5 důvodů, proč miluji Liberec

Přestože jsem se narodil v Mladé Boleslavi a měl jsem tu čest během studií bydlet také dva roky v matičce Praze, nakonec jsem svůj domov přeci jen našel v Liberci. Město pod Ještědem, kde se říká, že buď prší, nebo je to do kopce, si mě nakonec získalo tím, že je to alternativa mezi pro mě chaotickým a přelidněným velkoměstem a betonovou panelákovou plackou opředenou Škodovkou, jakou pro mě bohužel vždycky Boleslav byla. A jak už to tak bývá, místa, která máme nejraději, jsou opředena těmi nejkrásnějšími vzpomínkami.

 

1) Liberecká radnice

Když jsem poprvé bloudil po vysokoškolských budovách a mířil přes Náměstí Dr. Edvarda Beneše, poprvé jsem si uvědomil, že Liberec je zdobený nesmírně krásnou architekturou. Liberecká radnice svými věžemi dominuje už z dálky, ale krásné budovy a spojení historie a moderna můžeme vidět téměř všude.

Před radnicí můžeme spatřit jednoho z libereckých maskotů, kterým je kromě bílých tygrů z liberecké zoo také Neptun, jenž vystává na kašně, a na nejvyšší věži je ještě Rytíř. Hned za radnicí pak stojí známé divadlo F. X. Šaldy či Krajská vědecká knihovna. Benešák je celkově dějištěm všemožných kulturních akcí, díky čemuž se zdá být město neustále plné života. 

2) Liberecká přehrada 

Snad mým nejoblíbenějším místem je ale liberecká přehrada. Pokud bych si měl ve svém životě vzpomenout na ty nejkrásnější okamžiky, zaručeně bych si vždy vybavil letní posezení na liberecké přehradě, kde si cestou na kampus (kam posléze ani nedojdeme) dáme pivo nebo kofolu. Přehrada leží v centru města, přesto je obklopena lesem a přírodou.

Právě zeleň je něco, co se mi na Liberci líbí. Mít se kousek od centra kam schovat k vodě a připadat si jako v přírodě je vlastně opravdová výhoda většího města a málokde to takhle opravdu je. A když máte kolem sebe ty, jež máte nejradši, zjistíte, že vám vlastně nic nemůže chybět. Zvlášť pokud se na libereckou přehradu díváte přímo ze svého okna.

3) Ještěd

Při vychvalování Liberce na Ještěd nemohu zapomenout. Kopec se známým špičatým hotelem a televizním vysílačem malebně dokresluje horské hřebeny, které celé město obtáčí. A že na Ještěd má vždy cenu se podívat, dokazují i všemožné rozmary počasí, protože při každém z nich Ještěd nastaví jinou tvář. Jinak vypadá při východu a západu slunce, jinak za slunečného počasí, jinak za mlhy. Někdy je holý, jindy popadaný hustým sněhem.

A výhled z Ještědu, z té výšky 1012 metrů nad mořem, je sám o sobě kouzelný. Vedou sem lanovky, opodál je lyžařské středisko. Paradoxně jsem se na Ještěd vydal až po promocích, protože panovala taková městská legenda, že kdo jej navštíví dřív, tak nedostuduje. Určitě je to ale místo, které na vás bude mávat téměř z každé liberecké uličky.

4) Koleje Harcov

Vysokoškolské koleje na Harcově právem vyhrávaly ceny nejlepších kolejí. Nabízejí hospůdky na každém kroku, ať už se jedná o legendární Zanzibar, klub Had, Hroch, Between (dříve Dandy) nebo S-Club a pokoje jsou také mnohem hezčí než všude jinde (mohu srovnávat např. s Jižákem). Pamatuji si, když jsem se na Harcov nastěhoval jako tichý introvert a tyhle koleje mi vlastně kompletně změnily život, otrkaly mě, změnily, otevřely.

Našel jsem na nich svého přítele, nejlepší kamarády a zažil jsem na nich večírky a zábavné akce, na něž rozhodně nikdy nezapomenu. Myslím, že to byl právě Harcov, který mě donutil si Liberec zamilovat. Je to místo, které opravdu mění životy a které navždy zůstane v mém srdci, ať to zní jakkoli sentimentálně. Harcov mi vždycky připomene, že to nejdůležitější na místě jsou lidé, kteří jej obývají.

5) Technická univerzita

Nemohu opomenout ani svou bakalářskou almu mater. Řekl bych, že univerzita dělá z Liberce město, které je plné života a mladých lidí. Tři roky na bakaláři jsem si opravdu užil a dodnes je zařazuji mezi ty nejkrásnější roky mého života. Ty pokračovaly i posléze při studiu magistra v Praze, takže možná jsem se jen cítil v univerzitním prostředí jako ryba ve vodě, faktem ale je, že univerzitní aura prostupuje celým městem, a tím nemyslím jen v narvaném MHD, když všichni pospíchají na přednášky. Jsem člověk, který si nesmírně váží vzdělání, které se mu druzí snažili předat a vštípit, i když mi v hlavě možná utkvěl jen nepatrný zlomek z toho všeho.

Nakonec tedy zjišťuji, že důvod, proč je Liberec mým domovem, není ani tím, jaké to je místo, ale jaké ve mně vyvolává pocity. Někdy se lidé diví, proč jsem nezůstal v Praze a rozhodl se odstěhovat na sever, jenže člověk někdy nepotřebuje obhajobu pro to, kam ho to táhne. Možná je Liberec malá Praha, něco komornějšího, kde nechodím v davu a kde si nepřipadám sám i mezi hromadou lidí. A třeba si jen vše idealizuji, ale nakonec si vlastně říkám – záleží na tom?