Psychosomatika, slovo z řeckého spojení duše a těla, je obor, který se zabývá způsoby, jakým se tyto složky vzájemně ovlivňují. Věřím, že nemoc je způsob, jakým tělo volá o pomoc naši mysl. Objevuje se ve chvíli, kdy nad něčím až moc přemýšlíme, nebo naopak něco úplně ignorujeme. Stejným směrem, kterým vede naše myšlení, směřují i fyzické následky a směsí toho všeho se tvoří naše imunita.
Předpoklad fyzického zdraví
Samotný stres z nemoci může někdy působit hůře než samotná nemoc. Zahánění příznaků nemoci zase nevede k objevení její příčiny. Naše tělo může fungovat jako alarm. Pokud začne houkat, další pokrok je závislý na naší reakci. Můžeme si vzít prášek, čímž alarm sice ztlumíme, ale pořád tam někde bude houkat, nebo pořádně zkontrolujeme, proč houká.
Zdravý duch je předpokladem zdravého těla. Pokud v sobě něco držíme, začne to zákonitě hnít.
Obvykle jsou to naše vzteky, lži, strachy, závislosti nebo obsese. Co v sobě potlačujeme, obvykle se podobným stylem projeví v nás samých – potíže s dýcháním, protože něco přiškrcujeme; potíže s trávením, protože něco držíme v sobě; psychické potíže, protože své emoce neprojevujeme; potíže s tlakem, protože nevypustíme páru nebo naopak neumíme zůstat v klidu; problémy se srdcem, protože moc upřednostňujeme rozumy před city... spousta metaforických spojení, která souvisí s našimi orgány, se vážou k naší duševní stránce.
Nic však nejde zevšeobecnit, protože jsme každý unikátním souborem buněk a fyziologických procesů. 3 miliardy srdečních tepů za život, 100 miliard buněk v mozku, 450 chloupků v obočí, 7 metrů tenkého střeva, 180 litrů přefiltrovaných tekutin denně v ledvinách, 700 milionů mrknutí, 55 metrů nehtů, 22 tisíc litrů potu, ujdeme pěšky pětkrát zeměkouli, naše cévy by měly za sebou 100 000 kilometrů... ať už jsou ta čísla přesná jakkoli, faktem je, že naše tělo zvládá nesčetně moc funkcí a je naprosto dokonale sestrojeno. Ale co mu dává všechny ty informace, jak se má chovat?
V současné medicíně se stále častěji dostává do popředí celostní medicína, kdy je předpoklad, že symptomy, které projevuje naše tělo, ve skutečnosti vycházejí z naší mysli. Ovládáme je dle naší víry a způsobu nahlížení na svět. Vědecky prokázané jsou například placebo a nocebo efekty.
Myšlenky – emoce – symptomy
To, o čem přemýšlíme, ovlivňuje náš život ve chvíli, kdy tomu přikládáme emoci. To děláme prakticky pořád, když hodnotíme, zda to, co se nám děje nebo co cítíme, je dobré nebo špatné. Ve skutečnosti dokážeme celkem spolehlivě rozeznat, co je pro nás dobré a co nám škodí, jen nad těmito signály často mávneme rukou.
Najít spojitost mezi konkrétní emocí a fyzickou příčinou může být složité. Existuje nespočet případů, kdy se lidé, kteří změnili způsob myšlení, dokázali vyléčit i z nemocí, nad nimiž si lékaři lámali hlavu. Ani nejlepší ultrazvuk totiž nesesnímá vaši duši. Zevnitř vychází vše, co jde ven.
Často si myslíme, že naše tělo reaguje na způsob, jakým se stravujeme, jak jsme aktivní, jak často cvičíme nebo zda se nacházíme v zimě či horku. Tělo je však inteligentnější. Jsou v něm odpovědi na všechno. Zda žijeme vyrovnaně, zda jsme se správnými lidmi, ve správném vztahu, zda to, co děláme, nám dává smysl, promítá náš postoj k lásce, penězům, štěstí nebo úspěchu. Můžeme se snažit balamutit sami sebe, ale taková je příroda, tak jsme se narodili a naše tělo je ve skutečnosti zhmotnělým ukazatelem toho, co se děje v našem životě.
Tělo vyzařuje
Vaše tělo vyzařuje to, co se odehrává ve vaší mysli. Samotný vztah k vašemu tělu se na těle promítá. Dřív jsem se nesnášel za to, jak vypadám. Až ve chvíli, kdy jsem začal své tělo vnímat zázračně, jako zázračnou nádobu, která mi umožňuje žít v tomhle světě, všechno filtrovat, vdechovat, ochutnávat, cítit, milovat... teprve pak se kromě pohmožděného sebevědomí vytratily i moje žaludeční potíže, kdy mi bylo bez zjevné příčiny fyzicky zle.
Udělali mi nespočet lékařských testů a nic nenašli. Chtělo se mi zvracet. Neustále jsem se něčeho bál. Strach z nemoci byl nakonec horší než nemoc samotná. Nevyléčili mě doktoři, ale nemocniční uklízečka. Řekla mi, že se nemusím bát, že to je jen v mé hlavě.
Myslím, že jsem v životě prodělal spoustu nemocí a že jsem si je všechny přivodil svým chováním a smýšlením. Pozor, nechci tu popírat viry, bakterie, dědičnost a příčiny vážných nemocí, které zcela vědomě neovlivníme. Věřím však, že dokážeme ovlivnit způsoby léčby, průběh nemoci a vybudovat si i silnou autoimunitu. Jak jsem si mohl myslet, že pocit zadrženého ponížení, viny, sebenenávisti nebo strachu zůstanou bez odezvy v mém životě? Prvním krokem k uzdravení bylo přijmout své tělo a začít ho milovat, zcela se s ním ztotožnit a žít v jeho pravdě.
A myslím, že když Freud dával obrovský význam sexualitě v našem jednání, tak to souviselo především s tím, jak přijímáme své vlastní tělo se vším, co nám oznamuje.
Nemoc je pohnutka ke změně
I když to často není zřejmé, protože nemoci často vychází z toho, co prostě vidět nechceme, když tělo volá o pomoc, je třeba ptát se proč. Jen si tak sednout a poslouchat sebe sama. Co tím chce říct? Proč se tak cítím? Co je skutečná příčina? Tyhle otázky jsou základní důvod, proč lidem zabírají terapie a meditace. Souvisí totiž s psychosomatikou, tedy spojením naší duše s naším tělem a v nejobecnější rovině spojení abstraktního a hmotného světa, které jsou jako jing a jang.
Někdy nám tělo říká, že bychom něco měli změnit nebo udělat, jindy bychom zase něco dělat neměli nebo se zkrátka jen zastavit. Poplach se spustí, když se vychýlíme z rovnováhy a nějaká část vah je příliš zatížená nebo se s ní naopak vůbec nezatěžujeme.
Léčit a pečovat sám o sebe není tak složité, jak se může zdát. Nemusíme být bravurními psychoterapeuty ani nemusíme znát encyklopedii anatomie. Smyslem tohohle článku je připomenout, že tahle nádoba, do níž jsme se zhmotnili, toho o nás ví víc, než toho kolikrát víme my sami o sobě a že někdy je třeba ptát se sebe sama, než se každou noc uspávat prášky nebo hasit šrámy duše ibalginem či xanaxem. Svět kolem nás nám dává neustále najevo, že chce, abychom ho potřebovali – abychom usilovali o slávu, o přízeň, abychom něco kupovali, něco měli – přitom my máme odpovědi v sobě, potřebujeme znát sami sebe.
Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
