Vyrazit do Pobaltí mě s přítelem napadlo jako určitý protest proti cestování do těch nejznámějších letovisek. Malé pobaltské republiky bývají neprávem opomíjeny turismem a kdekomu dělá stále problémy vyznačit je na mapě nebo přiřadit k nim správná hlavní města. Všechny jsou členy Evropské unie, takže cestování není nijak zvlášť omezené a mně se jen potvrdilo, že cestovat do míst, o nichž toho vlastně moc nevíte, vás nejen vždy příjemně překvapí, ale získáte poznání, které vám zkrátka nenatlučou do hlavy ani atlasy a učebnice.
První zastávka: Litva
Přejezdem přes Polsko je Litva první a nejjižnější pobaltskou zastávkou. Hlavním městem Litvy je Vilnius, kde žije téměř 540 tisíc obyvatel. Zajímavostí je, že samotná Litva má pouze 2,8 milionů obyvatel. Tento jev, kdy je značná část obyvatelstva nahuštěna pouze v hlavním městě, zatímco zbytek je venkov či menší městečka, je společný také pro Lotyšsko a Estonsko. Historie Litvy je narušena neustálými okupacemi ze strany SSSR. Nejznámější je pak pakt Ribbentrop-Molotov z roku 1939, dohoda mezi Stalinem a Hitlerem, následovaly německé a sovětské okupace v letech 1941 až 1944. Litva si zažila hodně, statisíce obyvatel byly během války zavražděny během židovských masakrů a hlavní město Vilnius bylo pod nadvládou Poláků a Sovětů.
Při procházení hlavním městem si nelze nevšimnout, že Litevci jsou silně katolický národ (až 79 %). Kostely, chrámy, symboly a jiné náboženské stavby lze spatřit na každém kroku. Katolická víra znamenala během komunistické a ruské nadvlády útočiště litevského národa. Jakýmsi středobodem Vilniusu je pak Katedrála svatého Stanislava a Vladislava.
Nad ní se pak na vysokém kopci rozprostírá Gediminasův hrad. Během procházení ulic Vilniusu mě zaujala kromě typicky bílých budov například Ostra Brama, což je městská brána ze 16. století a zbožné místo. Drtivá většina lidí, kteří kolem procházejí, se pokřižují u obrazu svaté Marie. Dalšími zajímavými místy jsou například Hora tří křížů, Kostel svaté Anny nebo Kostel svatého Jana. Abychom však nezůstávali pouze v hlavním městě, jednou ze známých památek Litvy je také Hora křížů. Tento umělý pahorek je symbolem Litevců vůči okupačnímu sovětskému režimu a je zde více než 100 000 křížů, jejichž počet neustále roste.
Druhá zastávka: Lotyšsko
Po Litvě jsme se vydali směrem k Lotyšsku. Do hlavního města Rigy už jsme jeli podél baltského pobřeží. Přestože jsme tam byli na podzim a Pobaltí má pověst deštivého a větrného území, my si ho užili v krásném slunečném svitu. Lotyšsko je také bývalou sovětskou svazovou republikou (až do srpna 1991), žije zde okolo 2 milionů obyvatel, je známé pro své jantary nebo čokoládu. Drtivou většinu lotyšského území tvoří lesy, orná půda a pastviny, téměř 700 000 obyvatel se tak shromažďuje v Rize, jíž se přezdívá Paříž východu. Je zároveň největším pobaltským městem.
Tohle je výhled na Rigu z budovy lotyšské Akademie věd, která je nápadně podobná třeba ikonické budově ve Varšavě. V ulicích Rigy jsme často narazili na nejrůznější trhy a venkovní nákupní centra, kde se prodávaly hlavně ryby, ovoce, sýry a další potraviny. Historické centrum Rigy je zapsáno jako památka UNESCO, je typické svou secesní architekturou.
Na rižském náměstí se nachází Dům Černohlavců, který najdete snad na každé turistické pohlednici. Výrazná dřevěná věž při výhledu na Rigu je z Kostela sv. Petra. Do kostelů v Rize se dostanete zdarma, nabízí krásné zdobení i architekturu. V centru můžete najít také pomník Svobody, rižský dóm nebo domy zvané Tři bratři.
Třetí zastávka: Estonsko
Estonsko se liší zejména národností a jazykem, estonština patří mezi tzv. ugrofinské jazyky. Jako nejsevernější z pobaltských zemí má celkem 1,3 milionů obyvatel. Nachází se zde více 1400 jezer a značné množství močálů, bažin a rašelinišť, kterých si při cestování nelze nevšimnout. Význačným centrem je tedy znovu hlavní město, kterým je Tallinn. Dříve se Tallinn jmenoval Reval. Na jedné z nejznámějších vyhlídek na Staré město Tallinnu se malebně rýsují červené stříšky, domečky a věžičky.
V Tallinnu stojí za to vidět hlavně opevněné historické centrum. Je zde například Radniční náměstí s gotickou katedrálou, hanzovní a kupecké domy, které na vás okamžitě zapůsobí svoji téměř středověkou atmosférou a kamenné stavby. Nemohu opomenout ani ruskou pravoslavnou katedrálu Chrám svatého Alexandra Něvského. Mně osobně se ale stejně nejvíce zamlouvalo ono historické kouzelné centrum, kde se člověk cítí jako v pohádce.
Výhodou Tallinnu je, že leží na jižním pobřeží Finského zálivu, je tedy lemován mořem a zajímavé je i sledovat velké trajekty na pobřeží. Tallinn je totiž důležitým dopravním centrem, spojuje se například se Stockholmem nebo Helsinkami, kam jsme také vyrazili.
Poslední zastávka: Finsko
Finsko jako takové se nepočítá mezi pobaltské republiky, ale z Tallinnu je to trajektem kousek, takže se cesta přes záliv zaručeně vyplatí. Helsinky jsou stejně jako Tallinn přístavním městem, nabízejí tu pravou severskou atmosféru. Při plavbě trajektem poznáte krásy Baltského moře, malých ostrůvků s ještě menšími dřevěnými domečky. Centrum Helsinek leží na poloostrově Finského zálivu, jsou hlavním městem Finska a žije zde zhruba 650 000 obyvatel.
Čeho jsme si všimli během dne, je naprostá nestálost počasí. Myslím, že to byl jediný den v mém životě, kdy jsem během asi tří hodin zažil mrazivou sněhovou vánici, urputné vedro a ohromný slejvák, abychom se po zbytek dne mohli procházet v příjemných 20 stupních se sluníčkem na finských ostrůvcích, zejména ve známé námořní pevnosti z 18. století, jež nese název Suomenlinna.
V centru města se nachází hned několik přenádherných staveb. Na všech fotografiích se nejvíce vytahuje evangelická katedrála, ale krásný je také kostel na Temppeliaukio nebo pravoslavný Chrám zesnutí panny Marie.
Při cestě po Pobaltí se mi Helsinky líbily asi nejvíc, okouzlily mě svojí večerní atmosférou, trhy, ale zároveň moderním centrem. Oproti pobaltským republikám se zde ale pohybují ceny o dost výš. Abych však mohl referovat o Finsku jako takovém, myslím, že na to Helsinky nestačí. V severských zemích je zajisté jejich duší krásná příroda a její úkazy, proto doufám, že je jednoho dne ještě více procestuji. Pokud však tápete, kam vyrazit, všechny výše zmíněné destinace mohu jen doporučit. Vážou se mi k nim krásné vzpomínky a vždy, když narazím náhodně na nějakou fotografii z těchto míst, hrdě prohlašuji, že tady jsem byl a tady jsem stál a tudy jsem se procházel.
