Nedávno jsem četl nějaký inzerát, kde muž hledal ženu, která by byla kromě jiného poslušná. Musel jsem se smát, protože mi to přišlo, jako bychom se vrátili někam do středověku, kde byla poslušnost známkou ctnosti. Jistě, učíme poslušnosti děti, aby se vyhnuly možným nebezpečenstvím, protože nemají tolik zkušeností. Neposlušné děti jsou pak považovány za nevychované. Ovšem někdy máme tohle dětské dogma natolik vryté v mysli, že ho bereme jako mantru i v dospěláckém životě. A v dospělosti se, bohužel pro některé, musíme spolehnout především sami na sebe, abychom nežili život někoho jiného.
Co znamená být poslušný?
Přestože poslušnost může vyznít jako ctnost, bývá spíše příčinou velkého utrpení. Oplývat poslušností znamená hojně využívat schopnosti podřídit se autoritě, která může mít mnoho podob. Nejsou to jen druzí lidé, ke kterým někdy poslušně vzhlížíme, ale také různé autoritativní myšlenky ve formě příkazů, dogmat, morálních zásad nebo pokynů, aniž bychom upřednostňovali svůj vlastní názor.
Jako lidé jsme různí, máme různé sny a cíle. Poslušní lidé většinou žijí pro sny a cíle někoho jiného.
Není ovšem důvod upřednostňovat zájmy druhých před těmi vlastními. Odmalička nám vtloukají do hlav, že být poslušný je dobré a neposlušní lidé skončí špatně, protože jsou vlastně nedisciplinovaní. Problém je spíš v tom, jak kdo vnímá svoji vnitřní integritu a jak moc je ochoten ohýbat vlastní postoje a hodnoty, aby splnil očekávání někoho dalšího.
Proč být neposlušný
Pokud dospějeme, neposlušnost získává zcela nový rozměr. Není to nedisciplinovanost, lenost, neochota ani drzost. Je to prostě znak vnitřní integrity, kdy se stáváme vnitřně svobodnými. Neposlušný člověk se rázem nestane nezodpovědným, nýbrž sebevědomým. Dá na své zkušenosti a intuici více než na to, co mu podstrkává okolí.
Poslušnost jako zakotvená norma je omezením štěstí a v jedné etapě našeho života zcela přestane dávat smysl. Stane se to ve chvíli, kdy zjistíme, že nemusíme podřizovat své štěstí druhým lidem.
Dospíváme ve chvíli, kdy skutečně nedáváme na názory druhých tolik jako na ty svoje.
Je také nepatrný rozdíl mezi nasloucháním a posloucháním. Být neposlušný neznamená kašlat na druhé a jejich názory. Nemusíme nikoho poslouchat na slovo a stejně mít respekt k druhým lidem. Věřím tomu, že hromada lidí skončila na terapii právě proto, že je poslušná a jen si potřebuje uvědomit, že cesta někdy vede vzdor něčemu a je to tak správně.
Vůči komu nebo čemu být poslušný
Buďme poslušní zejména ke svému svědomí, k našim hodnotám a tomu, čemu opravdu věříme. Vše ostatní je vlastně ohýbání páteře a veškeré studie ukazují, že lidé, kteří neumí vzdorovat autoritám, se považují za méně šťastné.
Neposlušnost se nerovná rebelství. Poslušní jsme většinou jen proto, že chceme nějaké uznání a pochvalu od ostatních, nejčastěji od vlastních rodičů. Uznání však potřebujeme především sami od sebe. Není nic zlého na tom upřednostňovat své hodnoty a psychické zdraví. Naopak, pokud to neděláme, naše psychické zdraví poleví, protože mu nevěnujeme pozornost. Vše ostatní je jen život ve stínu.
