Se všemi za dobře, poslouchej autority a další blbé rady

Čím je člověk starší a ohlíží se zpětně za svým životem, uvědomí si, že některá pravidla, která se odmala učil, přestávají dávat smysl. Nejvíc společenských dogmat jsme pravděpodobně přijali v rámci naší rodiny, od maminky, tatínka a babiček, jiné se nám ale, byť třeba nevědomky, snaží vštípit také vzdělávací systém nebo média. Kolikrát přijmeme za pravdu něco, co nemáme odzkoušené z vlastní zkušenosti, a tak slepě důvěřujeme moudře znějícím myšlenkám, přestože pravda se nestará o to, jak zní. V dnešním článku bych vyjmenoval několik nejhloupějších rad, kterých se někdy stále držíme.

1) "Uč se, abys vydělával hodně peněz." 

Materialismus je jedna z nejzásadnějších hodnot, které nás soudobá společnost učí. Na billboardech jsou produkty, které nutně potřebujeme ke štěstí; místa, na které se musíme vydat; služby, jež je třeba využívat; idoly, které je důležité napodobovat; šaty, co si na sebe musíme navléct; značky, které nám zvyšují atraktivitu; chemikálie, které nás musí (v lepším případě) uzdravit; přípravky, jež nám zaručí společenskou prestiž.

Všechno se má točit okolo peněz a jistot. Možná jste neslyšeli radu, že se máte učit, abyste hodně vydělávali, zaručeně vám však tuto myšlenku kdekdo podsouval – úspěch rovná se peníze. Smutné ovšem je, že kdo se učí, aby jednou byl boháčem, nakonec nikdy bohatým nebude. Proč?

V životě se učíme, abychom si věci uvědomovali, nikoli abychom jen slepě následovali, co se po nás chce. Vyhrožování, že z nás nic nebude, když nezískáme hromadu titulů, udržuje žáky v přesvědčení, že bez akademického vzdělání nejsme nic a nemáme žádnou hodnotu. Naše bohatství ale není v tom, kolik věcí vlastníme, ale jací jsme.

 

2) "Buď se všemi za dobře."

Měli bychom se všemi vycházet, být hodní a nepouštět se do zbytečných sporů. Časem ale přijdeme na to, že hodnoty některých lidí jsou zcela jiné, než jsou ty naše, a že být s těmito lidmi za dobře, znamená být spíše pokrytecký než hodný. A být hodný neznamená vždy jednat správně, neboť se můžeme snadno dostat do role oběti, kterou ostatní spíše jen využívají.

Takový jsem býval – nechtěl jsem být s nikým v konfliktu, až jsem nakonec byl v největším konfliktu sám se sebou. Oponovat této radě neznamená dělat si nepřátele, nerespektovat druhé nebo jimi opovrhovat. Znamená to, že si vybíráme, které lidi máme kolem sebe, protože ti, s nimiž trávíme nejvíc času, nakonec určitým způsobem projektujeme sami do sebe a ovlivňují také naši náladu, vyrovnanost nebo spokojenost.

Nakonec zjistíme, že jediný člověk, se kterým bychom měli být vždy za dobře, jsme jenom my sami. Zní to možná egocentricky, ale co může být horší než zradit vlastní přesvědčení, ztratit vlastní důvěryhodnost (kam vítr, tam plášť), bát se ostatní odmítat, žít ve strachu z odsouzení, za ničím si nestát? Být se všemi za dobře a být vždy hodný se v životě prostě nevyplácí.

 

3) "Snaž se zapadnout mezi úspěšné."

Tahle rada možná na první pohled nezní nijak špatně, protože na první pohled se může jevit, že učit se od úspěšných je pokaždé lepší, než učit se od neúspěšných – s čímž nerozporuji. Problém ovšem nastává v tom, že úspěch nikdy nepřichází s tím, že se včleníme mezi ostatní a už vůbec ne, když se začneme domnívat, že úspěšní lidé by měli zapadnout. Každý úspěšný člověk totiž vyčnívá z davu. To je ovšem jen první aspekt, kvůli kterému se jedná o hloupou radu.

Další přichází s tím, že úspěch je v životě velice relativní a snažíme-li se zapadnout, obvykle jen chceme úspěch někoho jiného. Definice úspěchu, ale i bohatství, je pro každého jiná (jak už jsem psal v předchozím článku). Naším cílem není sednout si a poslouchat přednášky, jak uspět. Musíme si najít vlastní cestu a vydobýt si ji svoji vlastní individualitou a osobitostí. Náš úspěch musí být ušitý na naše míry a nikdy ho nedosáhneme, když se budeme snažit zapadnout do měr někoho jiného.

Váš sen za vás nikdo jiný nesplní, za úspěchem se nechodí v davech.  

Už jen spojení "snažit se zapadnout" v sobě skrývá nonsens. Když zapadáte, obvykle se o to totiž snažit nemusíte. Mezi ty správné lidi se dostanete přirozeně. Pokud se snažíte dostat mezi smetánku, do které z nějakého důvodu nepatříte, obvykle to přináší také přetvářku a sebeklam. Lidé, kteří vás přijmou z lítosti nebo kvůli vašemu jménu (co jste dokázali, jakou máte prestiž, co vlastníte), místo aby vás přijali kvůli vaší osobnosti, s vámi stejně dlouho nevydrží.

 

4)  "Musíš tvrdě dřít."

Většina lidí nedělá to, co by opravdu chtěla. Čím jsme starší, tím ztrácíme svoje deziluze. Co se týká zaměstnání, je to pravděpodobně ta nejpraktičtější oblast k prezentaci toho, jak často děláme něco, co nevychází z našeho srdce. Rada, že musíme tvrdě dřít, abychom byli úspěšní, se snaží vsugerovat pocit viny, že peníze vydělané bez dřiny jsou nezasloužené, nebo že to, co děláme rádi, bychom pro peníze dělat neměli.

Je to zvláštní, ale všimli jste si, že když něco lidé mají opravdu rádi, málokdo se tím opravdu živí nebo aspoň přivydělává? Existuje stigma, které říká "nejdřív práce, potom zábava", což absolutně nekoresponduje s tím, že to, co děláme rádi a ze srdce, děláme nejlépe. 

Někteří lidé vzdají své sny o tom, co by je opravdu bavilo dělat, protože nevěří, že by v daném oboru uspěli bez tvrdé dřiny. Úspěšní lidé – bavíme-li se teď v kontextu těch, kteří se živí tím, co je skutečně baví či naplňuje – ale také tvrdě dřeli, jen je ta dřina bavila. Nebylo to něco, k čemu by měli odpor, což je přesně to, s čím chodí velká část populace do práce.

 

5) "Poslouchej autority"

Ruku na srdce, ne každý starší člověk je vzdělaný a moudrý, ne každý rodič umí dobře vychovávat, ne každý učitel učí dobře, ne každá profesní autorita si zaslouží respekt. I chytrý, hodný, úspěšný nebo vystudovaný člověk může být zkrátka debil. Je třeba ujasnit si, že všechno, co nám vypráví ostatní lidé, je jejich úhel pohledu vycházející z jejich hodnot a zkušeností. Ať nám kdokoli říká cokoli, neměli bychom daného člověka poslouchat jen díky pozici, ze které na nás vzhlíží. Vše je třeba implementovat a interpretovat do kontextu vlastního života.

Rodiče, učitelé, šéfové a další autority nám pořád něco namlouvali. Dokonce i naši kamarádi, kteří nám mohou poskytnout i jakýsi upřednostněný autoritářský názor, si mohou myslet, že naše jednání je špatné. Mohou mít pravdu, ale také nemusí. Není třeba bát se pochybností druhých, nakonec je rozhodování především na nás a nemůžeme to svést na žádnou jinou autoritu.

 

6) "Buď opatrný. Neriskuj."

Jen málokterá babička vás nejspíš nechá odejít bez nějakého jídla a bez varování, ať jste opatrní. Tohle je určitě dobře míněná rada, ovšem většina babiček by také chtěla, aby jejich vnoučata zůstávala doma a v bezpečí pod jejich vedením. Stejně tak to dělají maminky, jejichž děti se jich neustále drží za sukně.

Být opatrný se většinou vyplácí, ale zde hovořím spíše o přehnané opatrnosti. Takové té opatrnosti, kdy si raději představíme ten nejhorší možný scénář a raději neuděláme vůbec nic. Věci, které nemají cenu riskování, obvykle nemají také moc velkou hodnotu. Život je někdy o vyskočení z komfortní zóny, překonání strachu a velikém riskování.

Tuto radu bych tedy trochu pozměnil na: "Buďme opatrní, ale riskujme tam, kde to má smysl." Není třeba se bát. Možná kvůli neopatrnosti uděláme v životě chybu, ale nic v životě není chyba, pokud se z ní poučíme a něco důležitého si uvědomíme. Když budete věrní tomu, za čím si jdete, každá chyba vás nakonec dostane dál.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.