Popis má jako slohový útvar nejrůznější specifika a existuje vlastně hodně cest, jak k němu při psaní přistupovat. Jsou čtenáři, kteří se popisným pasážím vyhýbají jako čert kříži, jiní jsou zase raději, když se svými myšlenkami co nejvíce přiblíží představě autora. Osobně raději zapojuji svou vlastní představivost, ale popisné postupy jsou při psaní důležité hned v několika ohledech: když chceme popisovat prostředí, zaměřit se na něco specifického místo obecného, někomu předávat pracovní postup nebo třeba popsat vzhled hlavního hrdiny.
Slohový útvar: Popis a charakteristika
Pisatelé se někdy popisu obávají, přitom na něm není příliš co pokazit. Zkrátka se snažíme textem vyobrazit to, co smyslově vnímáme – co vidíme, co slyšíme, co cítíme... případně se snažíme někomu něco vysvětlit.
Samotný popis se někdy zaměňuje s charakteristikou. Je to velmi podobné, ale charakteristika se zaměřuje zejména na vzhled a vlastnosti. Nejčastěji se pojí s nějakou postavou, u níž se snažíme popsat, jak vypadá a zároveň, jaký je její charakter. Popis se pojí třeba i s předměty, které se vyznačují nějakou funkcí, materiálem, specifickým užíváním a nevyužívá se u něj tolik taková ta vnitřní hodnota, jako jsou psychické dispozice či naše subjektivní pocity.
Podle toho, jak něco popisujeme, pak samozřejmě můžeme popis dělit ještě na prostě sdělovací – tedy takový, který sdělujeme třeba kamarádovi či běžnému člověku – a odborný, jenž je určený užší skupině lidí obvykle v konkrétním oboru a můžeme ho využít například při psaní diplomové práce.
Ze školních lavic si jistě pamatujeme některé slohy, jež se zaměřovaly právě na popis (krajina, výhled z okna, váš pokoj, oblečení).
Někdy se však popis plete i do vyprávění, například při popisování pracovního postupu nebo když místo vyprávění jen popisujeme, co někdo dělá a říká, místo abychom skutečně vyprávěli, užívali dialogy nebo oživovali děj.
Cvičení: Architektura kolem nás
Řekl bych, že chceme-li se zdokonalovat v popisování světa kolem nás, jedním z nejlepších cvičení je zaměřit se na architekturu. Dobrý popis má co do činění s širokým spektrem slovní zásoby, a zvláště architektonické prvky v sobě skrývají rozmanité termíny a detaily.
První doložený architekt z Egypta, Imhotep, který je spojován zejména s Džoserovou pyramidou, je už z roku 2650 před naším letopočtem. Architektonické stavby a prvky nás provázejí dějinami a jsou všude kolem nás jako nevyčerpatelná studnice inspirace.
Nemusíte být obklopeni barokními chrámy, věžičkami, sloupořadími ani moderními designovými obchodními centry. Architektonický ráz má i vesnická chaloupka či zřícenina na periferii města. Zaměřte se na stavební materiál (cihla, kámen, sklo, dřevo...), tvar a rozložení (obdélníková místnost, kulatá rotunda, špičatá věžička, hrbolatá stěna), barvy a jejich vzezření (zašedlá, lesknoucí se, mdlá, sytě rudá, čistě bílá), typ (románský, renesanční, barokní, socialistický...) nebo stavební prvky (římsa, lodžie, zábradlí, schodiště, okenice, klenba, parapet...).
Příklad řecké a římské monumentální architektury: "Zřetelně zachovává strukturu starší dřevěné architektury, často až do nejmenších detailů. Sloup je kmen stromu, hlavice někdy napodobují koruny palem. Sloupy často tvoří kolonádu nebo ochoz kolem vlastní svatyně, někdy i ve dvou nebo ve třech řadách."
Někdo si řekne, že takový sloup je vlastně elementární záležitost, ale máloco má tolik vlastností a možností k rozvinutí detailního popisu. Co se zaměřit na dřík sloupu, architráv, kladí, patku, hlavice, abakus, plintus, žlábky, štíty, destičky, základny, oblouky či klenby? A kolik druhů sloupů znáte? Sloup telegrafního či elektrického vedení, sloup veřejného osvětlení, pilíř, sloupy informačního zařízení (sloup dopravní značky, sloupek návěstidla, rozcestníku, sloup ve funkci vysílací věže... a co třeba novinový sloupek nebo když někdo jako sloup stojí!
Když jsem byl malý, nevnímal jsem kouzla architektury kolem sebe, dnes mi pouhá procházka po ulici připomíná, v jak rozmanitém prostředí se lidská společnost nachází a kolika různými způsoby lze popsat místo, kudy každodenně procházíme. Právě architektura je něco, co utváří ducha místa a navozuje emoce a celkovou atmosféru, ráz.
Struktura popisu
Vrátím-li se na chvíli ke slohovým pravidlům, ať už se jedná o slohový útvar či architekturu, vždy je nutné dodržovat strukturu. To znamená, že při popisování je třeba udržet určitý řád, například danou věc popisujeme odshora dolů, zleva doprava nebo odděleně popisujeme výše zmíněné vlastnosti a jevy, přičemž hlavní rysy by měly být v popředí, v textu tedy v prvních odstavcích. Základní rada je tedy postupovat od obecnějších rysů k detailnějším.
Jako každý slohový útvar – jedná-li se pouze o popis, a nikoliv o součást komplexnějšího díla – dodržujme jasný nadpis, klíčové slovo u popisované věci, oddělujme odstavce dle toho, co zrovna popisujeme (jeden odstavec jednomu popisovanému kritériu, nemíchat to mezi sebou) a v závěru něco vyzdvihnout nebo dodat informace, jež se k samotnému popisu nehodily.
K oživení textu můžeme užívat přirovnání (nosník křehký jako klacík) nebo třeba personifikaci (dýchá svou atmosférou). Květnatosti popisu se meze nekladou. Lze na tom celkem dobře posoudit spisovatelské kvality, protože jen tak někdo nedokáže popsat něco, co nám připadá všední, tak, aby to získalo duši.
Netřeba používat sofistikovaný jazyk ani vyloženě úzce odbornou terminologii, chceme-li, aby si dokázal čtenář jednoduše udělat obrázek o tom, co popisujeme. Méně je někdy více a neutrální jazyk může být plus.
Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.
