Zjistil jsem, že většina mých strachů vždy nějak souvisela s dalšími lidmi. Co si budou myslet, jak mě budou vnímat, zklamu je, splním jejich očekávání, budou mě mít rádi, budou mě přijímat, pochopí mě, odsoudí mě? Paradoxním jevem ve společnosti je, že klid, vyrovnanost nebo štěstí nám neposkytnou lidé a věci v okolním světě, ale zato nám jednoduše mohou způsobit chaos, strach nebo vztek. Nakonec je to vždycky naše mysl, která rozhoduje o důležitosti externích jevů. Snažíme se žít podle očekávání, protože chceme žít bez problémů, ale ty se jen transformují do jiné osobnější podoby vnitřních rozporů.
Zjištění č. 1 – Nikdy se nezavděčíme, díky bohu
Ať děláme cokoliv, nikdy se nezavděčíme všem. Ano, jsou lidé, kteří se těší větší oblibě než ostatní, ale i ti mají své kritiky. Někteří lidé se totiž cítí oprávněni radit, co by měli druzí dělat, jak by se měli chovat, dokonce i co by se jim mělo líbit a jak by měli žít své osobní životy. Lidé, kteří se cítí oprávnění vědět o vás více, než víte vy o sobě, jsou podle mě dost nebezpeční. Někteří se vyskytují i na vysokých politických pozicích a někteří se cítí tak oprávněni, že se domnívají, že stát by měl říkat, jak máte trávit svůj volný čas, jak budete podnikat nebo s kým budete zakládat rodinu. Očekávání druhých vzbuzuje oprávnění, ovšem je tu jedna vskutku důležitá věc:
Nemáme povinnost podřizovat se očekáváním vnějšího světa. Jsme svobodní lidé s vlastním vkusem, životním stylem a hodnotami. Nenechme si ukrást tuto svobodu všedního dne.
Zjištění č. 2 – Podřídit se očekávání znamená dát sebe na druhé místo
Cítíme se pořád nějak zavázání, ale naštěstí zde nejsme proto, abychom něco dokazovali, ale abychom žili v pravdě k sobě samým. Každý, kdo upřednostňuje očekávání někoho dalšího nad svůj vlastní zájem, nakonec skončí ve smutku. Chceme-li vložit něčí zájem – například našich protějšků, dětí nebo rodiny – nad ten svůj, dělejme to proto, že my sami chceme.
Protože i když vystudujeme obor pro naši rodinu, není to správné, pokud my sami se v této činnosti necítíme šťastní. I když zůstaneme doma kvůli protějšku, není to správné, pokud jsme si opravdu chtěli vyrazit s kamarády. I když zůstáváme ve svazcích kvůli dětem, není to správné, pokud jsou dva ve vtahu nešťastní. A o těchto hodnotách je cesta za prožitím svého života nebo prožitím života někoho jiného.
Zjištění č. 3 – Jedině my víme, co opravdu chceme
Nikdo jiný nám nemůže nalinkovat náš život, i když se někteří lidé rádi zbavují zodpovědnosti a staví se do role poddajných psů na vodítku, které vede někdo další. A chtějí-li to tak, budiž, ale nikdo jiný nezná naše tužby, myšlení a víru tak jako my. Necháváme si diktovat, jací jsme nebo nejsme, zda jsme dost dobří, dost normální, dost talentovaní a co si vlastně zasloužíme.
Pravdou je, že všichni si zasloužíme to, co je pro nás nejlepší, a každý, kdo nás přesvědčuje o opaku, není naším přítelem.
Zjištění č. 4 – Společnost je zmatená, my takoví být nemusíme
Někdy se domníváme, že to, co chceme dělat, je špatné, protože to tak dělá málokdo, ale jsme skutečné blázni my nebo onen společenský konsenzus, který panuje kolem nás? Uvědomme si, v jakém stavu se naše společnost nachází. Někteří lidé se vysmívají "pravdě a lásce", berou tato slova jako klišé. V médiích se upřednostňují celebrity před lidmi, kteří skutečně něco dokázali. Volby u nás i ve světě vyhrávají populisté a manipulátoři. Může se nám někdy zdát, že se potácíme v menšině, ale to neznamená, že masa dělá to, co je správné.
Mnozí lidé se jen staví na stranu většiny, aby byli na straně vítězů, ale ani vítězové nemusejí být ti, které je hodno následovat. Někdy je zkrátka nutné postavit se proti většině, cítíme-li, že to je tak správné.
Zjištění č. 5 – Zbavení se očekávání nám dává moc
Teprve, když jednáme podle sebe, začneme skutečně tvořit svůj vlastní život a budeme ho mít plně v moci. Jen když si vybíráme lidi, s nimiž trávíme svůj čas; názory, které sdílíme; víru, která nás vede; média, které budeme konzumovat; jídlo, které nám není podsouváno; oblečení, v němž se cítíme jako my... teprve tehdy získáme moc nad svým vlastním štěstím, protože moc se skrývá v odpovědnosti.
Zbavit se očekávání druhých neznamená, že jim přestaneme naslouchat, ale že jejich sdělení vyhodnotíme a rozhodneme se, jestli pro nás skutečně platí. Nemusíme na ně brát ohledy nebo se s nimi srovnávat, neboť nežijeme životy druhých lidí. Na téhle planetě každý z nás je proto, aby žil svůj vlastní život přesně tak, jak ho to naplňuje, což půjde jen tehdy, budeme-li dělat věci, které nás naplňují.
Zbavit se očekávání druhých neznamená, že jim přestaneme naslouchat, ale že jejich sdělení vyhodnotíme a rozhodneme se, jestli pro nás skutečně platí. Nemusíme na ně brát ohledy nebo se s nimi srovnávat, neboť nežijeme životy druhých lidí. Na téhle planetě každý z nás je proto, aby žil svůj vlastní život přesně tak, jak ho to naplňuje, což půjde jen tehdy, budeme-li dělat věci, které nás naplňují.
Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
A přesto neustále lidé dávají na názory ostatních a stále se chovají podle očekávání ostatních jen, aby zapadli. Ale jak sám píšeš, nikdy se nezavděčíš všem.
OdpovědětVymazatLidé radí, někdy je to myšleno opravdu v dobrém, ale někteří si neuvědomují, že to, co je dobré pro ně, nemusí tak být pro ostatní. Můžeme si vyslechnout názory ostatních a dle toho se rozhodnout, zda na tom názoru něco je. Někdy si podle ostatních názorů uvědomíš některé věci, které by sis sám neuvědomil. Někdy je to naopak jen taková rada, že jen pokrčíš rameny a dál se budeš chovat podle svého.
Přeji, ať se ti daří se zbavovat očekávání a být sám sebou bez ohledu na okolí. :)
Řekl bych, že největší rozkol ve společnosti způsobuje právě pocit oprávněnosti některých lidí zasahovat do života druhých, při čemž zákon je v tomhle celkem srozumitelný – osobní svoboda by měla končit tam, kde začíná svoboda druhého.
VymazatDěkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)