Název téhle knihy psaný nepřehlédnutým fontem vás praští už zpoza rohu. Zvláštní autorův přístup, jak přilákat pozornost i těch, kteří se o osobní růst nebo filozofii všedního dne moc nezajímají. Nemohu říct, že by obsah téhle knihy byl nějak převratný a určitě existuje spousta lepších, ale jako jednohubka, která dokáže připomenout všední pravdy neotřelým způsobem, se určitě hodí.
Kdo je Mark Manson
Mark Manson, narozený roku 1984 v Texasu, mi je sympatický tím, že začínal jako blogger, a díky tomu začal vydávat své úspěšné knihy o osobnostním růstu založené na zvláštní metodě demotivace. Sám autor o sobě píše, že po škole nedokázal najít zaměstnání, že se jen povaloval, že toužil po svobodě internetového nomáda a vlastně se nikdy pořádně nenadřel, přesto si dokázal vybudovat obdiv čtenářů a jeho knihy s peprnými názvy se dnes prodávají po celém světě mezi dalšími bestsellery.
Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele
Úspěch téhle knihy dozajista lpí na jejím názvu, ale nenechme se zmást. Přestože se na zadní obálce píše, že se jedná o opak kterékoli jiné knihy a objevují se zde fráze jako "nesnažte se, vzdejte to, nemějte pravdu, snižte svoje standardy, přestaňte v sebe věřit" a podobně, obsah stále koresponduje s tím, co už bylo psáno všude jinde. Není to však na škodu. Mark Manson dokáže rozvířit vlny osobního rozvoje peprnou mluvou a občas vtipnými přirovnáními.
Touha po pozitivním zážitku je sama o sobě negativním zážitkem.
Každý, kdo četl nějaké další knihy o osobním rozvoji, určitě už v prvních kapitolách prohlédne, o co tady jde. Autor se snaží působit cynicky a banalizuje motivační literaturu do škatulky "myslete pozitivně", ale přitom jeho knihy nalezneme ve stejných přihrádkách. Jestliže se o danou oblast trošku zajímáte, už asi dávno víte, že více než pozitivita v životě je důležitější být upřímný sám k sobě a přijímat život v jeho nejrozličnějších podobách, které nám nabízí, a v nejlepším případě proměnit naše neúspěchy ve zkušenosti, které nás nakonec posunou dál. Mark Manson se snaží tímto sdělením působit novátorsky, ale časem sklouzne k filozofii, která název knihy popírá.
Mít u prdele neznamená být lhostejný, znamená to být spokojený s tím, že jste jiný.
Nejde tedy o to, že je třeba "mít všechno u prdele", ale vybírat si naopak pár takových hodnot, na kterých nám záleží a zbytek jednoduše vytěsnit. Některé problémy v našem životě jsou zbytečné a vlastně si ani nezasluhují naši pozornost. Nesnažit se za každou cenu neustále něco dokazovat a trápit se neúspěchem, protože ve skutečnosti – dle autora – nejsme výjimeční.
Vždy si vybíráte, co budete řešit.
Vtip je v klasickém odkazu na stoickou filozofii aneb spokojit se vlastně s tím, co máme a nepřijímat stupidní hodnoty, které nám podsouvá společnost. Naše snaha být výjimeční nás totiž často uvrhuje do smutku. V jedné z posledních kapitol se pak také hovoří o tom, že je třeba mít na paměti vědomí možné smrti, abychom dokázali ocenit kvalitu života.
Proto, abys mohl mít u prdele nepřízeň osudu, musíš nejprve najít něco důležitějšího, než je nepřízeň osudu.
Nezanedbatelný přínos vidím zejména v připomenutí si svých osobních hodnot, jakési zamyšlení se nad prioritami, které vás minimálně během čtení povznese nad vašimi starostmi a tak nějak vás uklidní. Jinak jde samozřejmě o dobře zvládnutý marketingový tah, a kdyby si knihu nekoupila i moje máma, asi bych ji neotevřel.
Něco bolestného a nepříjemného je vždy nevyhnutelné, nezáleží na tom, co uděláte, protože život je plný zklamání, proher, výčitek a také smrti.
Jenže ono zkrátka není špatné se zamyslet, pousmát se nad autorovým svérázným humorem a životními příběhy, proto jsem rád, že jsem knihu přečetl a přestože na svém blogu pečlivě vybírám, které knihy doporučím, i tahle jednohubka umí otevírat oči. A kdoví, možná přiláká ke svému žánru i ty, kteří si myslí, že filozofie nemá co nabídnout (to se samozřejmě pletou!).
