a neměli dělat zkrátka vypnout a přijmout úplně všechno, říct si "stalo se a už se nemůže odstát, tak to je a neznamená to, že je to špatně". Nenarodili jsme se, abychom se dělili na optimisty a pesimisty, ale abychom poznali pravdu, která jediná je osvobozující. Vše ostatní je maskování a potlačování, které se projevuje v jiné formě, proto se na jednu lež nabaluje mnoho dalších věcí, které nechceme.

 

Proč tedy pozitivní myšlení samo o sobě nefunguje

 

Je tak hezká představa, že štěstí přeje pozitivním, ale snažit se být za každou cenu optimistický nefunguje z toho důvodu, že to zkrátka není pravda. Nucenou pozitivitou popíráme sami sebe a malujeme si realitu jinou, než jaká opravdu je. Vytváříme pozitivní masky úspěchu, protože z nějakého důvodu vznikl ve společnosti blbý kult toho, že prožívat negativní emoce znamená selhat a být špatný.

 

Prožívat občas negativní emoce, selhat a cítit se špatně je normální, ale není to něco, co nás musí definovat. Kdo přijme svět takový, jaký je, sám je snadněji přijímán.

Když nás něco štve, nezmizí to tím, že to zabalíme do zidealizované představy pozitivity. Můžeme být naštvaní, nemusíme se omlouvat, nemusíme to vysvětlovat a máme na to právo. A když nás něco štve, tak je třeba to hned říct, přijmout, vynést na povrch, nikoliv to zakopávat šest stop pod zem s domněním, že tahle zombie se už nikdy neukáže. 

Pozitivní myšlení paradoxně funguje jen v případě, že se skutečně pozitivně cítíme. Všechny emoce jsou důležité a je třeba je prožít a pochopit, pravdu nic neošálí. Vnitřní klid přijde až ve chvíli, kdy prožijeme to, co cítíme, naplno, pochopíme poselství dané emoce a necháme ji zase odžitou odejít.