Už je to nějaká chvíle, co jsem absolvoval magisterské promoce v Praze na Karlově univerzitě, ale v návaznosti na článek, co obnáší bakalářské studium filologie jsem chtěl sepsat dojmy také z navazujícího studia. Pro studium médií jsem se rozhodl, abych propojil bohemistiku a literaturu také s něčím více praktičtějším. Lákala mě novinařina, editorství a obecně práce především v on-line médiích. To byl vlastně také malý popud ke vzniku tohoto blogu.
Mediální studia
Na studiu médií je úžasné to, že jde o interdisciplinární obor. Média se pojí s historií, psychologií, informačními technologiemi, sociologií, politologií, kulturálními studii nebo filozofií. Musím přiznat, že mi tohle studium rozšířilo obzory a svým způsobem proměnilo způsob přemýšlení o světě, protože o mnohých souvislostech jsem do té doby neměl ani tušení.
V dnešní době jsme přehlceni informacemi z nejrůznějších mediálních zdrojů, které jsou výplody nejrůznějších manipulací, takže jsem rád, že je možnost tohle studovat a trochu si v tom udělat pořádek.
Například předměty týkající se 20. století, což je historie, která by měla být základem, ale na základních školách je často opomíjená, mi pomohly vymezit své názory v politických a společenských otázkách a uvědomil jsem si, jak moc důležité je znát historii, protože – jak se říká – je to obrana před tím, aby se opakovala.
Věřím, že pro mediální studia je celkem snadné se nadchnout, jde o velice atraktivní obor, což má své plusy i mínusy. Kdekdo říká, že nejtěžší na celém studiu médií je složit vstupní přijímací zkoušky, které jsem dělal ze všeobecných znalostí a angličtiny, možnosti A–F, jedna až všechny správné. Šlo tedy o velikou filtraci a ze stovek uchazečů nakonec brali desítky. Nedokážu říct, zda to bylo mými znalostmi, že jsem se vešel pod onu tlustou čáru úspěšných uchazečů, možná to bylo jen štěstí.
Průběh studia
Srovnám-li rozvrh se svým bakalářským studiem, byl mnohem svobodnější, předměty lépe kreditově ohodnocené a celkově systém a přístup ke studentům přívětivější. Fakultu sociálních věd jsem si vlastně zamiloval hned první dny, co jsem tam nastoupil. Sídlí na Hollaru u Vltavy blízko Národního divadla s výhledem na Hrad a Karlův most. Skvělá poloha tak utěšovala i chvíle, kdy měl člověk pauzu mezi dvěma přednáškami.
Přednášky často nebyly povinné, přesto jsem na ně rád chodil. Konečně jsem zažil chvíle, kdy jsem se opravdu těšil na některé hodiny – ano, trvalo to nějakých 23 let, než se tohle stalo. S vyučujícími jsem neměl problém, byly to velké osobnosti ve svém oboru a jejich výklady zahrnovaly spoustu zajímavostí přímo z praxe, například z rádia, televize nebo dokumentaristiky. A seznámil jsem se s úžasnými lidmi, za kterými se budu do Prahy vždycky rád vracet.
Setkal jsem se s předměty týkajícími se historie médií především od 19. století přes propagandu první a druhé světové války do současnosti. Mezi povinné základní předměty dále patřila například politická komunikace, sociologie médií, výzkumy médií, kritika médií nebo mediální komunikace. Mezi některými povinně volitelnými nechyběla třeba nová média, agenda-setting, veřejnoprávní média nebo alternativní média. Mnoho seminářů si mohl student zvolit dle svých osobních preferencí – nezáleží, zda někdo tíhne spíše k rádiu, televizi, k sociálním sítím, sociologii, antropologii, literatuře apod. Výběr předmětů byl celkem pestrý a řekl bych, že se v něm najde opravdu každý.
Studentský život
Musím říct, že jsem díky svým přátelům a úžasným spolužákům poznal Prahu docela dost, i když jsem se v ní zpočátku ztrácel. Dělalo mi problém zvyknout si na metro a na davy lidí, které proudily sem tam, ve spěchu a chaosu, ale nakonec zjistíte, že Prahu nelze nemilovat. Je to krásné město a nabízí víc příležitostí ke všemu než kdekoliv jinde. Jsem za ty dva roky opravdu moc rád.
Bydlel jsem na kolejích na Jižním Městě. To bylo od centra celkem vzdálené. Malý kamrlík uprostřed paneláků, ale i dvě celkem vyhlášené studentské hospody. Moc známých jsem tam neměl, tak jsem stejně jezdil spíše do města a byl jsem spokojený. Navíc ta dálka mě nelákala vyloženě pařit každý den, takže jsem měl čas i na diplomku.
Ukončení studia
Díky všestranosti mediální sféry si student může zvolit téma diplomové práce tak, aby vyhovovalo jeho zájmu. Osobně se mi psala diplomová práce lépe a rychleji než ta bakalářská, přestože byla mnohem delší, ale tady závisí vždy na tématu a na vedoucím práce. Já měl dobrého vedoucího, který reagoval pohotově na e-maily a byl velmi vstřícný. No, možná byl až moc přátelský, protože si na mě smlsnul oponent práce, a tak jsem asi jeden z mála, jehož posudky zní A a E – celkem propastný rozdíl. Ale odstátnicoval jsem, takže hurá!
Státnicové otázky se týkají absolvovaných předmětů, neobsahovaly příliš zapeklitostí, jen byly velice obecné, a tudíž obsáhlé (rozumějte: mohou se vás zeptat prakticky na cokoliv). A potom veliký oddech a začátek dospěláckého života. To jsem si myslel, dospělost u mě stále ne a ne přijít a bráním se zuby nehty.
Ptáte se na uplatnění? Řekl bych, že v Praze s ním není problém. Všechny větší mediální instituce sídlí právě tam, obvykle nabízejí i stáže a praxi během studia. Horší to je v případech, chcete-li se uplatnit v jiném městě. Tam už si totiž tolik vybírat nemůžete a jste rádi za to, co se namane a je alespoň něčím blízko vašemu oboru. Jelikož miluji Liberec a chci tady bydlet, skončil jsem nakonec jako živnostník, který edituje a opravuje přepisy zpravodajských relací a do toho vždy okem pokoukávám po dalších příležitostech. Mí spolužáci míří vysoko a opravdu za to mají můj obdiv, ale kdoví, třeba jednou také dospěji.
