Jak na Instagram aneb jak jsem získal followery a zase o ně přišel

Tímto příspěvkem bych vás rád pozval na svůj Instagram, kde se snažím spojit obrazové výstřižky se životní filozofií a myšlenkami ze zdejšího blogu. Zároveň bych vám rád něco pověděl o tom, proč jsem se vydal cestou právě Instagramu a co jsem o něm zjistil.

Jak jsem se dostal přes 4000 followerů

Na začátku chce každý prorazit a stát se influencerem, a proto zkouší ty nejrůznější cesty. Všechno se začalo točit okolo čísel, lajků, komentářů a dalšího engagementu. Když jsem si zakládal Instagram, měl zcela jiné restrikce a mnohé metody, jak získávat odběratele, už zkrátka nejsou možné. Předně bych chtěl říct, že jsem na Instagramu nezačínal ve spojení s blogem, ale měl jsem ho jen jako osobní profil, kde jsem získával dopamin pomocí falešných čísel.

Přejděme k tomu, jak jsem získal tisíce odběratelů a ponechme všechny morální soudy stranou. Vydal jsem se tehdy cestou těch nejpopulárnějších hashtagů, lajků za lajky, všemožné sledování celebrit, na něž se lepili další followeři. Nejvíce vždy zafungovalo sledovat co nejvíce lidí, kteří své sledování opětovali. Aby vše dobře vypadalo a ukázala se falešná sláva, měl jsem aplikaci, která mazala ty, kteří odběry neopětovali. Dalo se to vyfiltrovat tak, aby se vám nespamovala zeď. Tolik k metodám, které využívali tou dobou snad všichni, kdož dosáhli nějakých větších čísel.

Co stále přetrvává, nejpopulárnější zůstávají selfie.

Proč se to tak dělo? Algoritmus na Instagramu ukazoval obsah skutečně většině lidí, kteří vás sledovali, takže obrázek měl mnohem větší dosah. Kdo měl hodně odběratelů, měl zároveň lajky, i kdyby vyfotil třeba záchod nebo postoval na chlup stejnou fotografii jako někdo, kdo za ni nedostal nic. Takhle si Instagram nabral svou základnu a pak začal s omezeními a změnil algoritmus. Je to špatně? Podle mě ne.

Jak Instagram změnil algoritmus

Zásadní změna nastala, když Instagram přestal postovat příspěvky podle času, ale filtroval obsah dle toho, co sám uznal za vhodné. Na základě lajků uživatelů doporučuje a řadí příspěvky tak, že pokud u něj není dostatečná aktivita, příspěvek se dostává k mizivému procentu uživatelů, včetně vašich sledujících. Logicky člověka napadne, že čím více sledujících, tím k více lidem se příspěvek dostane a bude mít šanci i na větší aktivitu (engagement). Je to ale spíše naopak.

Instagram vydal zprávu, že by zcela skryl počty lajků pro větší psychickou pohodu uživatelů, ovšem je to vesměs proto, že na počtu lajků už dnes nezáleží. Je to sice to první, co uživatel vidí, ale algoritmus začne být po čase nekompromisní a obsah bude zobrazovat méně a méně sledujícím ve víře, že si zaplatíte placenou reklamu.

Jako ve všem platí, tajemství není v kvantitě, ale v kvalitě, a tak to je také u sledujících. Co jsem odpozoroval, při sdílení příspěvku ho Instagram zobrazí jen malému počtu sledujcích a na základě jejich aktivity jej rozesílá dál. Čím víc má člověk sledujících, tím je také větší pravděpodobnost, že velká část z nich zůstane neaktivní, nebude na příspěvek nijak reagovat. Skutečně aktivní sledující jsou jádro úspěchu. Dále:

• Populární hashtagy dostávají tzv. "shadowban" – Příspěvek s nejčastěji používanými hashtagy, jako je #likeforlike #photooftheday #selfie #love a mnohé další se zkrátka ve feedu hashtagů nezobrazují, a co je horší, nezobrazí se ani ve feedu jakýchkoliv dalších hashtagů pod příspěvkem.
• Na čase záleží – Instagram vydal prohlášení, že neměří lajky v čase, ale že to tak není, pozná každý, kdo vidí, jak si vede příspěvek během první hodiny a jaký dosah má poté během dne. Čím více aktivity během prvních minut po sdílení, tím větší šance na vyšší dosah. Stejně tak je znát denní doba, kdy se příspěvek publikuje.
• Podobné příspěvky zapadají – Pokud publikujete podobný obsah dokola, zapadne. Takové příspěvky užívají obvykle stále stejné hashtagy.
• Počet sdílení za den – První příspěvek za daný den má téměř vždy šanci na větší dosah než jakýkoliv další. Obecně je lepší publikovat méně často. Čím větší časový rozestup mezi příspěvky, tím větší dosah.
• Klamání také nepomůže – Že používáte externí appky už Instagram pozná a umí za to hezky trestat. Nepomáhá ani schovávání hashtagů do komentářů nebo označování mnoha profilů na fotkách. Paradox: čím méně označujete, tím lépe, snad kromě polohy, která láká lidi z dané lokace.

Uvědomění aneb jak jsem přišel o své followery

Máte-li profil napojený na facebookovou stránku, Instagram umožňuje přehled rozličných statistik. Pro mě jsou nejdůležitější 3 ukazatele: výše zmíněný dosah, počet zobrazení a počet lidí, kteří si daný příspěvek uloží. Pokud si dosah spojíte s počtem lajků, přibližně zjistíte, jak moc dokázal příspěvek opravdu někoho oslovit. Dosah se stává novým lajkem a jen ten ukazuje skutečnou popularitu vašeho profilu a aktivitu sledujících. Počet zobrazení vám ukáže, zda je příspěvek dobrý natolik, že se k němu někdo vracel, anebo naopak že si jej lidé jen zobrazili a nevyvinuli žádnou další aktivitu, tedy nulové zaujetí. A nejlepší odměnou je, když si příspěvek někdo uloží do své sbírky.

Jednou jsem si tedy uvědomil základní věc, tedy že vůbec nezáleží na všech těch viditelných číslech. Čím větší je číslo, tím jsou odběratelé odcizenější a mnohé jsou jen falešné účty. Navíc se kvůli tomu příspěvek nedostal k lidem, které by mohl skutečně oslovit. Uživatelé si tedy často mažou lidi, které sledují, ale měli by spíše mazat ty, kteří sledují je.

Když jsem začínal s Instagramem pro Jerryho Writera, rozhodl jsem se změnit taktiku a smazal tisíce všelijak získaných sledujících. Nechal jsem tam převážně jen české uživatele a zaměřil se na české publikum. Při sdílení myšlenek z blogu přeci jen užívám pouze češtinu, které světoví uživatelé málokdy rozumí. A světe div se, aktivita i dosah se po smazání těchto "duchů" mnohonásobně zvýšily, stejně tak počet nových českých sledujících.

Hlavní poselství

A teď to hlavní na závěr. Ve chvíli, kdy začnete sdílet skutečně něco osobitého a nebudete se tolik snažit, začnete mít ze všeho mnohem větší radost. Vždycky jsem si říkal, že bych byl rád, aby se můj blog dostal k co nejvíce lidem, ale někdy je lepší mít menší základnu s lidmi, s nimiž si můžete opravdu psát, než mít jen rychle získanou armádu neviditelných pozorovatelů.

Co se buduje pomalu, déle vydrží. Lidé chtějí zkratky, ty ale neexistují.

Vytvořil jsem tedy nový koncept černobílých orámečkovaných obrázků a citátů z mých knih prostě proto, že se mi to tak líbilo, i když vím, že instagramový algoritmus předem upravené rámečky také dvakrát nemusí. Nicméně chtěl jsem se aspoň trochu odlišit, protože hezčí fotky než profesionální fotografové stejně sdílet neumím.

Lajků už tedy není tolik, ale když zjistíte, že někteří lidé si vaše příspěvky skutečně ukládají, začnou o nich psát nebo je dokonce přeposílají dál do svých stories, je ten pocit mnohem uspokojivější. 

Nebudu lhát, že z vyšších čísel radost nemám, pořád ukazují aspoň nějaký progres, jen se mění způsob, jakým se na progres dívám.

Vím, že je spousta lidí, pro něž je svět sociálních sítí něco zbytečného až otravného, nicméně já o nich píšu proto, že mi skutečně pomohly poznat nové zajímavé lidi a čtenáře a dovolily mi, aby byl i můj hlas slyšet. Hlas kluka z malého města a jeho pokojíčku. Vždy budu upřednostňovat osobní kontakty, ale zároveň si uvědomuji obrovské výhody internetové komunikace, která je zbytečná jen ve chvíli, kdy s ní nepracujete tak, aby vám přinášela radost.