Náš život je symbolický aneb význam symbolů v našem světě

Symboly jsou všude kolem nás. Může to být plyšák, který pro nás znamená více než jen hračku, neboť nám připomíná někoho, koho máme rádi. Může to být obraz na zdi, který nás nějak inspiruje. Necháváme se tetovat, abychom vyjádřili něco, co je nám vlastní. Symboly nám pomáhají interpretovat skutečnosti, které nedokážeme vidět zcela jednoznačně. Je to něco, co má skrytý význam, nejen ten, který je na první pohled patrný. Dnes bych se chtěl věnovat opravdu složitému tématu, tedy tomu, že celá naše existence je jednou velkou symbolikou.

Co je symbol

O symbolech, znacích, ikonách a dalších jevech se můžeme dočíst nejen ve filozofii, ale třeba i v lingvistice či psychologii. Pojmy se rozlišují dle toho, jak moc jsou konkrétní, co mají označovat, jak danou věc označují nebo jak fungují. Pro dnešní potřebu stačí, když si řekneme, že symbol je obvykle něco, co v sobě skrývá význam. Významy obvykle věcem přisuzujeme my sami nebo pomocí společenské dohody:

• Slovo označuje nějakou skutečnost
• Strom symbolizuje život, větve jeho rozvětvenost, kořeny zakotvenost
• Červená symbolizuje zákaz nebo zastavení
• Holubice symbolizuje svobodu
• Srdce symbolizuje lásku
• Slunce symbolizuje den, měsíc zase noc apod.

Kromě základní definice tedy dáváme věcem kolem nás ještě nějakou vyšší, rozvětvenou definici, jež je převážně založena na naší víře. Víru považuji za základní složku našich životů, a tím nemyslím víru v náboženské znaky, ale víru obecnou. To, čemu věříme, to si nějak vykládáme, dáváme tomu intenzitu, důležitost, své vlastní významy, až nakonec žijeme ve zcela symbolickém životě, jenž si sami z těchto různých významů poskládáme.

Když ještě zabrousím trochu do teorie, symbol je smysly vnímatelná skutečnost, která poukazuje na to, co jimi vnímatelné není. Zakladatel moderní sémiotiky Charles Peirce pak rozdělil symbol na index (znak je něčeho součástí; kouř je znakem ohně), ikonu (značka, obrázek, piktogram, třeba na veřejných toaletách) a to, co je dáno tradicí či konvencí (slova, obyčeje, číslice, dopravní značky).

Význam symbolů v našich životech

Uvědomme si, jak důležitou roli v našich životech hrají symboly. Všechno, co vidíme, co říkáme, co cítíme a jinak posuzujeme smysly, má nějakou symbolickou rovinu, podle které své životy řídíme. Stačí se jen zamyslet nad tím, jak moc nás v životě ovlivňují slova, jak nás ovlivňuje víra, jak nás ovlivňují média nebo co všechno lze vyčíst z našich snů.

Stejně jako sny k nám mluví v symbolech, domnívám se, že podobně k nám mluví i samotný "reálný" život. To, co se nám zdá ve snech, není skutečné, ale vždy to něco znázorňuje. Netřeba hledat ve snářích. Nikdo jiný nevidí do naší vlastní hlavy a neví, co pro nás jednotlivé symboly znamenají. Odpovědi na své sny nalezneme pouze ve vlastních interpretacích. Vy sami musíte zjistit, co pro vás znamená třeba strom ve snu – jak vypadá, jaké ve vás vzbuzuje pocity, jaký jiný význam se za ním skrývá.

Máloco je na první pohled přesně takové, jaké se to zdá.

Kdybychom totiž neuměli mluvit a definovat jednotlivé věci kolem sebe, museli bychom je také prožívat pomocí emocí a víry. Takový je totiž univerzální jazyk vesmíru. Vesmír k nám nemluví slovy, ale událostmi a věcmi v našem životě, které něco symbolizují. A na nás je rozklíčovat, co přesně by to mělo být.

Symbolický život

Rád hovořím o subjektivním idealismu, jenž vysvětluje to, že celý svět ve skutečnosti vychází z nás samých, z naší vlastní subjektivity. Naše duše je určitá nemateriální existence, která se potřebuje vyjadřovat a dělá to pomocí symbolů. Vytváří proto takovou realitu, aby se mohla rozvíjet.

Symbolický interakcionismus – přístup, který zkoumá společnost skrze interakci jedinců a její interpretaci; každý jedinec si interakci nějak interpretuje a přisuzuje jí význam 

Když si všimnete, všechno v životě je vytvářeno k rozvíjení, ke zdokonalování. My sami tu nejsme výjimkou. Každou chybou se učíme, každým pohybem posilujeme, každou zkušeností jsme více obrnění, každým poznáním jsme moudřejší apod. Stejně, jako když roste květina. My sami si toto poznání projektujeme kolem sebe. Něco jako duše projektuje symboly všude kolem nás, my jim přisuzujeme významy a důležitost na základě naší víry a podle toho někam směřujeme.

Vytváříme si přesně takovou realitu, kterou potřebujeme zažít.

Takže si představme, že to, co se nám v životě děje, není to, co na první pohled vidíme. Skutečné není to, co vidíme, ale to, čemu věříme. 

• Naše nemoci nejsou jen nemoci, ale vycházejí z nějaké symboliky – potlačení, strachy, smutek, bolest. 
• Naše prohry neznamenají prohru, ale poučení – co je důležité, co děláme špatně, co znamená prohrát. 
• Naše vztahy nejsou jen vztahy ale způsoby, jak poznáváme sami sebe – přitahujeme stejné typy lidí, nebo naopak se skrze druhé definujeme. 
• To, co čteme nebo posloucháme, není jen kniha nebo film, ale symbol toho, co máme rádi, čemu se věnujeme, co nás zajímá nebo za čím jdeme. 
• Prostředí, v němž se nacházíme, může být odrazem toho, jaké vlastnosti máme, jak nás ovlivňuje to, na co každý den koukáme nebo co nám to připomíná.
• Naše fotografie nemusí být jen fotografie, ale způsob, jak se sami na sebe díváme.

Jak vlastně symboly fungují

Pokud přijmeme fakt, že ve světě někdy do sebe věci až příliš zapadají, zjistíme, že všechno kolem nás se tvoří za nějakým účelem a smyslem a nejde jen o nahodilou reakci. Samotné symboly se rozprostírají pomocí našich smyslů, absorbujeme je a interpretujeme. Většinou se nad nimi nezamýšlíme a bereme je jako prostý fakt a myslíme si, že to, co vidíme, je vždy to, co vidíme. Nepřipouštíme si možnost iluzí.

Když se však zamyslíme – a nejlépe se to dělá po čase, když si uvědomujeme, že naše zkušenosti nás vlastně posunuly dál – zjistíme, že vše okolo nás může mít určitou asociaci a že význam, který všemu dáváme, naprosto zásadně rozhoduje o kvalitě našeho života. 

Jak se ke světu stavíme, koho považujeme za přítele, jak reagujeme na události, jak si věci vykládáme nebo jak moc je prožíváme – to všechno je životní náplň, okolo níž se točí štěstí.

Symboly v našich životech fungují tak, aby nám něco připomínaly a vedly nás. To, co se nám děje, má vždy nějaký význam, jenom my máme tendenci nad tím mávat rukou, přisuzovat to náhodě a žít tak poněkud chaoticky. Možná, že si často lámeme hlavu nad tím, co se nám vlastně snaží všemi symboly život říct, ale třeba jen pochopíme divadelní hru až po jejím skončení. To nám však nebrání ovlivňovat její děj tak, abychom se toho naučili co nejvíc.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.