Co můžete čekat ve španělském Madridu a Barceloně

Podobně jako na sepsané texty se také na minulé cesty nejraději dívám s odstupem času a přemýšlím o tom, jak všechno dozrává. Když něco člověk dokončí, obvykle má tendenci všechno hyperbolizovat, a proto se často setkáváme s tím, že když nějací známí nebo rodinní příslušníci přijedou z dovolené, očekávají, že budeme pozorně sledovat tisíc ještě neroztříděných fotek a přitakávat, jak byla daná dovolená nejlepší ze všech. Já už jsem nějaká ta evropská města projel, ač nejsem vyloženě horlivý cestovatel (ne že bych nechtěl, jen mám hromady výmluv ohledně peněz a času), ale byla to právě španělská města, která mě uchvátila nejvíc.

Poprvé jsem byl v hlavním městě Madridu

Madrid jsem navštívil před lety s kamarádkou, protože jsme nalezli dost laciné letenky. Obecně se do hlavních evropských měst díky low-costovým aerolinkám může člověk dostat za pár stovek. Bylo to v lednu, takže jsme se jeli na jih ohřát, a zatímco zimomřiví Španělé i ve 20 stupních chodili zabalení v zimních bundách, já se šťastně procházel v košili. To bylo asi poprvé, co mě napadlo, že žít na jihu má opravdu své výhody, zejména co se týká slunečního svitu.

Jedno španělské přísloví: Nejhorší věznice je uzavřené srdce.

Jde to vidět celkově na španělské mentalitě. Nemám to nijak výzkumem prokázáno, ale připadalo mi, že Španělé se dokáží mnohem více radovat ze života, jsou usměvaví a vitální, což z nich dělá i hezké a sympatické jedince. Jiné to je samozřejmě v noci, kdy začíná celý Madrid žít a houfy místních i turistů se ženou do barů a klubů – v tom lepším případě, jinak se oslavuje a huláká všude na ulici. Mělo to své kouzlo.

V Madridu mě okouzlila architektura a čisté ulice. Ani jsem netušil, kolik toho tam člověk může vidět. Klasikou je Královský palác nebo živé hlavní náměstí Madridu Plazay Mayor. Nádherný je také obrovský El Retiro Park v centru, kde jsme si dali horkou čokoládu a nějaké španělské pochutiny. Osobně mě ale velmi překvapila známá ulice Gran Via vedoucí od Plaza de Cibeles, která opravdu budí dojem superživé metropole s vytáhlými budovami a mraky lidí, kteří jako mravenci pospíchají do Primarku. I to k tomu patří. Mezi jednotlivými památkami nebo zajímavostmi se lze stejně jednoduše jako v Barceloně dopravit metrem a vše je celkem intuitivní.

Už jen při procházení okolo těchto budov jsem tušil, že Španělsko nenavštěvuji naposledy. Všechna ta náměstí, uličky, zákoutí – tam všude člověk rád zabloudí a nechá se unášet. Všude je cítit kultura, důraz na víru nebo emotivnost.

Další španělský citát: Láska znamená nalézt ve štěstí druhých své vlastní štěstí.

A pokračování v Barceloně

Myslím, že na zimní měsíce cestovat do Španělska se stane nějakou mou tradicí. Do Barcelony jsem vyrazil v prosinci znovu s nadějí, že na chvíli uteču z české zimy a ohřeju se na jihu. Trochu mě vyděsily některé příspěvky na sociálních sítích, které avizovaly, že tam jen prší, ale já měl štěstí a užil si slunečnou pláž a léto v zimě. Oproti Madridu má Barcelona jednu nespornou výhodu – nedaleko od krásného historického centra je výhled z pláže Barcelonety na širé moře.

Patřím mezi ty, kteří se dokážou dívat na moře hodiny a hodiny v kuse. Uklidňuje mě to podobně, jako když se člověk dívá třeba u táboráku do ohně. Sednout si v prosinci do písku a jen tak poslouchat šum mořských vln mě skutečně nabilo energií. 

Peří i slova vždy odnáší vítr – španělské přísloví

Jinak Barcelona běžnému turistovi zabere zřejmě mnohem více času než Madrid. Já tam strávil 5 dní a klidně bych si to ještě prodloužil. Různé památky jsou dál od sebe, jsou lemovány táhlými třídami a samotné jejich prozkoumání vyžaduje trochu klidu, aby člověk neběhal od jedné ke druhé. Kromě slavné Sagrady Familiy (kam v neděli můžete zdarma, pokud si stoupnete do fronty na mši), se vyplatí navštívit také Park Güell s famózními architektonickými budovami od Antoni Gaudího, místní akvárium se žraloky, rejnoky a chobotnicemi, Vítězný oblouk, barcelonskou katedrálu v gotické čtvrti nebo výhled z kostela Tibidado, odkud poznáte rozlehlost tohohle živého města.

Vlastně by to byla úžasná a levná dovolená, kdybych tenkrát svou hloupostí někde nevytratil asi 60 euro. O to víc jsem si ale po vzteku a sýčkování uvědomil, že na penězích tolik nezáleží, že jsem tam kvůli zážitkům a nemá cenu si kvůli nim znepříjemňovat tohle krásné město. Nyní už vím, že mám vzpomínky do konce života, a ty se jako peníze ztratit nemohou.

Dnešní článek berte jen jako takovou oslavu či doporučení Španělska. Rád na tyhle cesty vzpomínám, tak jsem si řekl, že by byla škoda se o nich na svém blogu nezmínit. Pokud také rádi cestujete, můžete napsat do komentářů, kde se nejvíce líbilo vám. Pokud by vás zajímaly nějaké obrázky z mých cest, přidávám je pravidelně na svůj Instagram, tak se můžete mrknout.