Jaké paradoxy zažívá člověk s úzkostí či panickou poruchou

Kdybych měl nějak uspořádat největší překážky svého života, zcela jistě by souvisely se strachem. Strach je přirozený a pomáhá nám překonávat nás samé, protože po jeho překonání můžeme prozkoumávat nové obzory. Jsou ovšem situace, kdy vás strach natolik ochromí, že mu propadnete. A existují lidé, kteří vidí bubáky i tam, kde jiní vidí naprosté bezpečí. Ano, jsem jeden z těch lidí, ale zároveň jsem se naučil některé zbytečné bubáky odhánět. Rád bych vám pověděl jak.

Co je úzkost a panika

Netřeba zacházet do podrobností, neboť úzkostmi a strachy občas trpí každý. Porucha nastává tehdy, kdy jimi trpíte přespříliš, iracionálně a dlouhodobě. Pro někoho je těžké připustit si, že je vlastně nějak narušený – já si třeba dlouho namlouval, že je normální mít strach ze zvedání telefonů, zařizování, rozhodování a větší socializace, dokud jsem nezjistil, že to, co ostatním přijde normální, je pro mě nenormální. A že z toho mám ještě větší hrůzy.

 

Ironické je, že s úzkostnou poruchou se bojíte, ale vlastně moc dobře víte, že se bát nemáte a že ani není čeho. Vaše tělo ale zvysoka kašle na váš rozum. Jede si podle svého. Svírá vás obrovský balvan na prsou, jste nervózní, napjatí, buší vám srdce, začnete se potit, klepat, dostaví se jakási malátnost a často to končí slzami, protože si neumíte pomoci. Jedná-li se o panickou ataku, připadá vám, že každou chvíli zemřete, dostanete mrtvici nebo infarkt nebo si namluvíte, že trpíte nějakou velmi závažnou smrtelnou nemocí. Jde vlastně o strach, že něco nezvládnete a nikdo vám nepomůže.

 

Lidé o tom nemluví, protože být vystrašený, zmatený, anebo dokonce propukat v pláč s sebou nese další tíživé stigma. Další v řadě, co se snažíme skrýt, neboť úzkostné poruchy zahrnují celou plejádu strachů. Nevyhledáváme pomoc od strachu, protože se paradoxně bojíme. A to je jen jeden z paradoxů úzkosti a paniky.

 

Paradoxy úzkosti nebo paniky

• máte strach, ale zároveň jste unavení se strachem něco dělat
• bojíte se dalšího selhání, ale zároveň chcete být produktivní
• chcete být s kamarády, ale nechcete se socializovat
• chcete být sami, ale nechcete být osamělí
• staráte se o všechno, ale vlastně se nestaráte o nic
• myšlenky na úzkosti vám přivádí úzkosti
• žijete, ale připadá vám, že umíráte
  
• chcete se podívat pravdě do očí, ale lžete sami sobě
• dokážete se z toho dostat jen s něčí pomocí, ale oslabuje vás pomyšlení, že se s něčím nedokážete vypořádat bez pomoci
• cítíte všechno najednou, ale vlastně nic
• objeví se strach ze strachu a zacyklíte se

 

Jak se zbavit úzkosti

Někdy to jde rychle, někdy pomalu, ale halvní je vědět, že s úzkostmi se dá pracovat a také, že v tom zdaleka nejste sami. I zdánlivě úspěšní a veselí lidé mohou uvnitř zažívat peklo. Z našeho českého rybníčku mohu jmenovat například Ivu Pazderkovou, která o této problematice dokáže veřejně mluvit a nabádá ostatní, aby s tím něco dělali. Neboť nejhorší je nedělat vůbec nic a trápit se dál. 

 

 

Nejefektivnější je samozřejmě návštěva terapeuta nebo psychiatra, ten vám totiž poradí na míru podle vaší životní situace. Ze své zkušenosti vím, že vám to může jedině pomoci. Pokud vám úzkosti brání běžně fungovat, pomáhají na ně antidepresiva, jež uleví od těch nejhorších pocitů spojených se stavy připomínající umírání. Za něco takového není třeba se vůbec stydět, je to něco, co se zkrátka léčí jako běžné úrazy. Kdo si tímhle kolečkem projde, tak většinou nechápe, proč řešení úzkostí tolik odkládal.

 

Největší cesta ale čeká člověka do svého nitra, kde poráží všechny ty démony, co ho stahují ke dnu.

 

Abyste se zbavili úzkosti, je nutné ji nejdříve poznat a pojmenovat. Pro koho je to něco nového, nechť se zaměří na vlastní tělo a příznaky, které prožívá – zvýšený tep, tlak, pocení, sevřené hrdlo, pocity tísně, strachu z nemoci či čehokoli jiného. Jakmile si tyto příznaky projdete, zkuste se zamyslet nad tím, co je vyvolává, která situace vás k těmto pocitům dovedla. I kdybyste nevěděli, je třeba celou úzkost objektivně zhodnotit a říct si, že je to úzkost. Osobně jsem si prožil už mnoho úzkostí a poznám je na sto honů, zaháním je stylem "ježiš, to je zase úzkost, no tak si odehraj to svoje, předveď, co umíš, a pak se zase uklidníme". Zní to troufale, ale být nad věcí, udělat si z toho trochu cynickou legraci mně osobně pomáhá a úzkostné ataky už dokážu zahnat mnohem dříve, někdy i do pár minut.

 

Rychle také zabírá dechové cvičení. Na Netflixu je třeba super pořad Velký průvodce meditací, který se na tento neklid zaměřuje. Základ je hluboké nadechnutí nosem a vydechnutí ústy mnohokrát opakované. Zároveň se přitom dokola napínají a uvolňují svaly. Zaměřujete se na svoje tělesné projevy a zároveň necháte mysl, ať si přemítá, o čem chce, zatímco vy ji jen pozorujete s odstupem jako nezávislý pozorovatel.

 

Někdy se dá na úzkost i zapomenout tím, že zkrátka věnujete pozornost někam jinam. Mnoho lidí má úzkosti z toho, že nemá jiné podněty, a tak příliš přemýšlejí o sobě a o svých problémech, dokud se to nestane jakýmsi obsesivním vzorcem. Život bychom měli směřovat k prožívání radosti, mindfulness, k tomu, co nás baví a naplňuje. Upřete pozornost na hezké vzpomínky, vizualizujte si dovolenou nebo si zrekapitulujte svůj den. Vzpomeňte si na tři věci, jež vám dnes udělaly radost.

 

Uklidit si v hlavě

 

Řekl bych, že největší strach vychází z naší nejistoty. Bojíme se, co bude. Jak věci dopadnou. Jak jsou přijímány. Proto mým nejlepším dlouhodobým receptem na nepořádek vesmíru je uklidit si ve své mysli. Vytvořit si takovou životní filozofii ve všech ohledech vašeho života – ať už to jsou vztahy, myšlení, zdraví, názory na společnost, úspěch, bohatství, víru, smrt, lásku, čas, svobodu, sex –, životní filozofii, která vám dodá kořeny, co vás posílí, když kolem zrovna řádí vichřice.

 

Nebudu tajit, že svou první knihu "Lovec hledá odpovědi" jsem sepsal v úzkosti a panice. Ničemu jsem nerozuměl a potřeboval jsem odpovědi. A tak jsem pomocí psací autoterapie sepsal sedmnáct kapitol ze všech oblastí svého života, jimž jsem nerozuměl. Když jsem tu knihu dopsal, ovládl mě naprostý klid, protože jsem uklidil svůj vesmír. Bylo to před lety, ale dodnes, když dostanu nějaký úzkostný záchvat, vzpomenu si na tenhle klid, který nastává, když si zrekapitulujete knihu svého života a začnete ji číst zcela jinak.

 

Vezměte si tužku, papír a začněte psát. Staňte se spisovateli, vyprávějte sami sobě své příběhy a nacházejte v nich rozuzlení, která nelze vidět, pokud si nedržíte odstup. Protože každý bubák, který nás v životě postraší, je zkrátka jen dějová linka, kterou je třeba překonat, abychom otevřeli nadcházející kapitolu svého života.

Linka první psychické pomoci: 116 123 (zdarma nonstop) Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.