Přečetl jsem už spousty knih, ale málokdy mě napadá tolik superlativů, jako po přečtení Obrazu Doriana Graye. Opravdu si troufám říct, že se jedná o řemeslně nejlépe zvládnutou beletrii, jakou jsem kdy četl. Jestliže tohle kultovní dílo ještě neznáte, tak si přečtěte, proč bych chtěl jednou umět psát jako Oscar Wilde.
Oscar Wilde
Autor se narodil v roce 1854 v Irsku. Spisovatelské nadání pravděpodobně zdědil po své matce, jež tvořila vlastenecké verše, otec byl povoláním lékař. Oscar Wilde byl známý svým smyslem pro ironii a upřímnost, mezi své vrstvy příliš nezapadal, přestože byl velice výřečný. Dalo by se říci, že jde o typického buřiče, který brojí proti společnosti okolo něj.
V roce 1884 se oženil s Constance Lloydovou, která ho finančně zabezpečila a s níž zplodil dvě děti. Navzdory tomu udržoval Oscar Wilde poměr s lordem Alfredem "Bosie" Douglasem, za což byl později zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Byl odsouzen na dva roky vězení a nucené práce. Po návratu se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha. Zemřel v chudobě v Paříži v roce 1900.
Obraz Doriana Graye
Příběh nás zanese do Anglie 19. století. Nesmírná stylová elegance popisného jazyka spojená s britským smyslem pro ironii a hlubokou životní filozofií dokáže čtenáře okouzlit už v první kapitole. Zvláštní je, že tu největší pozornost si už od začátku nezískává mladý krásný hrdina Dorian Gray, ale jeho vlivný přítel lord Henry Wotton. Wottonovi ideály jsou plné deziluze, sarkasmu a nemorálních hodnot, které se točí zejména kolem požitkářství a důrazu na užívání lidských smyslů více než rozumu. Uplatňuje se zde jakýsi rozklad tradičních hodnot a pokrytectví vyšší třídy, přesto je Henry mezi všemi oblíbený – všechno, co řekne, dokáže totiž podat zajímavě a nikdo se s ním nenudí.
Když jsme šťastni, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří, nejsme vždycky šťastni.
Na počátku se zdá být Dorian Gray jeho protikladem. Mladý, naivní a idealistický hrdina, který ohromuje ženy i muže opravdovou krásou. Dorian si moc dobře uvědomuje svůj dar, rád si nechává lichotit a zvát se na ty nejprestižnější večírky. O to víc ho později začne tížit strach z toho, že své krásné mládí ztratí. A tak zatímco dříve znuděně přijímal veškeré komplimenty a okouzloval všechny přítomné pouze vnějším vzhledem, po setkání s Henrym se jeho vědomí změní.
"Ošklivci a hlupáci to mají na tomto světa nejlepší.... Nevědí sice nic o vítězstvích, ale nepoznají ani porážky."
Velkou úlohu při změně jeho osobnosti hraje portrét, který si Dorian nechal namalovat od malíře Basila Hallwarda – ten je do něj fanaticky zamilovaný a vidí v něm životní inspiraci, jež probouzí nejkrásnější obrazotvornost jeho děl. Dorian ho však bere jen jako dalšího nudného člověka, který mu nadbíhá, zatímco lord Henry ho okouzlí nejen svými lichotkami, ale také náhledem na život, který jej natolik ovlivní, že se mu začne podobat.
Dneska vědí lidé o všem, jakou to má cenu, ale o ničem, jakou to má hodnotu
Nerad bych vyzrazoval zápletku hlavního děje, nicméně věřím, že jeden motiv knihy je všeobecně známý, aniž byste knihu četli. Dorianův obraz se začne měnit a především znetvořovat dle jeho psychického rozpoložení, zatímco on zůstává mladý a krásný, což se může zdát jako určitý fantastický prvek v jinak realistickém podání, vesměs jde ale o syrový popis proměny člověka ze společenského galantního muže do zkaženého a zvráceného egoisty.
Kdo chce získat zpátky své mládí, ať si prostě zopakuje všechny své pošetilosti.
Hlavní důvod, proč vám dnes tuhle knížku doporučuju, se skrývá ale v mistrovském podání, jakým vás Oscar Wilde vtáhne do svých precizně vypointovaných dialogů a úchvatného popisu s takovou slovní zásobou, kterou je radost číst a při které mě občas až zamrazilo. Grandiózně vystavěný příběh s pěknými zvraty je pak jen třešničkou na dortu.
