Co o nás prozrazují vrásky, jizvy a šediny

Životnímu stylu, který tvrdí, že je třeba maskovat naše stáří nebo nedokonalosti moc nerozumím. Všechny fyzické neduhy jsou jako mapa našeho života. Odráží náš postoj k nám samým, naše neúspěšné vztahy, naše bolesti, traumata, strachy, překonané problémy, nemoci i starosti. Všechno to jsou přirozené aspekty života, které je třeba přijmout, nikoliv zavrhovat.

Co znamenají naše vrásky

Řekl bych, že z lidského obličeje toho můžeme vyčíst celkem dost. Sám považuji vrásky za sympatické, protože to obvykle znamená, že si daný člověk něčím důležitým prošel. Každá vráska připomíná události našich životů, které překonáváme. Nejvíce se do obličeje zarývá bolest, ale právě z té vzniká to největší poučení.

Techniky omlazení pomocí různých masek nebo počítačových filtrů jsou v dnešní společnosti celkem rozšířené. Mládí a krása se mediálně upřednostňuje a všichni jsme rádi upřednostňováni. Naneštěstí pro naši psychiku, čím více se zaměřujeme na povrch, tím více zanedbáváme to, co je pod ním.

Pokud se nestane nějaká nenadálá událost, všichni jednoho dne zestárneme a vrásky ověnčí naše těla. A jednou nastane moment, kdy jejich zakrývání přinese místo obdivu děsivější zoufalství. Před pravdou můžeme dlouho utíkat, ale nakonec nás vždycky dožene. A co přesně nelze vráskám upřít je to, že jsou skvělými ukazateli pravdy.

Jizvy na těle i na duši

Naše tělo se přizpůsobuje tomu, čím ho krmíme. A není to v první řadě pouze jídlo, ale také myšlenky a emoce. Svět filtrujeme skrze naši mysl a výsledky ukládáme do těla, jež je následně projevuje. Viditelně stárneme, protože se životně a duchovně vyvíjíme, krmíme se více a více zkušenostmi, myšlenkami, emocemi a logicky vytváříme pro tělo větší a větší zátěž.

Je to přirozený proces života. Během něj sklízíme jizvy na těle i na duši a naším úkolem je zpracovat je – můžeme se z nich poučit, zavrhnout je, vyfiltrovat, přijmout či odmítnout. Ale nikdy nejdou vymazat. Co se stalo, už se nemůže odstát, a proto je tolik třeba přijmout vlastní tělo se všemi náležitostmi.

Především bolestivé události zanechávají jizvy. Máme je všichni. Menší či větší fyzické i psychické bolesti nadobro zaryté v našich tělech i myslích. Utvářejí naši podobu a jediným řešením, jak se s nimi vypořádat, je zpracovat je a přijmout.

Nepřijmout své jizvy znamená jen bezcílně bojovat s pravdou, která bude mít vždycky navrch a jakékoli potlačování pravdy nakonec způsobí jizvy ještě větší. Je to jako neustále dloubat do otevřené rány, kterou bychom měli už dávno zahojit.

Šediny života

Mrzí mě, když se lidé stydí za to, že zrají. Přidává to body všem těm, kteří se stále domnívají, že mohou vyhrát závod s časem a podmanit si ho. Paradoxně se tím upřednostňují nejrůznější společenské lži o tom, jak bychom měli vypadat a s čím bychom se neměli smiřovat. Ženy si pak stříhají vlasy, protože "na to mají věk" a podřizují se nesmyslným trendům, které ani nevychází z nich samých.

Osobně mi šediny vždycky přišly sympatické. Co se týká problémů našich "fyzických schránek", většinou není problém v samotné schránce, ale v tom, jak na ni sami pohlížíme a co sami vyzařujeme. Podle toho, co si o sobě myslíme, tak se sebou také nakládáme. Lidé, kteří nepřijímají sami sebe dosáhnou velice snadno nepřijetí u ostatních. Samotné myšlení a podvědomí se projevuje navenek, ryje se do nás a zvrásňuje nás.

Jakákoli maska je jen volání o pozornost těch, kteří mají rádi masky.

Narodíme se s prázdným papírem a všechny rýhy, jež do něj zapíšeme, kreslí naše životy. Občas chceme gumovat, ale když se o to snažíme, rýha se stejně jen rozmaže a zasáhne okolní čáry. Na život je třeba někdy vzhlížet jako na abstraktní umělecké dílo. Možná mu na první pohled nerozumíme, ale na konci, až se všechny čáry všelijak pospojují a my se na něj podíváme s větším odstupem, můžeme vidět obraz, který dává smysl. Každá čára získá jedinečný význam.

Neutíkejme před věcmi v životě, které pouze ukazují pravdu. Nakonec tu nejsme proto, abychom se zalíbili, dokazovali navenek, jak jsme dokonalí (i když v lidském měřítku nikdy nebudeme, protože se nikdy nezavděčíme všem), ale potřebujeme být upřímní hlavně sami k sobě. Cesta ke štěstí vede skrz přijetí toho, jací jsme, a lidé, kteří tuhle prostou pravdu chápou, se nikdy nebudou smát vašim vráskám, jizvám ani šedinám. Pravda je krásnější než jakákoli maska a nakonec vždy vítězí.