Tajná ingredience veškeré úspěšné tvorby

Hodně lidí tápe nad tím, co dělá dobré dílo dobrým dílem. Jaká je vlastně ta hlavní esence, která zaručí jeho kvalitu? Také jsem nad tím přemýšlel, ale recept na úspěch nečekejte, protože úspěch vidí každý jinde. Pro někoho je úspěch samotné vytvoření díla, v němž kdokoli vidí kvalitu, a jiným zase stačí, když se dílo prodává, i když je kritizováno ze všech stran. Základní premisou zůstává, že nejsladší ovoce přináší trpělivost, čas, píle a dlouhodobá práce, ale dnes bych chtěl hovořit spíše o takové té jiskře, která přeskakuje mezi uměleckým počinem a okem pozorovatele. Najít určitou rovnováhu bývá těžké, přesto podle mě existuje jedna ingredience, která činí dílo jedinečným.

Co přimíchat do svého díla?

Věřím tomu, že každému sluší nejlépe to, co je mu nejvlastnější. Hlavní ingrediencí čehokoli, co tvoříme, by tedy podle mě měla být právě osobitost. Definice osobitosti by se mohla pojit se slovy jako svéráznost, individualita nebo originalita. Dát do díla osobitost znamená nakrmit jej tím, co vychází z nás samých.

Být kreativní a tvořit znamená otevřít se a nechat prostor tomu, co dřímá uvnitř nás, aby nadělalo nějaký ohlas také všude okolo.

Mohli bychom hovořit o dokonalé formě, vytříbenosti, uhlazenosti, hloubce, vědomosti, přínosu či oduševnění, ale bez osobitosti dílo zapadne. Osobitost lze spojit s něčím jako duše, chceme-li hovořit více filozoficky. Stejně jako naše víra. Jakékoli kopie jsou pouhé náhražky a obvykle nefungují. Jistě, můžeme se svézt po současných trendech a odevzdat svou osobitost do rukou automaticky generované líbivosti, ale díla, která přetrvávají v čase, jsou nakonec vždy taková, jež se zásadně liší od ostatních a přinášejí něco nového.

Lze vytvořit ještě něco nového?

Otázka, jestli se v dnešní době dá vůbec vytvořit ještě něco nového, napadne každého, kdo nechce, aby se v jeho příběhu objevilo klišé, nebo kdo touží po originalitě. Originalita je záhadná věc. Jeví se téměř vždy jako něco nového, ale faktem je, že všechna díla kolem nás vychází z něčeho jiného.

Tahle určitá intertextualita, neboli propojení děl, se vyznačuje také určitým eklekticismem. Eklekticismus je způsob tvorby nebo práce, která sice čerpá z cizích zdrojů nebo ze starších úspěšných děl, ale vybírá si z nich to, co se zrovna hodí. Jednoduše řečeno: eklektici kopírují různá díla a všemožně je mísí a slepují dohromady.

Intertextualita označuje jakýkoli vztah textu k jiným textům. Přičemž mluvíme-li o textu, můžeme tím myslet cokoliv jiného, co nám dodává inspiraci – filmy, cestování, zkušenosti, jiní lidé, knihy, příroda, bolest, hovor cizích lidí, zajímavá reklama atd.

Moje rada pro tajnou ingredienci do každého díla, kterou minimálně já vždy ocením, je využít eklekticismus v soukromém životě. Vybírejte si ze svého života podstatné momenty a to, co vás něco důležitého naučilo, přimíchejte do příběhu, jenž vám přijde zajímavý. Namíchejte okolo toho formu, která vás oslovuje a vytvořte takovou polévku, aby vaše dílo překypovalo mnoha jedinečnými knedlíčky, tedy autentickými prvky. 

Tahle autentičnost vychází tak trochu z lidského bláznovství, aneb to, čím se odlišujeme od ostatních, bývá zpravidla něco podivného, ale zato zajímavého.

Možná, že nikdy nevytvoříme něco zcela nového, ale samotné životní situace mají často obecný vzorec, v němž se konzumenti vašich děl mohou najít, ztotožnit se s tím a předávat dál. Dílo nemusí být šokující a vymykat se všem normám, ale mohlo by spojovat obecnou rovinu, která dokáže promlouvat, s rovinou osobní, jež vychází z vás samých, ze zkušeností, z duše – zkrátka z oné osobitosti.

Esence tvůrčího umění

Na závěr jen připomínám, že tvůrčí umění má tisíce tváří. Nedávno se mě někdo ptal, jestli lze považovat legrační fejetonky na Instagramu za tvůrčí umění? Samozřejmě, že ano. Do všeho, do čeho dáváme kus sebe, jakkoli se vyjadřujeme, jakékoli emoce předáváme, lze označit za tvůrčí umění.

Všichni máme svůj hlas a promlouváme k ostatním různě. Nemusejí to být vznešená slova ani vysoká pozérská gesta.

Na tvůrčím procesu je nejúžasnější ona svoboda, s jakou se s ním můžeme vypořádat. Naše osobnost je esence; forma je jen něco, do čeho ji zabalujeme. Nikdo neříká, že umění musí mít cíl a pravidla, že musíme vždy něco předávat, že musíme tvořit kvalitu... Jen prosím, nebuďme jen genericky kopírované výtvory kláves ctr+c a ctrl+v.