Když už se nesetkávám s názory, že je na něco někdo příliš mladý, přijde někdo, kdo se zase domnívá, že je příliš starý, než aby něco nového začínal. Nové začátky bývají už z principu těžké pro každého, nikdy na ně však není pozdě, zvláště pokud nám mohou jednoho dne zaručit větší spokojenost.
Věk není správným důvodem, proč věci nedělat
Důvody, proč vlastně neděláme to, co bychom rádi dělali, vymýšlíme běžně; jedním z nich je i věk. V komparaci s ostatními se můžeme cítit nezkušení nebo nám naopak může připadat, že tenhle vlak už dávno opustil své stanoviště. Vychází to zejména z neochoty o své sny dostatečně usilovat.
Odkládat svůj sen znamená nepřikládat mu důležitost. Žít ho znamená nedělat nic důležitějšího.
Zrovna ve spisovatelské branži se kupříkladu pohybuje spektrum nejrůznějších autorů, a každý z nich dokáže nabídnout specifický pohled na konkrétní situaci. Nikdy není na škodu ukázat ostatním také svoji osobní perspektivu. Věřím, že každá zajímavá lidská zkušenost stojí za sdílení, aby mohla oslovit někoho dalšího, kdo se z ní může poučit.
Svět nepatří mladým, ale odvážným
Už jsem se smířil, že se pravděpodobně nedostanu do žebříčku 30 talentovaných Čechů pod 30 let, kteří vynikají ve svém oboru nebo založili majestátní startup, ale už mě to nijak netrápí. Mládí je možná krásné, plné možností a nevyužitého potenciálu, ale kdyby nebyla společnost povrchní, dalo by se to samé říkat také o stáří. Lidé zrají jako víno, pijí z poháru zkušeností, ale místo, aby se s nimi dělily, je někam hluboko zahrabou, protože se často domnívají, že už na ně nikdo není zvědavý nebo chtějí na svou minulost zapomenout.
Možná že mainstreamová popkultura skutečně tolik nestojí o moudrost, filozofii nebo řeči starších generací, na druhou stranu, pro koho je skutečně tento typ popkultury přínosný a jaký vzkaz opravdu přináší mladší generaci?
Často to vypadá, že se stářím kolabuje lidská spontánnost a nadšení, což často pramení z momentů deziluze nebo životního vyčerpání. Ovšem ve chvíli, kdy se cítíme vyčerpaní, je možná právě ten správný čas popsat to, co nás k tomu vedlo, abychom se z toho vymanili, předali poselství a získali novou energii do života. Svět nepatří mladým, ani starým, ale odvážným – a zejména těm, kteří věří svým krásným snům.
Je pozdě, není pozdě?
Když se někdo domnívá, že už je na něco příliš pozdě, přestává věřit ve své schopnosti a možnosti. Jako by platilo, že čím jsme starší, tím toho umíme méně, zatímco skutečnost je přesně opačná. Čím více jsme toho v životě zvládli, zažili, přežili, překousli, vyřešili nebo překonali, tím více informací a zkušeností jsme získali. A i když se často mylně domníváme, že už nemáme co předat, na světě vždycky existuje někdo, kdo si naši cestu potřebuje vyslechnout, aby mu mohla pomoci.
Každá cesta za snem vyžaduje spoustu zakopnutí, chyb a omylů. Spousta "failů" v životě nám snižuje sebevědomí, což nezřídka způsobuje, že ztrácíme elán, kuráž a trpělivost zkoušet nové věci – jako by bylo pozdě, ale není! Čím více chyb si uvědomujeme a čím častěji chybujeme, tím nejsme hloupější, ale moudřejší. Tedy alespoň v případě, že neděláme stejné chyby dokola. Jenže udělat stejnou chybu třeba potřetí již není chyba, ale rozhodnutí.
Sbírání, zapisování či uvědomování si svých chyb není nic špatného. Jsou to ukazatelé naší cesty. Je přirozené, že s věkem takových zkušeností nabíráme více, o to více moudrosti ale můžeme rozdat ostatním. O to více můžeme zužitkovat svůj nabytý potenciál. O to více máme náskok před těmi, které stezka plná chyb ještě čeká. Neboť chyby nejsou chyby, ale příležitosti k růstu – alespoň tak to říkají všichni, kteří se alespoň trochu zajímají o osobní rozvoj, a já s nimi souhlasím.
Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
