Proč nevěřím Darwinovi a jeho evoluční teorii

Ať se klidně zařadím mezi nominanty Bludného balvanu, ale chtěl jsem říct, že opravdu nevěřím evoluční teorii Charlese Darwina. Rád se před spaním dívám na dokumenty o vesmíru, o všech těch kouzlech života a světa kolem nás, ale jak se dopotácí vypravěč s kamenným výrazem k tomu, že lidé se vyvinuli za pomocí nahodilých genetických mutací z opic a opice kdoví z čeho, musím jen kroutit hlavou. Naše těla prý vznikla z malých organismů, z vajec se stávali slepice, ze slepic vejce, z ryb chameleoni, mikroorganismům vyrašilo oko, ucho, pusa a nos, aby viděly, slyšely, chutnaly, cítily, že tady zkrátka něco nehraje. Článek vkládám do osobní rubriky, protože nejde o žádnou analýzu, jen subjektivní pohled založený zčásti na tom, že podstata reality není jen tvrdě materiální.

Evoluce je stále jen teorie

Všude kolem nás je nesmírné množství dat. Zvláštní je, že když z jednoho druhu uloupnete byť jen tu nejmenší částečku, třeba jen malinký chloupeček, obsahuje v sobě kompletní informaci. Jako by data ohledně toho, jak má svět vypadat, postávala všude kolem nás, jen je ještě neumíme dát do flash disku. Vím, že evoluční teorie v sobě nese nepřeberné množství důkazů, právě proto mě tolik zaráží, že se věda v tomhle statu quo tak nějak zasekla na nahodilosti. Náhoda přijímaná za přírodovědecký fakt.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Jsme naprosto dokonale uzpůsobení k životu na zdejší planetě. Já nevím jak vy, ale já v tom vždycky viděl záměr, předpoklad a smysl. Tohle není miliony let starý vývoj. Tohle je jasně dané místo a čas, na které jsme byli vysláni za určitým záměrem v naprosto přizpůsobené formě. Nechci zpochybňovat nálezy fosílií, koster a pozorování živočichů na Galapágách. Důkazy jasně říkají, že organismy se nějak opravdu vyvíjejí, ale skutečně náhodně, bez předem daného záměru?

 

Netuším, jestli nás sem seslal Bůh, my sami, příroda, mimozemšťané, černé díry... ale domnívám se, že někdy podceňujeme inteligenci toho všeho kolem nás, jako by to inteligenci nemělo, přestože všechno hraje podle naprosto přesných a dokonale sestavených pravidel. My přeci neznáme všechny vesmírné zákony, není tedy trochu pošetilé zkrátka uvěřit tomu, že jakási inteligentnější energie vsadí něco tak dokonalého na dílo náhody skrze mutace DNA? Kde se vzalo DNA? I samo DNA má svou inteligentní funkci a mechanismus. Samotné chemické reakce se chovají dle vzorců a nenáhodně. 

 

Proč vám, pane Darwine, nevěřím

Můžete namítnout, že na vědu se víra nevztahuje, že příroda má zkrátka jedinou materiální, fyzikální a měřitelnou pravdu. Bohužel, evoluci se nám nikdy nepodařilo zmapovat celou – vědecké myšlení si člověk přivlastňuje vzhledem k předpokládanému vývoji druhů nesmírně krátký čas, abychom mohli konstatovat, jaké by měla mít evoluce tempo či mechanismus. 

• Kde jsou mezičlánky mezi dokonalým a nedokonalým, napůl vyvinuté? 
• Kde se vzala informace, že lední medvědi by měli být bílí, aby se skryli ve sněhu? To ti zebrovití vymřeli bez jediných důkazů?
• Ještě než se žirafy staly žirafami, byla to jen krátkokrká stvoření, co toužila dosáhnout výše a jejich touha se zakódovala jako informace, která se ztělesnila pro další generace?
• Znamená to tedy, že když budu civět na klavír, další generace se uzpůsobí, aby na něj uměly hrát? Na základě externích dat se přizpůsobí moje interní data? 
• Proč ani nejmodernější datová úložiště nepojmou tolik dat jako naše DNA? Kdo vložil data do DNA a je možné, aby vznikla nahodile z neživé hmoty?
• Vše má svůj účel. Nevytvořila by náhoda něco nesmyslného?
• Proč vůbec existuje touha organismu přizpůsobovat se a nejsou všude jen lhostejné šutry?
• Proč je můj mozek "vyvinut" tak, aby si pokládal tyhle otázky? Proč mají všechny organismy potřebu se zdokonalovat? Co jim tuto potřebu dalo? 

 

Třeba zde existuje něco jako přirozený proces, silnější vyhraje a ne vždycky je to fér, ale problém je, že i přirozený proces v sobě má znaky inteligence. Nejedná se o neřízený proces, který evoluční teorie zastává. 

 

Inteligentní design

Když se občas procházím osamělými nočními ulicemi a stávám se tedy tou podivnou siluetou, kterou nechcete v noci potkat, vždycky se dívám na hvězdy. A taky si říkám, že podle všeho máme být to jediné zrnko prachu ve vesmíru, kde se vyvinul neskutečně složitý a komplexní ekosystém, v němž zažíváme naše lásky, strachy, touhy, radosti, bolesti, dojetí, smutky, pocity krásy a sounáležitostí se vším kolem nás. A pak si řeknu, jak málo toho o tomhle světě víme, ale nemusíme se tím zatěžovat, protože svět o nás ví všechno a nějak jsme do něj zapadli. Jsme perfektně zdatovaní.

 

V tom, jak je vědecké paradigma zakotveno na Darwinově teorii, mi zkrátka chybí určitá pokora, jako by šlo o přílišné zobecňování, stejně jako se někteří astronomové chytají konceptu vesmíru s jasným počátkem, přestože jeho kontinuum nemůžeme pochopit objektivně, jsme-li jeho titěrnou součástí. Objevujeme nové záhady a zákonitosti, učíme se z nových zkušeností a zjišťujeme, že to, čemu jsme kolikrát věřili, byla jen iluze.

Už Aristoteles kladl důraz na účelnost v přírodě. Aby něco vzniklo, je nutná finální příčina, která danému orgánu či organismu dává smysl. Vždycky jsem byl podobný idealista, co věří, že nejdříve byla myšlenka či záměr, a pak se teprve tvořilo. Stejně tak to totiž funguje i v našem každodenním životě. Narodili jsme se v takovém těle, které znalo naši finální příčinu dřív, než jsme se ji dozvěděli my sami – například jsme získali pohlavní orgány, aniž bychom jako děti věděli, k čemu všemu slouží. Není zkrátka dle Occamovy břitvy jednodušší uznat, že nejdříve byl plán a pak až realizace? Pár odkazů na závěr, kdyby vás téma dále zajímalo:

 

• Co když se svět chová tak, jak se chováme my, aneb subjektivní idealismus.
• Vesmír je až podezřele kreativní.
  
• Nemusíme se uchylovat k náboženskému Bohu, možná je svět panteistický.
• Svět je tak dokonalý, že už možná žijeme ve sci-fi světě.

 

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.