Často se díváme na svět, přemýšlíme o něm, pokládáme si ty nejpodivnější otázky, ale zároveň si neuvědomujeme, jakým směrem se naše myšlení vlastně ubírá. Jsme navyklí přemýšlet specifickým způsobem, některým věcem věříme, aniž bychom dokázali vysvětlit proč, a na různou problematiku se díváme pouze jednou perspektivou. Jací vlastně jste? Řídíte se spíše zkušeností, nebo rozumem? Jsou pro vás důležitější myšlenky, nebo hmotné věci? Jste spíše vědečtí, nebo spirituální? V dnešním článku bych vám rád shrnul základní životní filozofie, které lidé užívají v každodenním životě. Po jejich pojmenování je určitě začnete více vnímat kolem sebe.
Věříte tomu, co se řekne, nebo vlastním zkušenostem?
- Empirismus – Jestliže je někdo empirista, znamená to, že se v životě řídí především svou vlastní zkušeností. Samotný výraz pochází z řeckého em-peiros, což znamená znalý a zkušený. Empirismus je hlavní vědecký směr, který nám říká, že pravého poznání lze dosáhnout pouze smyslovými zkušenostmi. Tedy tím, co my sami zažijeme, zakusíme a z čeho si vezmeme poučení.
- Racionalismus – Je-li někdo racionalista, v původním významu to znamená, že nevěří na smyslové vnímání. Pravdu lze podle racionalismu poznat pouze rozumem a analýzou. Skutečné je tedy i to, co my sami nezažíváme, pravda má svoji objektivní jednotnou formu a podstatu.
- Iracionalismus – Chová-li se někdo irácionálně, řídí se obvykle spíše než rozumem svým instiktem, vůlí, citem či intuicí.
- Pragmatismus – Podle pragmatistů je pravda to, co funguje v praxi, a teorie by měly být hodnoceny podle jejich efektivity a aplikovatelnosti v reálném světě.
Myšlenka, nebo hmota?
Nebudu se vás ptát, zda vzniklo první vejce či slepice, ale zda vzniklo
první vejce nebo myšlenka na vejce. Právě z téhle otázky se možná rodí
vaše nejzákladnější životní filozofie. Například podle George Berkeleyho věci existují pouze v našem duchu, mimo nás nejsou ničím.
- Idealismus – Idealismus je dalším základním filozofickým směrem, který zdůrazňuje naše vlastní myšlenky a subjektivní vnímání jako pravou skutečnost. Podle idealismu je tedy skutečné to, co si my sami myslíme. Prvotní je myšlenka, ze které vzniká materiální skutečnost.
- Materialismus – Materialisté se zaměřují zejména na hmotnou podstatu a domnívají se, že reálné věci jsou pouze takové, na které si můžeme "sáhnout". Hmota je jakýmsi základním prvkem a jedině z ní pak vznikají myšlenky. Podobný materialismu je také např. atomismus, který předpokládá, že vše ve vesmíru je tvořené z malých částeček.
Existuje Bůh?
Možná vám přijde, že otázka Boha spadá spíše do náboženství, ale samotné náboženství vychází z filozofických směrů. Lidé se nejčastěji dělí mezi kreacionisty; tedy ty, kteří věří, že byl svět něčím stvořen – ať už se jedná o přírodu, řád, Boha, energii apod., a na ateisty; kteří jakoukoli sílu tvořící svět odmítají. Souvisí s tím i následující pojmy:
- Pozitivismus – Odmítá náboženská dogmata a opírá se především o vědu, proto se mu někdy říká také scientismus. Pro pozitivisty jsou nejdůležitější jasně ověřitelná (pozitivní) fakta.
- Dogmatismus – Dogmatičtí lidé věří svým pravdám, které nemusejí být nijak vědecky ověřitelné. Dogmatický člověk je ten, kdo vám předkládá určité tvrzení a odmítá kolem něj jakékoli pochybnosti.
- Skepticismus – Skeptičtí lidé naopak vyzdvihují moc pochybností. Vyznávají názor, že vše je zpochybnitelné, a proto nelze ničemu zcela věřit. Skepticismus lze vyhledat už u Sokratova známého (zkráceného) výroku "myslím, tedy jsem". Zabývá se taky falzifikovatelností tvrzení, zkoumá pravdivost tvrzení.
- Determinismus – Jinak řečená předurčenost, někdo by mohl říct dokonce osudovost, hledá ovšem v zákonitostech vždy příčinu a následek. Vychází z předpokladu, že realitu nemůžeme ovlivnit. Vyhrocený determinismus, tedy že vše je řízeno pouze osudem, se nazývá fatalismus.
- Agnosticismus – Agnostici tvrdí, že některé (nebo všechny) věci nelze poznat z jejich skutečné podstaty. Boha tedy nelze nijak poznat, stejně tak pravdivost některých tvrzení se nikdy nedozvíme, neboť na některé otázky odpovědi neexistují.
- Naturalismus – Jako filozofická koncepce znamená především to, že vše vychází z přírody, odmítá cokoliv nadpřirozeného. Odmítá duchovní principy.
- Panteismus – Panteisté zastávají názor, že Bůh je ve všem a všechno je Bůh. Podrobněji jsem se o panteismu rozepsal v konkrétním článku nebo ve své knize.
- Deismus – Uznává existenci Boha, ale odmítá jeho jakýkoliv další zásah po samotném stvoření světa.
Jak se stavíte ke společenským otázkám?
Filozofie se stejně tak uplatňuje v oblasti politiky, mezilidských vztazích nebo v našem každodenním režimu.
- Humanismus – Humanismus se dělí na další myšlenkové směry, které se točí zejména kolem lidských problémů a každodenních záležitostí společnosti. Humanisté se zajímají především o člověka, o jeho dobro (někdy se zaměňuje s altruismem) a o pochopení lidského života.
- Behaviorismus – Tento směr vychází z psychologie a zabývá se lidským jednáním, jak se chováme, jak přemýšlíme, jak vnímáme realitu. Behavioristé se domnívají, že základy našeho chování vychází hlavně z výchovy a vzdělání.
- Pacifismus – Jde o postoj, který upřednostňuje mír, odmítá válku a násilí. Více o pacifismu se můžete dočíst v podrobnějším článku.
- Liberalismus – Liberalisté vidí základní společenskou hodnotu ve svobodě.
- Konzervatismus – Odmítá změny, zaměřuje se na tradiční normy.
- Socialismus – Socialisté se snaží o ideál rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity postavenou zejména na společném vlastnictví.
- Kapitalismus – V kontrastu se socialismem se zakládá hlavně na soukromém vlastnictví a na ekonomickém systému založeném na maximálním využití zdrojů.
Jaké místo zaujímáte ve světě?
Myslíte si, že jste na tomhle světě náhodou, nebo že zde máte nějaký úděl? Musíte plnit nějaký úkol, být šťastní nebo jen přežít? Mezi zvláštní filozofické směry o našem postavení ve světě patří například tyto:
- Existencialismus – Tento směr se zaměřuje na jedinečnost lidské existence, svobodu volby a osobní odpovědnost. Filozofové jako Jean-Paul Sartre a Albert Camus zkoumali, jak se jednotlivci vyrovnávají s absurditou života a hledají smysl ve světě bez inherentního významu.
- Fenomenologie – Tento směr se soustředí na studium vědomí a jevů tak, jak se nám bezprostředně jeví. Edmund Husserl, zakladatel fenomenologie, vyzýval k "návratu k věcem samým" a k pochopení podstaty našich zkušeností bez předchozích interpretací.
- Solipsismus – Zaměřuje se především na naši subjektivní realitu a vesměs říká, že svět existuje jen v našem vědomí. V praxi by to znamenalo, že existuje pouze naše vědomí, svět sestavený z našeho vnímání a myšlenek. Dalo by se tedy říct, že jsme sami sobě Bohem.
- Antropocentrismus – Antropocentristé považují člověka za střed vesmíru, hodnotí vše pouze z lidského hlediska.
- Nihilismus – Za nihilisty se považují ti, kteří popírají jakékoli možnosti poznání, zejména odmítají společenské hodnoty a staví se k jiným myšlenkovým směrům negativně.
- Vitalismus – Tento směr naopak oslavuje a vyzdvihuje život, všímá si krásy a raduje se z drobností. Také soudí, že fungování života nelze vysvětlit pouze fyzikálními či chemickými jevy, je třeba brát v potaz jakousi životní energii.
- Stoicismus – Stoikové se snaží o maximální vyrovnanost, klid a sebeovládání. Více se o stoicismu můžete dočíst v mém článku o Marcu Aureliovi.
- Postmodernismus – Filozofický a kulturní směr, který zpochybňuje univerzální pravdy a metanarace. Postmodernisté, jako Jean-François Lyotard, tvrdí, že realita je mnohostranná a že naše chápání světa je konstruováno skrze jazyk, mocenské struktury a kulturní kontexty.
